Chci se taky podělit o zkušenosti s tříselnou kýlou. Zjistil jsem si ji asi před měsícem a protože nejsem žádný odborník, tak jsem nejdřív bádal, co se mi to v třísle objevilo. Po zkoumání na netu jsem tipoval kýlu. Obvodní lékař mi to potvrdil a následné vyšetření v nemocnici to stvrdilo. Co se týče samotného vyšetření na chirurgii, musím říct, že nijak prijemne tedy nebylo. Dělal to mladý lékař, který mi vrazil prsty do už tak bolestiveho rozkroku a u toho jsem mel kašlat. Primotal se k tomu zkušenější kolega, který se rozhodl, že mu na mě ukáže ten správný postup. Strcil mi velmi razantně prsty do rozkroku tak, že jsem si bolestí malem cvrkl do trenek. Totéž ještě jednou po nem zopakoval mladý lékař a to už jsem videl vsechny svaté. To vše za jemneho chichotani dalších 3 sester v ordinaci, ktere zrovna asi neměly co na praci, než koukat na muj holy zadek. Jestli jsem kýlu předtím neměl, tak po tomhle vyšetření zcela jistě. Za dva týdny ve ctvrtek nástup do nemocnice. To bylo ještě v pohodě, sice jsem musel sepsat 3 stejné dotazníky, odpovidat na stejne otázky pořád dokola, nejdřív na příjmu, pak u anesteziologa a pak u lékaře na chirurgii, kteří si vše poctivě zapsali, aby se mě na tytéž otázky zeptal ještě jednou operater v patek těsně pred operací, to bylo tak kolem 9 hodiny. Operace laparoskopicky a se síťkou. Po operaci, když mě kolem 11 probudili, tak strašná bolest břicha. Nekdo výše psal, že byl po narkóze utlumený a nic ho nebolelo. Já jsem měl břicho v jednom ohni, nemohl jsem se na posteli ani pohnout a sebemenší pohyb pusobil bolest. Několikrát jsem žadonil o injekci nebo něco jineho na bolest, ale dostal jsem cosi až večer před spaním. Ale i tak jsem trpěl jako Kristus, jako bych měl v břichu zapichle rezave vidle. Po operaci sestry otravovali, abych se vymočil jinak mě vycevkuji. Navečer se to podařilo do bažanta, hurá. Den po operaci- sobota. Prý bych mel chodit, aby odešly plyny z břicha. S velkými obtížemi jsem vstal 1x dopoledne i 1x odpoledne, ale bylo to utrpení. Žádný velký špacír se nekonal. Na záchod, k oknu a zcela vyčerpán zpět do pelechu. Vstávání z postele bylo to nejhorší - to mi zabralo snad 15 minut. A pořád bolesti, kdykoliv mi nabídli neco na bolest, tak jsem neodmítl. V noci jakžtakž, spaní na zádech. Neděle - 2 den po operaci. Bolesti trvají, špatně se vstává z postele, plazim se kolem stěn jak spiderman. Sestry se smějí, že bych se měl stydět, lidi po téhle "banální " opearaci div že netančí kozáčka a mě pusobi problém vstát z postele. Mám na jazyku otázku, jestli některá z nich má za sebou kýlu, když maji tak hrdinné řeči, ale radši ji spolknu. Při nedělní vizitě se dozvídám, že v pondělí pujdu domů. Zároveň mi sestra strhává kryci obvaz, kde konečně vidim ty tři zaštupované díry a jako bonus asi 4 puchýře na kůži po náplastech. Ty mi ošetřuje dezinfekci a uklidňuje, ze se treba neboudou muset pichat a splasknou samy. Ty 3 zašité díry prelepi už jen náplasti. Vstává se už o poznání lépe, ale žádná hitparáda to ještě není.
Nevím jak to pujde dál, je teprve 2 den po operaci a zitra mám jít domů, ale už nyní vim jedno. Nejedná se o žádnou banální operaci, kterou vám udělají i na vrátnici, jak někteří rádi rikaji. Je to pořádný zásah do těla - 3 diry v břichu + cizí těleso (sítka ) v těle. Bolí to pořád fest, clovek trpí hlavně při vstávání z postele a na stolici, to jsem nebyl už 4 dny a hned tak to nevidím.
PS. Píšu z nemocnice na tabletu, tak omluvte případný překlep a chybějící diakritiku.
Přidat nový komentář