Trpíte chronickou zácpou, nejste zrovna přeborníci v určování vůní, máte opravdu neklidný spánek a cigarety, káva a čaj vám nic neříkají? Podle vědeckých studií byste mohli onemocnět Parkinsonovou chorobou o něco pravděpodobněji, než ostatní. „Víme o této chorobě rozhodně víc, než před pětadvaceti lety, kdy jsem se na ni specializoval, ale to proč lidé onemocní, na to odpověď stále chybí,“ říká v rozhovoru Doc. MUDr. Jan Roth, CSc., vedoucí Centra extrapyramidových onemocnění Neurologické kliniky VFN Praha.
Parkinsonova nemoc je považována za jedno z nejčastějších degenerativních onemocnění nervové soustavy. Objevuje se obvykle u lidí starších 50 let, častěji postihuje muže. Průběh a příznaky jsou u každého člověka individuální. První symptomy bývají nenápadné. Patří mezi ně rychlejší únava, pocit těžkých končetin, křeče, zpomalení chůze či zvýšená sekrece slin, slz a potu. Dalšími projevy jsou pomalé nekoordinované pohyby, obličej s minimální mimikou a šouravá chůze v předklonu. Později přicházejí poruchy rovnováhy, pády, zácpa a inkontinence moči. Poměrně častý je výskyt úzkosti, demence, deprese, ztráty pozornosti a paměti.
Čtěte také: První příznaky Parkinsonovy choroby jsou nenápadné
„U pacientů s Parkinsonovou chorobou je velmi důležité, aby se hýbali. Vhodná fyzická zátěž pomáhá zmírnit příznaky nemoci a dle některých výzkumů dokáže zpomalit její průběh,“ vysvětluje Mgr. Ota Gál, fyzioterapeut z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Rehabilitační postupy se liší podle fáze onemocnění, v níž se pacient nachází.
„Ze studií vyplývá, že u lidí s počínající chorobou lze její rozvoj výrazně zpomalit cvičením. To nemusí být nijak speciální. Trénink ale musí mít dost vysokou intenzitu,“ vysvětluje metodu Mgr. Gál. Pacient se musí zapotit a zadýchat, proto se doporučuje šlapání na rotopedu, veslování, nebo posilování. Podle lékařů jakékoli cvičení může zpomalit degeneraci nervových buněk. „Pacientům říkáme: pokud chcete zpomalit rozvoj nemoci, choďte, jezděte na kole, cvičte, tančete.
Čtěte také: Parkinsonova choroba si nevybírá
Při výběru pohybových aktivit využijte předchozí zkušenosti s různými sporty, současně berte v úvahu svůj aktuální zdravotní stav. Jestliže se sportem začínáte, je lepší začít chůzí nebo jízdou na rotopedu. Míčové hry představují velké riziko úrazu.
Chůze – nejlepší podmínky pro chůzi jsou v přírodě, kde najdeme rozličné druhy terénů. Chůze rozvíjí rytmičnost pohybu, souhyb rukou s trupem a zlepšuje rotaci trupu. Chůze je nejvhodnější a nejdostupnější pohybová aktivita.
Běh – vyžaduje lepší kondici a koordinaci pohybu. Jestliže s během nemáte žádné zkušenosti, je optimální začít rychlejší chůzí (5–6 km za hodinu) a následně zařazovat krátké intervaly běhu. Důležitá je kvalitní, pevná a hlavně pohodlná obuv, která tlumí otřesy při běhu.
Jízda na rotopedu – rotoped je stabilnější než kolo, a proto je vhodný pro začátečníky nebo pacienty v pokročilejších stadiích nemoci. Riziko pádu je zde minimální. Lze si kontrolovat srdeční frekvenci, kilometry, atd.
Jízda na kole – využívá pozitivního vlivu aerobního cvičení v přírodě. Je vhodná u lehčích stadií Parkinsonovy nemoci.
Nordic walking – je chůze se speciálně upravenými holemi. Zlepšuje souhyb rukou s trupem. Posiluje svaly na rukou. Doporučujeme si nejdříve osvojit základy s instruktorem. Použitím trekových holí zapojíme do aktivity strnulé horní končetiny – prevence shrbené postavy, střídavým pohybem zlepšujeme hluboký stabilizační systém, odlehčujeme záda, eliminujeme riziko pádu. Podle terénu zpevňujeme kolena a dodáváme mozku kyslík. Pokud si vybereme tento pohyb v kolektivu, jedná se o výborný prostředek ke zlepšení psychického stavu a zároveň řeší možná rizika spojená s pohybem parkisonika.
Plavání – představuje zapojení svalů celého těla bez kloubního zatížení. Pohyb ve vodě je snadnější a volnější. Můžete plavat všemi styly, ale znak by neměl nikdy chybět – zabraňuje kyfotickému držení těla.
Tanec – je rytmická aktivita. Zvládnou ho pacienti ve všech stadiích nemoci. Důležitou úlohu hraje emoční prožitek, který vede ke zlepšení pohybového projevu.
Míčové hry – jsou vhodné pro skupinová cvičení, týmová souhra zlepšuje emoční naladění. Podle stadia nemoci můžeme volit od přehazované až po složitější hry, jako jsou basketbal nebo volejbal. Zvýšené riziko pádů je nejčastější u koordinačně náročných míčových her.
Tai - chi, jóga – má relaxační, posilovací a protahovací účinek. Zlepšuje také prožitek kontrakce a uvolnění svalů.
Golf – využíváme švihového pohybu paží s rotací trupu. Nácvik správné techniky odpalu sníží možný vznik bolestí zad.
Pilates – je posilovací cvičení. Zde se klade důraz na správné pomalé provedení pohybu.
Mezi další doporučení patří trénování mozku procvičováním paměti, vědomostí a orientovanosti. Vhodné je věnovat se novým zájmům a plnění různorodých úkolů.
