Moderní léčba může diabetikům pomoci s hubnutím, podpořit zdraví srdce a snížit cukr

Ateroskleróza a její následky

Při ateroskleróze dochází k ukládání tukových částic (zejm. cholesterolu), vápníku a mnoha dalších látek do cévní stěny, což vede k tvorbě plátů zužujících tepny. Zúžená tepna pak nepřivádí do příslušné tkáně tolik krve, kolik by bylo potřeba. To se (pokud se jedná o srdeční sval) projeví zpravidla při zátěži a vede k typickým pálivým či svíravým bolestem na přední straně hrudníku (angině pectoris). Aterosklerotické pláty však mohou i prasknout a způsobit náhlý uzávěr věnčité tepny díky tomu, že se na prasklém tepenném povrchu vytvoří krevní sraženina. Pokud není tepna rychle zprůchodněna např. speciálním balónkem s následnou speciální výztuží (tzv. angioplastika a implantace stentu), může dojít k odumření příslušné části srdeční svaloviny (infarkt myokardu).

V lepším případě se odumřelá část myokardu zhojí jizvou, což má ale za následek špatnou stažlivou funkci levé (a/nebo pravé) srdeční komory a může vést k tzv. srdečnímu selhání. V horším případě může náhlý uzávěr věnčité tepny i v dnešní době končit úmrtím pacienta. Podobným způsobem mohou být postiženy i tepny zásobující krví mozek a jiné orgány, následkem pak může být mrtvice (cévní mozková příhoda).

Rizikové faktory aterosklerózy

Poškození tepenného řečiště aterosklerózou má řadu dobře známých rizikových faktorů včetně zvýšené hladiny cholesterolu v krvi, kouření, vysokého krevního tlaku, cukrovky (diabetu mellitu zejména 2. typu), obezity a mnoha dalších. Cukrovka a obezita jsou zvláště důležité, pokud si uvědomíme, že v České republice má více než 1/3 populace nadváhu nebo je vyloženě obézní, přičemž počet obézních pacientů rozhodně neklesá – právě naopak. Podobně výskyt cukrovky dále narůstá, kdy dle nejnovějších údajů z ÚZIS v České republice trpí cukrovkou více než 1 milion obyvatel! Zde se velmi často hovoří o nárůstu počtu případů cukrovky a obezity až „epidemických rozměrů“, které nemají v historii obdoby. Navíc cukrovka a obezita jdou velmi často ruku v ruce – až 90 % pacientů s cukrovkou má nadváhu nebo je obézních a na druhé straně se obezita podílí na riziku vzniku cukrovky.

Čtěte také: Ateroskleróza - nemoc (nejen) z blahobytu

Cukrovka a srdečně-cévní onemocnění

Způsob, jakým cukrovka negativně ovlivňuje lidské tělo a vede k rozvoji srdečně-cévních onemocnění, je poměrně složitý, několikerý a na různých úrovních. Mnoho těchto mechanismů je objasněných, rozhodně však ne všechny. Druhé ze jmenovaných jsou přitom předmětem zkoumání vědců z celého světa, protože jejich poznání může vést například k objevení nových léků na cukrovku. 

Na postižení tělesných orgánů se u cukrovky podílí vysoký cukr v těle, který může působit „toxicky“ – například tím, že se váže na některé molekuly v těle a zhoršuje jejich funkci. Určitý podíl má také vysoká hladina inzulinu, který nemá na starosti pouze řízení hladin krevního cukru, ale hraje důležitou funkci i při metabolismu tuků. Logicky si tak lze odvodit, že výše zmíněná obezita se bude vyskytovat právě u pacientů s cukrovkou ve zvýšené míře.  

Komplikace u diabetiků zvyšující rizika pro srdečně-cévní systém

Je dobře známo, že cukrovka způsobuje nejen postižení větších tepen i malých cév rozvádějících okysličenou krev v těle, ale i postižení nervů, které pak nemusí dobře plnit svou funkci.

Příkladem postižení tepen většího kalibru je výše uvedená ischemická choroba srdeční, jež vede ke zužování či uzávěru věnčitých tepen. U pacientů s cukrovkou v porovnání s pacienty bez cukrovky vzniká aterosklerotické postižení mnohem dříve, je rozsáhlejší (postiženo je více tepen a jsou postiženy delší úseky tepen) a pláty v tepnách častěji praskají. To má za následek i více akutních infarktů. Diabetici mají navíc mnohem horší výsledky léčby těchto komplikací, přičemž samotná léčba u nich probíhá složitěji (např. výše zmíněná angioplastika, či chirurgické řešení uzavřených nebo významně zúžených cév pomocí přemostění – bypassů).

Při postižení malých cév hovoříme o postižení „mikrovaskulárním“ – typické je postižení ledvin, které následně neplní svoji očišťovací funkci. V konečné fázi může vést tento zdravotní problém, který je u pacientů spojen s časnějším a rozsáhlejším výskytem aterosklerózy, k nutnosti připojení pacienta na umělou ledvinu (dialýza).

Srdce jako jeden z palivových zdrojů pro své fungování využívá i krevní cukr. Narušené využívání cukru srdečním svalem u cukrovky pak může narušit stažlivou funkci srdce a podílet se na vzniku srdečního selhání.

Cukrovka navíc poškozuje určité typy nervů, což může vést k velmi nebezpečných situacím, kdy např. pacient s cukrovkou nemusí cítit varovnou bolest při infarktu.

Ani výše zmíněná obezita není jen estetickým problémem, ale dále více zatěžuje srdce (již tak postižené cukrovkou) jako pumpu a sama o sobě zvyšuje pravděpodobnost vzniku srdečně-cévních onemocnění.

Všechny zmíněné srdečně-cévní komplikace diabetu ať již přímo cukrovkou způsobené, nebo nežádoucím způsobem podpořené postižením ledvin a obezitou, vedou k mnohem vyšší úmrtnosti pacientů s cukrovkou v porovnání s populací bez cukrovky, a to zejména ze srdečně cévních příčin. A nejen to, diabetici z těchto příčin umírají dříve a jsou mnohem častěji a závažněji nemocní. To vede u této skupiny i k vyšší invaliditě (amputace dolních končetin jsou až 15x častější oproti pacientům bez cukrovky). V neposlední řadě toto onemocnění významným způsobem snižuje kvalitu života pacientů s cukrovkou. 

46 % diabetiků zemřelo v loňském roce na srdečně-cévní onemocnění

Počet diabetiků v České republice setrvale stoupá a dosahuje 9 % celkové populace, u dalších 2–3 % populace je již diabetes přítomen, ale zůstává nediagnostikován. V číslech z roku 2018 to znamená, že počet léčených diabetiků poprvé překročil milion (1 018 283), což představuje za uplynulých deset let nárůst o třetinu. U 46 % diabetiků zemřelých v roce 2018 byla přitom důvodem srdečně-cévní onemocnění. 

Čtěte také: Jak se vyhnout dalšímu infarktu

Diabetologové a kardiologové pracují společně

„Desítky let se předpokládalo, že léky ‚diabetologické‘, které snižují hladinu krevního cukru, nám zároveň ovlivní průběh a sníží výskyt srdečně cévních onemocnění. Proto i cílem drtivé většiny výzkumných studií po desítky let bylo převážně snížení cukru v krvi, ne výskyt srdečně cévních onemocnění,“ vysvětluje doc. MUDr. Josef Kořínek, Ph.D. z VFN v Praze. Postupem doby byl tento přístup přehodnocen a začal být vyžadován i důkaz o prospěšnosti léčby ve vztahu k srdečně-cévnímu riziku.

„Díky nejnovějším klinickým studiím máme za poslední 4 roky důkazy, že některé moderní léky na cukrovku mají výrazný potenciál ve snížení srdečně-cévních příhod. Patří k nim zejména léky založené na působení GLP-1, které nejen že snižují hladinu krevního cukru, ale vedou také k velmi významné redukci výskytu srdečně-cévních komplikací. Navíc jsou schopny redukce váhy, což je zvláště výhodné u obézních pacientů,“ pokračuje doc. Kořínek.

Čtěte také: Hypoglykémie, hyperglykémie, ketoacidóza aneb akutní komplikace diabetu

Moderní léky GLP-1 chrání srdce hned 3x

Léky založené na působení GLP-1 kromě velmi účinného zlepšení kompenzace cukrovky také významně snižují hmotnost a byla u nich prokázána kardioprotektivita, tedy snížení rizika srdečně-cévních onemocnění. I proto dvě nejvýznamnější odborné společnosti zabývající se diabetem, Evropská asociace pro studium diabetu (EASD) a Americká diabetologická asociace (ADA), navrhly, aby léky založené na působení GLP-1 byly u diabetu 2. typu injekčními léky první volby. Tyto léky jsou podávány injekčně jednou nebo dvakrát denně, některé jenom 1x týdně.

Názor odborných společností potvrzuje i zkušenost českých odborníků:
„Z pohledu komplexního ovlivnění nejen kompenzace diabetu, ale také poklesu hmotnosti, krevního tlaku a hladiny cholesterolu v kombinaci se snížením rizika kardiovaskulárních komplikací by bylo časné nasazení léčby založené na účincích GLP-1 velmi vhodné. Brání mu ovšem některá omezení ze strany pojišťoven, která předpis této léčby u řady pacientů omezují, případně ji vůbec neumožňují,“ říká prof. Haluzík. Pacienti si tak musí hradit léčbu sami a čekat na případné proplacení doplatku, pokud překročí ochranný limit na léky.
„Dřívější používání této léčby by u řady pacientů přitom mohlo předejít rozvoji dlouhodobých komplikací, a tak v konečném důsledku ušetřit značné prostředky, které je na léčbu komplikací pak nutné vynakládat,“ uzavírá prof. Haluzík.

Čtěte také: Inzulin 30 minut před jídlem? Není třeba – nyní stačí před prvním soustem