Nosit jedno či dvě sluchadla?

Sluchové vady jsou většinou oboustranné a víceméně symetrické. Proto lze použít sluchadla na obě uši. Nošení dvou sluchadel má své výhody - je zachováno (alespoň do určité míry) směrové slyšení, neboli rozpoznání směru, odkud zvuk přichází. Některá povolání tuto schopnost přímo vyžadují. Především u lehčích vad pak nedochází k nepříjemnému pocitu výhradně jednostranného poslechu. V nepříznivém poslechovém prostředí, kdy je přítomen hluk, se zlepšuje rozumění řeči právě díky zachování směrového slyšení orientovaného na mluvící osobu.

Nevýhoda je dvojí manipulace se sluchadly (např. při nutnosti náhlého zesílení či zeslabení hlasitosti) a větší finanční zátěž pro uživatele (příspěvek ze zdravotního pojištění na druhé sluchadlo se neposkytuje). Většina dospělých nedoslýchavých proto nosí pouze jedno sluchadlo. Vhodný postup je vyzkoušet efekt nejprve jednoho sluchadla, při dobrém efektu a trvalém nošení se pak vyplatí zakoupit si i sluchadlo druhé - komfort poslechu se bezesporu zlepší.

Péče o sluchadlo
Sluchadlo je velmi jemné a citlivé zařízení, a proto je třeba s ním zacházet opatrně. Není vodotěsné, proto pozor na déšť, na sprchování, koupání. Sluchadlo a zejména ušní vložku je třeba udržovat v čistém stavu - sluchadlo čištěním nasucho, vložku je možno od sluchadla odpojit, omýt v mýdlové vodě a vysušit. K dispozici jsou speciální roztoky, které ušní vložku nejen vyčistí, ale i dezinfikují. Dostupné jsou rovněž speciální sáčky s odvlhčovacím přípravkem, který sluchadlo vysuší, což je vhodné u silněji se potících uživatelů, sportovců atd. Čím pečlivěji se budete o své sluchadlo starat, tím déle a bez poruch vám bude sloužit. Dodržujte návod přiložený ke sluchadlu a dbejte pokynů a instruktáže při výdeji sluchadla. Nejsou výjimkou lidé, kteří užívají jedno sluchadlo 15 i více let.

Dítě a sluchadlo
Problematika sluchových vad u dětí je velice složitá a překračuje rámec této stránky. Přesto považujeme za vhodné alespoň stručně a informativně přiblížit nejdůležitější momenty pro úspěšný průběh korigování nedoslýchavosti u dětí a jeho nezbytné součásti.

Mluvíme-li o nedoslýchavosti u dítěte, předpokládáme, že se sluchadly bude moci zcela nebo alespoň částečně sluch využít k rozumění řeči. Slovem "částečně" chceme naznačit, že nedokonalé rozumění na základě sluchu může být doplněno schopností odezírat, a tím pádem komunikovat mluvenou řečí. To ovšem předpokládá, že řeč bude už u dítěte vybudována, přičemž nezáleží tolik na její vnější stránce, tedy výslovnosti, jako na slovní zásobě, kterou dítě má, a jak jí při komunikaci dokáže využít.

Rozvoj řeči u nedoslýchavého dítěte je úzce spojen s obdobím, kdy došlo ke vzniku sluchové vady. Pokud to bylo před ukončením časného vývoje řeči, tedy zhruba před 4.-5. rokem věku dítěte, slovní zásoba není buď vůbec rozvinuta, nebo jen částečně, a není dobře fixována v paměti dítěte. Zde je edukace sluchu a řeči (jak se odborně postup rehabilitace nedoslýchavých dětí označuje) mnohem složitější a zdlouhavější než v případě zhoršení sluchu ve věku pozdějším. V každém případě je nezbytné zajištění odborné péče ihned při podezření na výskyt sluchové vady. Dítě by měl vyšetřit odborný lékař-foniatr a rozhodnout, zda je nutné přidělení sluchadel. Včasná diagnostika sluchové vady je nesmírně důležitá pro další rozvoj dítěte. Dětem vždy přináleží sluchadla na obě uši (pro správný rozvoj řeči je to nezbytné) a zdravotní pojišťovny na to svým finančním příspěvkem pamatují.

Edukace sluchu a řeči se provádí pod odborným vedením zkušeného logopeda a trvá většinou řadu let. Pravidelné kontroly u foniatra jsou samozřejmostí. Pro děti se sluchovými vadami lze rovněž zajistit docházku do speciálních mateřských škol, a je-li to nezbytné, pak i do speciální školy základní. O tom, zda sluchově postižené dítě je možné zařadit (integrovat) do běžné základní školy, je vhodné se poradit s ošetřujícím lékařem - foniatrem, logopedem nebo eventuálně dětským psychologem znalým problematiky sluchových vad. Na pomoc nedoslýchavým dětem a jejich rodičům jsou zřízena tzv. sluchová centra, většinou při speciálních školách, která mají k dispozici svého lékaře, logopeda i psychologa. Pro úspěšnou edukaci řeči a sluchu je nezbytná spolupráce rodičů při rehabilitaci, která je časově velmi náročná. S dítětem je nutné denně procvičovat úlohy zadané logopedem, jinak nemá rehabilitace naději na úspěch. Známe nedoslýchavé pacienty, kteří při dobře vedené edukaci sluchu a řeči dokázali vystudovat vysokou školu, přestože jejich sluchová vada byla velmi těžká.

Odezírání
Odezírání je vlastně zrakové "čtení" slov z postavení úst mluvící osoby. Odezíráním si pomáhají - aniž to tuší - v podstatě i normálně slyšící lidé. Vždyť při vzájemném rozhovoru jsme zvyklí dívat se na obličej a ústa mluvící osoby. Proto se nestyďte pozorně sledovat ústa mluvícího, a pokud něco přeslechnete, ihned požádejte o zopakování slova nebo věty. Dělají to i normálně slyšící lidé.
Odezírání je prakticky jedinou možností komunikace pro neslyšící, pokud se chtějí domluvit "orálně" - tedy řečí. Znaková řeč je pro ně jednodušší, ale tu ovládá kromě komunity neslyšících jen velmi málo lidí, a v praktickém životě je proto těžko použitelná.

Miroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos