Prostata - Zbytnění prostaty

Návštěva u lékaře

Problémy s močením Vás přivedou nejčastěji k urologovi - lékaři specializujícímu se na onemocnění močové soustavy a mužským pohlavním ústrojím. Lékař Vás nejdříve vyslechne, zhodnotí závažnost obtíží a na základě nich pak zvolí další vhodná vyšetření.

Základním a nejjednodušším vyšetření prostaty je tzv. vyšetření per rectum. Prostata je dobře přístupná pohmatem přes konečník. Již toto základní a rychlé vyšetření vypoví mnoho o pravděpodobné příčině Vašich obtížích. Při vyšetření per rectum, zavádí lékař do konečníku prst v rukavici potřený znecitlivujícím gelem. Pohmatem zjišťuje velikost prostaty, její tvar a povrch. Vyšetření je velmi krátké a nebolestivé.

Pro získání více informací o Vaší prostatě může lékař doplnit i další nenáročná vyšetření. Velikost i strukturu Vaší prostaty je možné dobře posoudit například pomocí ultrazvuku. Ultrazvuková sonda může být přiložena pouze břicho, nebo se zavadí do konečníku. Pro přesné posouzení struktury i povahy onemocnění prostaty je možní odebrat vzorek tenkou jehlou přes konečník – tzv. biopsie. Vzorek se vyšetří pod mikroskopem a umožní tak přesně určit důvod zbytnění nebo jiná onemocnění předstojné žlázy.

Poruchu vyměšování moče je možné změřit pomocí tzv. uroflowmetrie. Vyšetření je jednoduché a nebolestivé. Přístroj funguje na principu vodního mlýnku, který roztáčíte proudem své moče. Přístroj potom dokáže změřit maximální rychlost a průtok moče močovou trubicí. Vyšetření má význam jak pro diagnostiku, tak pro hodnocení úspěšnosti zavedené léčby.

Dalším důležitým vyšetřením je zjištění tzv. močového rezidua. Jedná se o vyšetření, které měří množství reziduální (zbytkové) moče, tj. množství, které zůstává v močovém měchýři i po vymočení. Množství reziduální moče v měchýři, které činí 25 % nebo více kapacity měchýře, ukazuje na to, že je třeba zvážit nutnost operace.

Pokud Vám zbytnělá prostata nezpůsobuje žádné nebo jen mírné obtíže (tj. do 7 dle indexu AUA), postačí lékařské kontroly jednou za rok. Zjistilo se, že se neléčená prostata až u 85 % mužů s mírnými poruchami močení nezhoršuje, což platí také pro 60 % mužů se středně závažnými příznaky. U některých pacientů se příznaky dokonce zlepšují.

Pokud se obtíže zhoršují, musí být vhodná léčba. K léčbě zbytnělé prostaty se využívá řada léků. Nejznámější skupinou jsou tzv. alfa-blokátory. Tyto léky působí na buňky hladké svaloviny a uvolňují tak sevření prostaty kolem močové trubice.

Pokud nevede podávání léků k žádoucímu zlepšení, obvykle je nutný chirurgický zákrok. Nejběžnějším postupem je transuretrální resekce prostaty (TURP), která spočívá v odstranění vnitřní části prostaty. Cílem je odstranění partií, které stlačují procházející močovou trubici a tím umožnit snadný odtok moče z močového měchýře. Výkon spočívá v zavedení tenkého nástroje do močové trubice. Pomocí nástroje se přebytečná tkáň prostaty jednoduše seškrabe.

Pokud je prostata příliš velká, je možné ji odstranit operativně. V tomto případě se provádí kožní řez v dolní polovině břicha. Prostata se vyloupne z pouzdra podobně jako dužina pomeranče ze slupky. Nežádoucím účinkem této operace může být tzv. retrográdní ejakulace, tj. ejakulace semene do močového měchýře namísto ven z močové trubice. I v tomto případě však existuje pomoc.