Prostě jsem navštívila psychiatrickou ambulanci a řekla jsem jim na rovinu, že jsem závislá na Lexaurinu a jak dlouho a kolik ho beru. Řekli mi hned a bez diskuse termín nástupu na lůžkové oddělení psychiatrického oddělení s tím, že mě toho zbaví, že se nemusím bát, že to bude na 1 až 2 týdny. Doktor byl přísný a já jsem odešla z ordinace s brekem (člověku to dost podkopne sebevědomí, když ho tam pošlou, a rodina to nechápe…) Bylo mi ale tak špatně, že jsem neměla na vybranou. Nemocenskou mi potvrdila obvodní lékařka, takže v práci nebyl problém.V den mého nástupu mi lékař vysvětlil, že mám dvě možnosti, buď vysadit najednou a úplně a "přežít" abstinenční příznaky (prý mi z vysazení hrozily i epileptické záchvaty) s tím, že mě budou hlídat, aby se mi nic nestalo, anebo mi nasadí jiný lék (ze stejné skupiny léků), s postupným vysazováním. Zvolila jsem pro mě schůdnější cestu - druhou možnost. Brala jsem léky přesně podle instrukce lékaře (koňské dávky Rivotrilu s postupným vysazováním - šlo to hladce, bez jakýchkoliv vedlejších účinků, do několika týdnů jsem Rivotril vysadila úplně). Při vysazování jsem neměla vůbec žádné psychické ani fyzické příznaky. Dost jsem se tomu divila, protože po vysazení Lexaurinu mi bylo hrozně zle (kdo nezažil - nepochopí) . Na lůžkovém oddělení psychiatrického oddělení jsem byla necelý týden, pak jsem v pohodě nastoupila do práce. V průběhu léčby (i v době mé závislosti na Lexaurinu) jsem však brala několik měsíců antidepresiva Cipralex (léky proti úzkosti, které však nezaberou hned), i ty jsem po zlepšení stavu (a rozhodnutí lékaře) přestala brát.
Přeji hodně sil všem, kteří se chtějí zbavit závislosti na benzodiazepinech - s pomocí kvalitního lékaře (psychiatra) a psychologa - JE TO MOŽNÉ !!! Taky mi v mé snaze pomohly odborné knihy Jána Praška, který se specializuje na úzkostné poruchy. DOPORUČUJI SI JE PŘEČÍST (lékař vám nikdy neřekne vše).
Přidat nový komentář