Jak se vyrovnat se zhoršením nebo ztrátou sluchu?

( aktualizováno 24. července 2005 | přečteno: 14957x )

Podobně jako ztráta jiného důležitého smyslu, zraku, představuje i ztráta sluchu především zásadní změnu až úplné přerušení kontaktu s okolním světem ...

Podobně jako ztráta jiného důležitého smyslu - zraku -, představuje i ztráta sluchu především zásadní změnu až úplné přerušení kontaktu s okolním světem.

Ztráta zraku je nesporně velkou tragédií, nicméně i lidé úplně slepí mohou alespoň slyšet, co druzí povídají, reagovat na to a vyjadřovat i své myšlenky, názory a požadavky. Jestliže však člověk nijak nereaguje na to, o čem se hovoří, nebo reaguje způsobem, jenž se ostatním zdá nesmyslný, může si vysloužit podezření, že má postižen nejen sluch, ale i intelektové schopnosti. Na druhé straně se postupné zhoršování sluchu považuje za neodvratný průvodní jev stárnutí, a proto s ním dopředu jaksi počítáme a současně se ho obáváme. Starší lidé se mnohdy ani nepokoušejí se svým sluchem něco dělat a raději se stahují do ústraní.

Z racionálního hlediska jsou ovšem výše popsané obavy do značné míry zbytečné. Víme už, že poruchy sluchu si nevybírají - postihují děti i lidi ve vyšším věku, muže i ženy, bělochy i příslušníky ostatních ras. Existují lidé hluší od narození a existují osmdesátiletí se sluchem velmi dobrým. A pokud jde o souvislost mezi sluchem a intelektem, nic takového nikdo neprokázal. Představte si, že přijedete do země, jejíž obyvatelé mluví pouze jazykem vám zcela nesrozumitelným - změní se přitom váš IQ? Samozřejmě nikoli. A přece si budete připadat neuvěřitelně hloupě a frustrovaně, protože nejen nebudete ničemu rozumět, ale navíc nebudete schopni cokoli říci. Budete hluší i němí.

Totéž platí pro lidi s poruchou sluchu. Nemohou si být nikdy stoprocentně jisti, o čem si ostatní povídají, a pokoušejí-li se zapojit, stávají se někdy pro své partnery zdrojem netrpělivosti, rozladěnosti nebo nedorozumění. A tak i když jejich intelekt je touto poruchou zcela nedotčen, začínají se často vyhýbat přátelům a známým, kulturním a vzdělávacím akcím, a postupně tak ztrácejí nejen přehled, ale zejména sebevědomí a sebejistotu. Ztráta sluchu je nesporně zásadní změnou, zasahuje výrazně psychiku postiženého člověka a ovlivňuje kvalitu jeho života. To ovšem platí jen do té míry, do jaké to člověk sám připustí. A přitom lepším průvodcem než emoce jsou racionální úvahy.

Marné a bezvýchodné odmítání choroby
Vzhledem ke všemu dosud řečenému se asi sotvakdo z nás podiví, že první reakcí člověka postiženého sluchovou poruchou je odmítání takové možnosti. Místo hledání chyby ve vlastním sluchovém ústrojí a usilování o její nápravu či alespoň kompenzaci, nastává hledání viníka: to ti ostatní mluví potichu a nezřetelně, televize či rozhlas jsou puštěny příliš potichu, hluková kulisa na ulici či na večírku je příliš silná, abych mohl slyšet... Tyto pokusy jsou dobře pochopitelné, avšak bohužel marné - k jakémukoli smysluplnému cíli vést nemohou a postiženého jen dále odvádějí z reálného světa a od většinou dostupného řešení.

Navíc je třeba připomenout, že porucha sluchu se zdaleka netýká jen postiženého, ale všech, s nimiž přichází do styku: rodinných příslušníků, spolupracovníků, přátel a známých. Ignorováním toho, co každý pozoruje, je postižený staví do obtížné role - buď začnou hrát tuto hru spolu s ním, a tím mu de facto rovněž škodí, nebo se snaží přimět ho podívat se pravdě do očí, a tím škodí sami sobě - postižený se s nimi většinou přestane stýkat. Jedinou možností je tedy přiznat si pravdu a pokusit se o konkrétní akci směřující k nápravě či kompenzaci poruchy, anebo o potřebnou změnu chování, jež by umožnila s poruchou sluchu žít.

Od přijetí skutečnosti k praktickému řešení
O tom, co vše se dá s poruchami sluchu dělat a jaké možnosti nabízí moderní medicína a technika, se dočteme hned v příštím pokračování; na tomto místě proto jen krátce shrneme to, co může nedoslýchavému pomoci v každodenním praktickém životě.

Na začátku každé úvahy o tom, jak pomoci svému zhoršenému sluchu, musí být vždy respektování základní zákonitosti: kvalita slyšení závisí na tom, jak daleko jsme od zdroje zvuku, který nás zajímá, a jak daleko od rušivých vlivů, které se mohou s tímto zvukem prolínat. Podle tohoto principu je také třeba se snažit co nejlépe přizpůsobit prostředí. Doma je třeba k rozhovoru usednout tak, abych byl co nejblíže svému partnerovi a co nejdále od jakéhokoli rušivého hluku. Rovněž rádio či televizi je vhodné umístit tak, abych u nich mohl sedět co nejblíže, a současně aby do jejich blízkosti nepronikal hluk např. z kuchyně či koupelny - abych je tedy nemusel pouštět natolik hlasitě, že by to rušilo sousedy.

Umění naslouchat se z moderní společnosti do značné míry vytratilo a často až zhoršování sluchu přivede člověka opět k tomu, že začne užívat některých dobrých zvyků, jež mohou být současně návodem k překonání problémů:

  • Sledujte svého partnera při rozhovoru - z pohybu jeho rtů, výrazu obličeje, z "řeči těla" i z ladění slovního projevu zjistíte mnohdy stejně, nebo dokonce více, než z obsahu toho, co říká.
  • Pokud s někým mluvíte, snažte se o konverzaci v klidných místnostech (např. bez šumu tekoucí vody nebo hluku pronikajícího zvenčí). Znamená to důsledně vypínat rozhlas, televizi či ventilaci, eventuálně zavřít okno na rušnou ulici.
  • Přiznejte předem své limity a požádejte partnera v rozhovoru, zda by mohl hovořit pomaleji a srozumitelněji. Je to daleko poctivější a příjemnější než pak bez jakéhokoli předchozího varování přerušovat rozhovor ustavičnými otázkami (Prosím? Cože? Jak jste to říkal? Mhm?). Dokonce i v obchodě je přece docela dobře možné na rovinu říci: "Promiňte, já hůř slyším, mohl byste mi to říct ještě jednou?"
  • Ve společnosti se neostýchejte partnera v rozhovoru požádat, aby se spolu s vámi přesunul na klidnější místo s nižší hladinou rušivých zvuků, kde mu budete lépe rozumět - bude to příjemnější pro vás i pro něj.
  • Snažte se být samostatní a nenechte za sebe hovořit třeba rodinné příslušníky nebo přátele; vašemu sebevědomí a sebejistotě prospěje daleko více, když svou vadu přiznáte a budete přesto komunikovat samostatně.
  • Pokud vám dělá zvláštní potíže rozumět telefonickým rozhovorům, instalujte si přístroj tam, kde je minimum rušivých hluků, a přikládejte sluchátko zásadně vždy k tomu uchu, jímž slyšíte přece jen lépe.
  • Užíváte-li sluchadel, správně o ně pečujte a užívejte je podle návodu.
A protože tyto články nejsou určeny pouze lidem s poruchami sluchu, nýbrž i těm, kdož spolu s nimi žijí či pracují, mají je rádi a chtějí jim jejich úděl usnadnit, uvedeme v dalších pokračováních ještě několik rad právě pro ně.

Miroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos>

Léky a doplatky

Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.

Poraďte se s lékařem

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Přidat nový komentář

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Anketní otázka

Znáte hladinu cukru ve vaší krvi?

Zatím hlasovalo 119 lidí
Inzerce
Inzerce
Inzerce

Mohlo by vás zajímat

Nejčastější zdravotní potíže seniorů

V České republice je nemocnost seniorů velmi vysoká. Podle odborníků více než 90% osob starších 70 let trpí jednou či více chronickými nemocemi.

Nové vyšetření pro děti zdarma: screening sluchu ve věku 5 let

Předškolní děti mají nárok na další bezplatné vyšetření. Podle pokynu ministerstva zdravotnictví jim před nástupem do školy mají praktičtí lékaři vypsat žádanku na ORL na vyšetření sluchu.

Kdy nastává potřeba nosit sluchadlo?

Většina sluchových vad vzniká zvolna, postupným zhoršováním sluchu. Nabízí se obdoba s nošením brýlí u krátkozrakosti - vaše zrakové potíže mohou být zpočátku velmi malé, a pokud dostanete brýle, nosíte je jen občas...

Sluchové vady a jejich typy

Stejně jako u jiných vad, platí i u vad sluchových, že se mohou lišit stupněm závažnosti -- od lehkých přes středně těžké a těžké až po velmi těžké; navíc však v tomto případě musíme rozlišovat i různé typy vad...

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.