Kdo jsem a co je projekt „Aktivní maminka online“, čtete v prvním blogu.
Nebudete mi to věřit, ale během rodinných angínových přeháněk jsem se vyhnula antibiotikům. Ema už je dobírá i můj muž je taky v pořádku. Jak je možné, že neonemocněl skřítek Vítek, když pořád po všech lezl a tulil se k nim, to nechápu. Ale jsem ráda, že už můžeme ven, protože týden doma na pěknou „ponorku“ stačí. Vítek sní kilo písku denně a Ema v rámci klidného režimu rekonvalescenta hodlá ukrmit naši želvu pampeliškama k prasknutí.
A já, já „mám roupy“. Díky Femibionu, supr počasí i tomu, že se snažím chodit včas spát (místo abych do noci tupě zírala na obrazovku s výmluvou, že u ní musím prádlo přebrat a vyžehlit ještě dneska), se cítím mnohem líp než před několika týdny. Tím pádem mi začíná vadit, že moje už tak nevalná fyzička se teď blíží nule. A dlouhodobým intenzívním pozorováním jsem zjistila, že pravidelnou konzumací čokolády se tento stav nelepší. Pročež jsem vymyslela vychytralý plán.
Ilustrační foto: Michal ProtivanskýNa otázku: „Co chceš k narozeninám?“ jsem razantně vypálila: „Brusle.“. Překvapila jsem i sama sebe. Ale vždycky jsem v zimě ráda bruslila a vždycky mě inline brusle lákaly. Nevím, proč mi to trvalo tak dlouho. Je dva dny po narozeninách a v neděli navečer (doufaje v co nejmenší počet svědků ostudných pádů) vyzbrojena teoretickými znalostmi, milionem chráničů, helmou a rodinným týmem poučeným zejména o informaci, jaké číslo má záchranka, vyrážím na místní bruslocyklostezku zjistit, jestli je bruslení sport mého srdce. Musel to být pohled k popukání, ale nespadla jsem, šlo to docela hezky. Jen by mě zajímalo, jak budu zastavovat v případě, že se mnou nepojede můj obětavý muž :-)… Ale jinak brusle nezklamaly.
Klára, Jihlava, 23. 5. 2011
