Zácpa - nemoc nebo příznak?

Je zácpa nemoc nebo příznak nemoci? Zácpa může být obojím. Zácpa jako nemoc existuje v několika formách.

Akutní funkční zácpa -- o té jsme se vlastně již zmínili. Jde o dočasnou poruchu či narušení rytmu správně probíhajícího defekačního reflexu. Nejčastěji je způsobena změnou prostředí, změnami ve složení stravy, změnou vlastního stravovacího rytmu apod. Nejedná se vlastně o pravý chorobný stav, ale o poruchu funkční (jak říká již název), která má většinou krátké trvání a odeznívá po návratu do normálních podmínek či po ustavení nových biorytmů.

Habituální (návyková) zácpa -- jde o nejčastější formu zácpy. Vzniká útlumem až postupným vyhasínáním defekačního reflexu. Na počátku bývá vědomé a dlouhodobé potlačování defekace, které se tak stává nežádoucím jevem. Návykovou zácpu si můžeme "vypěstovat" v každém věku. Není výjimkou, že při odborném vyšetření lze špatné vyprazdňovací návyky postižených osob vystopovat už v dětství či v období dospívání. Doba potlačování reflexu nutná pro jeho vyhasnutí je individuální, neplatí zde žádná pravidla. Do této skupiny bývá někdy řazena také zácpa vznikající v důsledku nadbytečného užívání některých druhů projímadel. Jde o tzv. stimulační projímadla. Tyto preparáty stimulují nervová zakončení ve střevní stěně. Důsledkem je zvýšená sekrece vody do střeva a stimulace střevních pohybů. Jsou-li však užívána dlouhodobě, dochází naopak k zániku těchto nervových zakončení a činnost střeva ochabuje.

Spastická zácpa -- jde o jednu z funkčních poruch tlustého střeva. Tato velmi častá onemocnění jsou vyvolána poruchou nervově-hormonální regulace činnosti tlustého střeva. Spastická zácpa má obvykle daleko pestřejší příznakový soubor nežli zácpa habituální. Typické jsou především křečovité bolesti v břiše, které po defekaci odeznívají jen zčásti nebo vůbec. Stolice je velmi tuhá, kouskovaná, někdy stužkovitá. Po defekaci nemívají postižení vůbec pocit vyprázdnění.

Domnělá zácpa -- nejde o vlastní zácpu ve smyslu výše uvedené definice, ale o chorobnou fixaci pozornosti na konečník a jeho vyprazdňování. Jde tedy spíše o poruchu psychologicko-psychiatrickou.

Jaký by měl být správný postup, máme-li podezření, že trpíme zácpou?

Především je třeba navštívit svého praktického lékaře. Ten nejdříve musí posoudit, zda se jedná skutečně o zácpu, či nikoli. Jak již bylo řečeno v úvodu, zácpa je pojem značně subjektivní, proto je třeba se nejdříve skutečně ujistit, že se o zácpu jedná. Lékař musí také posoudit, zda se jedná o zácpu vzniklou náhle, či zácpu, která se rozvíjí delší dobu, postupně. Již toto posouzení trvání zácpy umožní první orientaci v jejích možných příčinách.

Je tedy chyba začít se "samoléčitelstvím"?

Rozhodně. Už bylo řečeno, že existuje řada typů zácpy a každý z těchto typů potřebuje určitý léčebný přístup. Dále hrozí nebezpečí, že sami včas nerozpoznáme, že zácpa je příznakem jiného závažného onemocnění. A konečně třetím, možná největším nebezpečím je skutečnost, že v naprosté většině případů ve snaze o úpravu stolice sáhneme po projímadlech, a ta potom velmi často zahajují bludný kruh. Postupem času dojde k ochabnutí přirozené činnosti střeva a zácpa se místo úlevy dále stupňuje.

Uvědomíme-li si ale, že nemáme správnou skladbu potravy či že máme naprosto nevyhovující denní rytmus, můžeme se pokusit o změnu a lékaře navštívit až v případě, kdy tato námi provedená opatření selžou. Jaká je správná skladba potravy se dozvíme v příštím pokračování našeho seriálu.

MUDr. Petr Urbánek, CSc.
převzato z knihy Zácpa
vydané v nakladatelství Vašut