Parkinsonismus je označení příznakového komplexu složeného z akinézy (pohybová chudost), rigidity (zvýšené svalové napětí) a tremoru (třes).
Nejčastěji se parkinsonský syndrom vyskytuje v rámci Parkinsonovy nemoci, která postihuje asi 1% osob starších 60 let. U 15 až 20% nemocných se jedná o sekundární parkinsonský syndrom po virových encefalitidách, intoxikaci manganem nebo CO, opakovaných traumatech mozku (u boxerů), po opakovaných drobných ischemických CMP nebo polékový při léčbě neuroleptiky.
Co je příčinou parkinsonismu?
Parkinsonova nemoc (PN) je neurodegenerativní onemocnění, jehož příčinu dosud neznáme. Podstatou onemocnění je zánik nervových buněk v substantia nigra v mozkovém kmeni a z toho plynoucí nedostatek neurotransmiteru dopaminu v podkorových strukturách.
Jak se projevuje parkinsonismus?
Onemocnění začíná obvykle mezi 50. a 60. rokem života. Ve fázi plně rozvinuté choroby jsou veškeré pohyby zpomalené, mimika je oploštělá, obličej maskovitý a lesknoucí se ze zvýšené produkce kožního mazu. Nemocný je nápadný abnormálním držením těla s předklonem hlavy a trupu, s pokrčenými končetinami, chůze je pomalá s drobnými šouravými krůčky se snížením souhybů horních končetin a sklonem k pulzím (mimovolní útěk dopředu drobnými krůčky). Při pokusu o zahájení chůze přešlapuje nejprve na místě. Nemocní trpí častými pády, na kterých se může podílet i ortostatická hypotenze. Zvýšené svalové napětí postihuje stejně svaly s opačnou funkcí a během pohybu se nemění. Typický parkinsonský tremor je klidový, relativně pomalý, nejvíce vyjádřený na periferních partiích horních končetin. Psychické funkce jsou zpomaleny, nemocní bývají úzkostně depresivní, 10 až 20% nemocných je dementních.
Jaké jsou možnosti léčby?
Léčba Parkinsonovy choroby je zajišťována třemi lékovými skupinami. 1. historicky nejstarší skupinou jsou anticholinergika, která napomáhají obnově původního rovnovážného stavu mezi neurotrasmitery ve striatu. Příznivě zejména v iniciální fázi onemocnění ovlivňují třes, méně působí na rigiditu a akinézu. Z vedlejších účinků nemocné obtěžuje suchost v ústech a neostré vidění z mydriázy, závažnější jsou akutní psychotické stavy a zhoršení kognitivních funkcí při déle trvajícím užívání vyšších dávek. Ze stejných důvodů by neměly být podávány nemocným starším 60 let. Náhlé vysazení anticholinergik může způsobit významné zhoršení onemocnění. Druhou skupinou jsou léky působící na úrovni dopaminergního systému, z nichž nejdůležitější jsou deriváty levodopy, syntetického prekurzoru dopaminu .Jejich zavedení do praxe pro dobrý vliv na rigiditu a akinézu způsobilo významné zlepšení kvality života nemocných. Představitelem poslední skupiny je amantadin působící na excitační aminokyseliny ,který má podobnou terapeutickou šíři, ale menší účinek jako levodopa. Injekční forma se používá k léčbě pozdních komplikací.
Chirurgická léčba Parkinsonovy nemoci nepatří ke standardním léčebným postupům. Relativně nejčastěji jsou prováděny stereotaktické výkony na hlubokých strukturách mozku u nemocných s nezvládnutelnými dyskinézami. Jinou možnost představuje stimulace bazálních ganglií pomocí elektrod zavedených stereotaktickou cestou. Transplantace fetálních (plodových) tkání jsou ojedinělé výkony vyhrazené jen několika pracovištím na světě a jejich efekt nelze ještě hodnotit.
Přidat nový komentář