Jsem krátce po operaci hemoroidů, asi 15 let zpátky jsem skoro každým rokem prošel někdy týden, 14 dní, ale někdy i 3 týdny bolestivým průběhem hem., kdy mě vnější hem., normálně v klidu, natekly a vyhřezly mezi půlky a pěkně bolely. Několikrát jsem byl také na podvazování hem., ale teď v posl. době už mi říkali, že s tímto co mám já se nedá dělat nic jiného, než klas. operovat, Longa použít nelze.Tedy nechal jsem se operovat v poměrně velké moderní nem. v Praze.
V pon.-celková narkóza, operace, ve středu - domů. Pak doma. Stále bolesti, větší, či menší. Potud vše z čím jsem počítal. Ale teď něco navíc. Až ve čtvrtek doma jsem našel odvahu se na ono místo konečně podívat. Nevěřil jsem. Můj řitní otvor byl jak jícen vulkánu, sopky která teprve nedávno ukončila svoji činnost, s nepravidelným výběžkem dalšího jejího sopeč. útvaru, který se chystá teprve být činný. Jednoduše tam vidím klasický malý vyšpulený hemoroidní útvar ve směsi něčeho více barevného a neidentifikovatelného. /sešitá kůže apod./ Navíc mi z toho stále vytéká slabě krev, někde ze vnitř. Jsem z toho špatný, natolik, že si to fotím. Někdo si teď asi říká, on je pošuk, ale kdo si z hemor. vytrpěl svý, ví o čem píši. Prostě jsem se naivně asi domníval, že uvidím krásně obřezaný řitní otvor, bez těch útvarů navíc, které tam normálně nepatří. Druhý den volám lékaři, co mě operoval. Prý klid, my to víme, to větší jsme Vám vzali, bylo to velké, kousek tam zůstal, jinak to nešlo, dělali jsme co jsme mohli, to bude dobré, uvidíte. Poděkuji a položím sluchátko. Tuším, že není vše úplně jak má být. Uvidíme. Zatím stále měním čtverce - špiním, sprchuji se a jsem v obavách z první stolice. Bolesti dále, sedět se zatím nedá. Tak nevím, co mě ještě čeká, dám zase vědět. ahoj P.
Přidat nový komentář