..díl třetí, zřejmě poslední..Jsem po operaci měsíc, stále doma v prac. neschopnosti. Minulý týden jsem poprvé začal uvažovat o tom, že bych šel do práce. To jsem netušil, jak je to předčasné. Postupně, jak jsem začal jíst v pomalu téměř vše, došlo u mně k nepravidelnému vyprazdňování. Šel jsem po třech dnech, pak po čtyřech dnech. Způsobem takovým, že jsem byl po té úplně vyřízený. Cítím dole tlaky, tedy jdu na onu místnost. Tlak sílí, bolest též, ale vše najednou ustupuje. Nastupuje mé známé- v polosedě, vestoje,vsedě, snažím se tlačit,vím, že bych měl, je to už dlouho co jsem byl naposled. Po chvíli opět tlak, jo už to bude, zase bolest, že mi musí slyšet všude kolem, jo povedlo se, ale jen malý kousek, tedy pokračuji. Klečím, dělám dřepy, poskakuji, cítím, že zadek je pootevřený, že to ještě půjde. Takto se to opakuje asi ještě dvakrát, pak dvě hodiny pauza, pak tlak a konečně jsem se pořádně vyprázdnil. Musím změnit stravu. Tedy dobrá, ale výsledek není hned vidět. Pak jdu zase po třech dnech, potřeboval jsem na to čtyři hodiny, abych se vyprázdnil. Jsem pak zase úplně hotový. Tak tohle jsem taky nečekal, v práci bych nemohl fungovat. Cítíte tlak, velký tlak, musíte jít. Pak jsem zjistil, že obrovská výhoda je, když máte soukromí, já pendloval mezi koupelnou a toaletou někdy snad desetkrát sem a tam. Samozřejmě nahý. V koupelně je ideální mít sprchu. Když jsem se někdy sprchoval, měl jsem pocit, že to už přijde /ta stolice/, že to konečně půjde. Myslel jsem při tom na ženy, jak rodí ve vodě, taky je to prý lepší. Pak je dobré mít k dispozici dva až tři kusy vhodného spodního prádla. Takového pohodlného /boxerky/, ale dobře na tělo, protože stále máte nějakou vložku, já měl zdravotní "čtverce". /někdy s kuch papír. utěrkami/. Po takových mizerných návštěvách toalety, zkrátka chvíli trvá, než se úplně zavřete. Nebo máte pocit že je vše ok a ono jaksi ne. Tedy po klasické operaci hemoroidů, kdy je zákrok větší, je doba domácího léčení 4-6 týdnů zcela normální a já bych tím spěchem do práce mého lékaře na kontrole v nemocnici snad i rozzlobil. Teď už vím proč. Do práce tedy nejdříve za týden. Teď mi nezbývá, než věřit, že operace měla smysl, já netrpěl zbytečně, ty malý útvary co mě "zdobí" u řit.otvoru budou časem ještě menší a já o nich nebudu vědět. Snad už budu mít v životě klid a na zlobivý hemoroidy a na značně nepříjemné pooperační odobí budu jen vzpomínat. Pája
Přidat nový komentář