Dobrý den. RS mě postihla v mých deseti letech v neděli 11 května budu slavit 14 narozeniny a tak jsem začala trochu přemýšlet o budoucnosti. Je mi jasné, že budu pracovat v nějakém klidném prostředí. S povoláním si ani tak moc hlavu nelámu, ale více se obávám jak to bude v rodiném životě. Vím že RS je dědičná a tak se trochu obávám věci ohledně dětí. Pokud by si měli prožít a vytrpět to co já tak asi žádné dítě nechci. Mohli byste mi prosím říct jaká je pravděpodobnost, že by to mohlo zasáhnout i je? Víte chci být na budoucnost připravená a nedělat potom nějaké blbosti které by mě mohli mrzet.
Ahoj Moniko, potěším Tě - RS není dědičná, nebylo to lékařsky potvrzeno, takže o budoucnosti přemýšlej s úsměvem. L.
Ahoj,zdravím tě,Rs opravdu není nijak potvrzená,ale musím říct,že můj otec se na ní celý život léčil-s úspěchem,ono ani v té době nebyli nijak bezvadné léky,takže myslím,že hodně záleželo i záleží na té (svini)psychice.No před 7lety šel takhle na vyšetření a oni mu jí vyvrátili,jenže já jsem si v 15řekla,hele vsadím se že pokud by Rs dědičná byla chytnu jí ze všech sourozenců já,no a mám jí už skoro 5let!Teď mám krásnou dceru které jsou 3a pořád si říkam snad to nikdy nebude mít,ono mám takové myšlenky hlavně když třeba má nějaký tik nebo tak,ale zase se na to nemůžeš dívat až tak šíleně protože když ti tak tvoje dítko spokojeně usína tak je to nádhera!!!Takže se nevzdávej a až budeš starší a budeš mít skvělého muže jdi do toho a těš se z miminka.pa
Ahoj, zdravím všechny RS. Dnes si docela umí s chorobou poradit. Manžel žil s RS 42 let a bohužel mám další případ v rodině, ale není to pokrevní příbuzná,dědičnost nikdo nepotvrdil. tato příbuzná ve 44 létech porodila ,již v době 15 let trvání nemoci, zdravé třetí dítě a její stav se nezhoršil.V době, kdy onemocněl můj manžel, byl zcela odlišný názor jak se má chovat pacient. Nebyly žádné léky, všechno jsem vozila se strašnými potížemi ze zahraničí a se strachem,že mi to na hranicích seberou. Interferon byl v té době pouze pojem.Rady byly nic nedělat do únavy, odpočívat. Dnes je zcela odlišný názor,naopak cvičit do únavy, nervy jsou schopny vytvářet nové cesty. Mohla bych psát do nekonečna,život s pacientem,který má 40 let RS, zanechá v každém spoustu poznatku, jak se co vyvíjí. Vydržte, cvičte, dodržujte životosprávu, vše ostatní žijte tak, jako by nemoc nebyla, vyplatí se to.
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář