Ve vámi uvedeném případě se na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jednalo o nepřetržité trvání pracovního poměru a pojištěnec je z hlediska zdravotního pojištění zpětně považován za zaměstnance po celou dobu trvání pracovního poměru. V praxi to znamená, že zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci za dobu neoprávněné výpovědi náhradu mzdy – tj. mzdu, která by mu náležela, a z této náhrady mzdy odvést pojistné. Na platbě se podílí vždy jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec.
Pozor – náhrada mzdy se v takovém případě nerozpočítává na jednotlivé kalendářní měsíce. To znamená, že se nepromítne do vyměřovacích základů v období, za které náhrady mzdy zaměstnanci náleží. Tato skutečnost je podstatná, pokud se jednalo o pracovníka, který je povinen dodržet zákonem stanovený minimální vyměřovací základ, a ve výše uvedených měsících byl jeho vyměřovací základ z důvodů překážek na straně organizace nulový.
Zaměstnavatel je pak povinen předat zdravotní pojišťovně opravené Přehledy o platbě pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele, na kterých bude v jednotlivých kalendářních měsících navýšen vyměřovací základ o částku minimálního vyměřovacího základu, a dále doplatit z této částky pojistné ve výši 13,5 %. V případě, že je vyměřovací základ nižší z důvodu překážek na straně organizace, je povinen celé pojistné doplatit zaměstnavatel, a to dle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.
Pojistné zaměstnance se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V případě, že by platby pojistného z minimálního vyměřovacího základu byly uhrazeny po termínu splatnosti, by byl plátce pojistného, tj. zaměstnavatel, povinen uhradit z těchto plateb penále ve výši 0,0322 % dlužné částky za každý kalendářní den.
