- Jsme spolu už 5 let a teď jsme se začali léčit v CAR. Asi to ještě nějakou dobu potrvá, než budeme mít vlastní dítě. O tom, že máme tyto problémy nevědí ani naši nejbližší. Každá návštěva u rodičů je pro mne nyní trauma, stále se ptají, když už "budeme chovat" a my to všelijak zamlouváme. Ale stejně si o mě asi začínají myslet, že kariéra je pro mne důležitější než rodina.
Tento dotaz je velmi běžný a jsou na něm pěkně vidět hned dva problémy, s nimiž se páry, které jsou v léčení pro poruchy plodnosti, velmi často střetávají. Jednak jde o sociální tlak okolí na vznik "nové rodiny" a jednak o dilema, zda tak intimní problém, jako jsou potíže s početím, vůbec zveřejňovat. Očekávání, že mladý pár bude mít brzy po sňatku dítě, je v naší společnosti stále ještě velmi běžné, byť i zde dochází postupně k jeho zmírňování. Síla tohoto očekávání má svůj původ v minulých desetiletích, kdy založení vlastní rodiny bylo často jedinou možností, jak se svobodně realizovat. To sice dnes již neplatí a mladí lidé toho využívají (cestování, studium, profesní kariéra), nicméně jejich rodiče mají jinou osobní zkušenost a z té pak často vycházejí i pokud jde o představy o životě "mladých". Jinak na očekávání rodičů reagují ty páry, které narození potomka odkládají vědomě z vlastního rozhodnutí, jinak ti, kdo by dítě chtěli, ale nejde to tak snadno, jak by si přáli. Často totiž své potíže neberou jako jeden z mnoha možných zdravotních problémů, ale vnímají ho daleko osobněji jako své selhání. Odtud pak váhání, zda vůbec o tom hovořit i se svými nejbližšími. Ani ti se totiž někdy nedokáží vyhnout nepochopení, necitlivým poznámkám či nevyžádaným radám. Přesto je vhodné mít alespoň jednoho důvěryhodného člověka, kterému se lze svěřit, protože přátelský rozhovor často pomůže více než by se mohlo zdát.
Přidat nový komentář