Pásový opar lze zaměnit s mnoha jinými nemocemi

Příčinou vzniku pásového oparu je oslabení organismu, ať už kvůli přítomnosti jiné infekce, lékům tlumícím imunitní systém, nemocem spojeným s poruchami imunity, stresu nebo po těžké operaci. Ve chvíli, kdy je náš imunitní systém oslabený se virus znovu aktivuje a z ganglií se podél nervů začne šířit do určité oblasti kůže.

Projevy pásového oparu

Výskyt pásového oparu začíná zpravidla prodromálními příznaky malátností, nechutenstvím a rozvojem silných neuralgických bolestí v postižené oblasti. Tato bolest je bolest způsobená napadením nervu. Může být i velmi silná, pálivá až řezavá. Po několika dnech trvající bolesti se na určitém úseku kůže objeví vyrážka. Vypadá jako rozsev puchýřků a postihuje oblast kůže zásobenou postiženým nervem – tvar této oblasti bývá pásovitý a odtud také pochází název „pásový“ opar.

Míst, kde se pásový opar může objevit, je nespočet. Ať už je to oblast břicha nebo zad, horních, nebo dolních končetin či obličeje. Zde je obzvlášť nepříjemný, protože se může objevit například na tváři, čelisti, v ústní dutině nebo v oku, kde může dokonce poškodit oční rohovku do té míry, že člověku hrozí oslepnutí. Virus ale může „běžet“ i po tzv. interkostálních nervech, které probíhají v mezižebří – pak se objeví na trupu. To, kde přesně se pásový opar objeví záleží na tom, v jakém nervovém segmentu se virus aktivoval. Nemocný pociťuje velmi nepříjemné pocity na kůži už před samotným výsevem puchýřků. Charakteristická je například zvýšená citlivost na dotek nebo chlad. Silné neuralgické bolesti mohou někdy pacienta dokonce poněkud mást. Na příslušných místech mohou bolesti před výsevem vezikulózní vyrážky imitovat infarkt myokardu, renální či žlučníkovou koliku, anginu pectoris, ischiadickou bolest nebo migrenózní bolest hlavy.

Mimo bolesti a vyrážky se u pásového oparu můžete setkat také s příznaky podobnými chřipce. Ty mohou zahrnovat horečku, zimnici, únavu, nevolnost, bolesti žaludku, průjem, citlivost na světlo a bolest hlavy.

Jak se zdá, některé nemoci sdílejí společné příznaky s celou řadou dalších onemocnění, což je mezi sebou znemožňuje rozlišit. Vzhledem k tomu, že pásový opar může vést k závažným komplikacím, jako je ztráta zraku, neurologické problémy nebo bakteriální infekce, je nezbytné ho podchytit včas.

Léčba pásového oparu

V rozvinutém stádiu nemoci její rozpoznání nečiní obtíže, protože puchýřků se zánětlivým lemem, které se slévají do větších puchýřů, přibývá asi týden, pak poschnou, utvoří se strupy, které se během dalších dvou až tří týdnů odloučí. Pro nemocného je ale nejdůležitější, aby k lékaři přišel už na začátku výsevu. Čím dříve se podají účinné léky proti této nemoci, tím je efekt léčby výraznější. U pacientů bez snížené obranyschopnosti nasazení účinné léčby po 72 hodinách od prvních kožních známek pásového oparu nepřináší zásadní zlepšení. U pacientů s oslabenou obranyschopností má i pozdní nasazení těchto léků určitý význam, ale léčebný účinek je mnohem menší. 

Léčba pásového oparu spočívá v podávání celkových protivirových přípravků, tzv. antivirotik. Podávají se většinou v tabletách. Při rozsáhlém postižení jsou nemocní hospitalizováni a podávají se v infuzích. Tato léčba umožňuje podstatně zkrátit proces hojení pásového oparu a také výrazně zmírnit bolesti a další nepříjemné komplikace.

Kromě antivirotik se pacientům zpočátku aplikují tinktury, zásypy nebo pasty k urychlení zasychání puchýřků, později na stroupky protizánětlivé masti. Léčba většinou trvá 3 až 4 týdny.

Nezbytnou součástí léčebného režimu pásového oparu je také dostatek spánku a odpočinku, vyvarování se stresovým situacím a výraznější fyzické aktivitě či nachlazení. Samozřejmostí je dostatek vitaminů, nejlépe v přirozené formě.

Při objevení pásového oparu bychom kůži vůbec neměli vystavovat slunci a neměli bychom se ani chodit koupat. A to až do úplného zahojení puchýřků. Hygienu samozřejmě dodržovat musíme, ale je třeba nemocné místo příliš nemáčet, ideální je pouze ho rychle opláchnout a ošetřit místní léčbou.

Při onemocnění pásovým oparem je člověk nakažlivý pro své okolí do té doby, než puchýřky na kůži zaschnou a vytvoří se strupy. Jde o kontaktní infekci, která se přenáší pouze stykem s nemocnou kůží.

Puchýře se postupem času zkalují, zasychají a v podobě strupů se následně odlupují. Zhruba po 2–4 týdnech obvykle mizí i nepříjemná bolest. U některých pacientů bolest dané oblasti kůže nicméně přetrvává i po zahojení exantému, což mívá významný vliv na jejich každodenní život. Tato dlouhotrvající bolest se pak označuje jako postherpetická neuralgie.

Komplikace pásového oparu

Postherpetická  neuralgie je nejčastější komplikací pásového oparu. Jedná se o nervovou bolest, která může přetrvávat měsíce nebo roky po zahojení pásového oparu. Riziko postherpetické neuralgie roste s věkem. 

V případě zasažení očního okolí nebo oka samotného se pacienti potýkají nejen s nepříjemnými bolestmi, ale pásový opar může vyvolat také celou řadu oftalmologických projevů. Kromě zarudnutí očních víček nemoc často způsobuje zánět spojivek či zánět rohovky, na níž se mohou objevit i vředy. V nejhorším případě pak pacientům hrozí zelený zákal nebo také slepota.

Pokud pásový opar zasáhne ucho a lícní nerv, nemocnému hrozí komplikace v podobě ztráty chuti k jídlu, obrny lícního nervu, problémů se sluchem (hučení, pískání, zvonění), opakovaných závratí či úplného ohluchnutí. Tento stav se označuje jako Ramsay-Huntův syndrom a pacienti by ho rozhodně neměli podceňovat.

Ve vzácných případech se může objevit i vnitřní pásový opar, který napadá jednotlivé orgány. Nejčastěji se vyskytuje v trávicím systému, což pacientům způsobuje různé zažívací obtíže. U těžce nemocných jedinců a nakažených se sníženou obranyschopností organismu pak nemoc může zasáhnout celý nervový systém (generalizovaná forma pásového oparu), což pacienty ohrožuje na životě. Vzácně se může projevit také encefalitida.

Pásový opar v těhotenství

Propuknutí jakéhokoliv onemocnění v době těhotenství sebou vždy nese jistou míru nebezpečí, že se zdravotní stav matky podepíše na vývoji plodu. Nejkritičtějším obdobím jsou první tři měsíce, kdy může dojít ve výjimečných případech ke vzniku vývojové vady mozku, končetin a očí. Ovšem jedná se opravdu jen o výjimečné případy, které se statisticky pohybují hluboko pod jedním procentem. Jestliže se těhotná žena nakazí až během posledních týdnů před porodem, dítě může onemocnět novorozeneckou varicellou, která se po porodu projeví výsevem typické vyrážky. Nákaza těsně před porodem či po porodu pak s sebou přináší riziko zánětlivého postižení mozku či sítnice. V takovém případě se nastávající matce aplikuje imunoglobulin.

Pásový opar u dětí

Ačkoliv se pásový opar nejčastěji vyskytuje u pacientů starších 50 let, může se projevit prakticky v jakémkoliv věku. Výjimkou tedy nejsou ani děti, které v minulosti již prodělaly plané neštovice. Příznaky jsou velmi podobné jako u dospělých pacientů, což zahrnuje především výsev vyrážky, a to obvykle v oblasti hrudníku, beder a obličeje.

Pásový opar sám o sobě není v žádném případě život ohrožující nemocí. Výše zmíněné komplikace jsou však relativně časté a dokážou pěkně znepříjemnit život. Je tedy důležité o nich vědět, poznat varovné příznaky a při jejich propuknutí neotálet a rychle vyhledat pomoc lékaře.