Ve zralých plodech byly zjištěny organické kyseliny, cukry, anthokyanová barviva.
Černucha setá (Nigella sativa)
Rostlina se do našich zemí rozšířila z jižní Evropy a západní Asie.
V nížinách
roste na polích či na rumištích jako plevel, avšak někdy se pěstuje v zahradách.
V zahradách ovšem ještě častěji vídáme černuchu zahradní. V červenci až září
po dozrání se sbírají tobolky . Dosuší se a vyluští. Vůní připomíná semeno černuchy
muškátový oříšek. Obsahuje olej, steroly, sacharidy, bílkoviny, terpeny, alkaloidy,
saponiny, silici, třísloviny, hořčiny, pyridoxin, vitamín E a niacin. Při zánětech
dýchacích cest usnadňuje odkašlávání. *Vnitřně se užívá nálev připravený: přelitím
2,5g sušených rozdrcených semen ¼ litrem vroucí vody. Nádoba se nechá přikrytá
stát 15 minut. Pije se dvakrát denně; ráno nalačno a večer těsně před spaním
1 šálek.
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Černý bez (Sambucus nigra)
U nás roste stejně jako po celé Evropě hojně na okrajích lesů, v křovinách, 
na rumištích a podél plotů. V lidovém léčitelství se používá květ bez stopek
i se stopkami a plody . Květ se sbírá za suchého počasí těsně před rozvinutím.
Suší se rychle ve stínu. Nesmí při sušení zhnědnout. Plody se otrhávají až úplně
dozrálé a suší se na slunci. Květ obsahuje silice, glykosidy, cholin, třísloviny.
Ve zralých plodech byly zjištěny organické kyseliny, cukry, anthokyanová barviva,
vitamín A, vitamín C a silice. Plody působí mírně projímavě. Květy mají potopudné
účiny, snižují horečku. *Horký nálev připravený z: 5g sušených květů přelitých
2dcl vroucí vody se nechá stát 10 minut. Po té co nejteplejší pijeme v klidu
na lůžku. Užíváme několikrát denně.
Devětsil zvrhlý (Petasites hybridus)
U nás roste na vlhkých humózních půdách v horských a podhorských oblastech. 
Jeho purpurově zbarvené stvoly nesoucí květy uspořádané do mnoha úborů jsou
ozdobou naší přírody. V lidovém léčitelství byl užíván oddenek, list nebo květ .
Oddenek bylo doporučeno sbírat brzy na jaře a omytý ve stínu usušit. Obsahuje
silice, hořčiny, slizovité látky, třísloviny, inulin, minerální látky a jejich
soli.
Výzkumy provedené v poslední době prokázali přítomnost pyrolizidinových alkaloidů.
Ty působí toxicky na jaterní buňky a mohou nepříznivě zasahovat do přenosu genetických
informací. Tyto informace nevhodnými způsoby mění. Mohou způsobovat cirhózu
a následně rakovinu jater. Vylučují se z lidského organismu velmi pomalu, močí,
žlučí, dýchacími cestami a přestupují i do mateřského mléka. Vzhledem k těmto
skutečnostem se vnitřní užívání devětsilu dnes nedoporučuje. Sušený oddenek
a list se používal v minulosti jako lidový prostředek proti kašli při onemocněních
dýchacích cest a jako prostředek k uvolnění křečí.
Divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme), Divizna sápovitá (Verbascum phlomoides)
Léčebně se užívají květy , které se konzervují obvykle sušením.
Rostlina kvete
celé léto od června do září. Květy se otrhávají postupně. Suší se rychle ve
stínu či umělým teplem při teplotě do 50°C. Usušené květy musí být zlatožluté.
Je třeba skladovat květy v suchu, jinak zhnědnou a klesá v nich množství účinných
látek.
Z obsahových látek jsou pro její účinky nejdůležitější saponiny, sliz, třísloviny,
flavonoidní glykosid hesperidín, hořčiny, sacharidy a silice. Využívá se její
expektorační účinek (usnadňuje vykašlávání) a mucilaginózní účinek (sekret v
dýchacích cestách se stává řidším a méně vazkým). Expektorační účinek je vyvolán
reflexně, působením saponinů na žaludeční sliznici se zvyšuje sekrece hlenů
v dýchacích cestách a jeho vykašlávání se stává lehčím. Silice a flavonoidy
pomáhají tím, že urychlí odstranění cizorodých částic (bakterií a poškozených
částic odloučených ze sliznice). Pokud je kašel dráždivý, přítomný sliz vytváří
na sliznici ochranný povlak. Tak potlačuje dráždění k neproduktivnímu kašli ,
který by pacienta vysiloval. Nejvhodnější lékovou formou je *nálev připravený
ze: 3g sušeného květu na 4dcl šálky vroucí vody. Spaříme a necháme 15 minut
stát. Je třeba pít 2-3x denně. V některých případech bývá vhodnější připravit
odvar.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare)
Tato vytrvalá rostlina, rozšířená v teplejších oblastech Evropy a Asie, se v 
našich zahrádkách často pěstuje jako koření. Sbírá se kvetoucí nať. Suší se
ve slabé vrstvě či ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35°C. Sušená
nať dobromyslu obsahuje silici, s hlavní složkou tymolem, třísloviny a hořčiny.
Účinné látky dobromysly zejména pak silice uvolňují křeče, působí dezinfekčně
i protizánětlivě a usnadňují odkašlávání. *Vnitřně se používá v nálevu připraveném
z: 2,5g sušené dobromysly spařené 2dcl vroucí vody. Necháme zakryté stát na
teplém místě 10-15 minut. Při onemocnění dýchacích cest se doporučuje pít tento
nálev třikrát denně. Při kašli a rýmě lze také doporučuje inhalovat páry. Zevně
je možné nálev z dobromysly použít jako kloktadlo při bolestech v krku a zánětech
v dutině ústní.
Dub letní, Dub zimní (Quercus robur)
Dub je u nás stejně jako v celé Evropě hojně rostoucím stromem. Používanými 
částmi jsou kůra a semena . Na jaře se sbírá kůra z větví, 10cm tlustých a nejvýše
dvacet let starých. Suší se při teplotách do 50°C. Žaludy se sbírají na podzim.
Oloupou se a praží. Po zhnědnutí se drtí na prášek. Kůra obsahuje třísloviny,
kyselinu kvercetinovou, pyrogalové a katechinové sloučeniny. Semena obsahují
také glukokinin. *Odvar připravený z: 3g sušené dubové kůry se přelije 0,25
l studené vody a povaří se. Používá se ke kloktání při zánětech sliznice v dutině
ústní, angínách a zánětech hltanu.
Fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
Původně rostl planě v západní Asii a Středomoří. Odedávna byl používán jako 
koření i lék, teprve později začal být používán jako zelenina. V medicíně se
užívají zejména plody méně často listy či kořeny. Hlavní účinnou látkou je silice,
která je přítomna v celé rostlině od semen až po kořeny. Jejími důležitými složkami
bývají anetol, hořký fenchón, fenikulín, a metylchavikol. Při vylučování silice
dýchacími cestami se aktivuje sliznice k tvorbě hlenů a výrazně zrychluje pohyb
řasinek, čímž přispívá k snadnějšímu vykašlávání hlenů a zklidnění dráždivého
kašle.
Plod fenyklu je doporučeno užívat v jednotlivé dávce 1-5g, tedy 3-10g denně.
*Nálev se připraví: 1,5g fenyklových nažek spaříme 2dcl vroucí vody nebo 5g podrcených
plodů spaříme 6dcl vroucí vody a necháme stejně jako v předchozím případě 20
minut zakryté stát. Pije se 2-3krát denně po doušcích.
Prášek připravený z fenyklových plodů se užívá v dávce 0,3-0,8g ve dvou či třech
dávkách denně. Často se podává v mléce. Ze sušených listů se také připravuje
*nálev: 5g se spaří 2dcl vroucí vody. Pije se třikrát až čtyřikrát denně. *Nálev
se také připravuje ze sušeného kořene: 5g fenyklového kořene se přelije 6dcl
vroucí vody a pije se opět třikrát denně. Ze sušeného fenyklového semene lze
získat destilací s vodní parou fenyklovou silici. K léčebným účelům lze doporučit
v některých případech nejen čistou fenyklovou silici, ale také fenyklový sirup,
fenyklovou vodu nebo tinkturu. V koncentrované formě se doporučuje 0,02-0,03g
v jednotlivé dávce, maximální denní dávka nemá překročit 0,06-0,12g.
Pozor při užívání silice
Silici nesmějí užívat děti do šesti let věku, těhotné ženy a epileptici.
Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla)
Tato jednoletá velmi populární léčivá bylina s příjemnou vůní roste v Evropě, 
Asii, Severní Americe i Austrálii. Pro farmaceutické účely se pěstuje ve velkém
na polích. Používanou částí jsou květenství-úbory. Suší se rychle při teplotách
do 40°C. Se sušeným heřmánkem není vhodné zbytečně manipulovat, snadno se drolí.
Heřmánek obsahuje silici, kumaríny, flavonoidy a slizy. Silice je tvořena chamazulénem,
bisabololem, farnezénem a dalšími složkami. Účinné látky heřmánku působí dezinfekčně
a protizánětlivě, uvolňují křeče, zvyšují pocení. V nálevu, který připravíme
spařením polévkové lžíce sušeného heřmánku půl litrem vroucí vody, podáváme
na podporu pocení při horečnatých zánětech dýchacích cest. Nálev připravujeme
v čas potřeby, nenecháváme dlouho stát, aby neztratil účinnost. Tento nálev
je vhodné použít i ke kloktání při angínách, zánětech hltanu. Heřmánkový nálev,
tinkturu či extrakt lze využít také k inhalacím při rýmě, zánětech nosohltanu,
hrtanu či průdušek.
Hořčice bílá (Sinapis alba)
Hořčičné semínko se získává také z hořčice bílé (Sinapis alba), která je stejně 
jako brukev černohořčice domovem ve Středomoří. Používají se celá semena jako
složka čajovin nebo z nich destilací získaná silice. V lidovém léčitelství se
uplatňovaly jako prostředek při dýchacích obtížích a zánětech horních i dolních
cest dýchacích. Silici je možno využít k inhalacím. Přípravky z hořčice není
vhodné aplikovat v těhotenství, při kojení a u dětí.
Hluchavka bílá (Lamium album)
Vytrvalá, v naší přírodě hojně se vyskytující, bylina může být až 50cm vysoká. 
Stejně jako u nás je rozšířena v celé Evropě. Její lodyhy bývají vzpřímené,
nevětvené. Kvete bíle od května do září. Sbíranou částí jsou bílé květní koruny,
jež se otrhávají za suchého počasí. Při sušení nesmí zhnědnout. Proto je třeba
sušit ji rychle a šetrně při teplotách do 35°C. Sušenou hluchavku je nutné uchovávat
v suchu a občas také přesušit. Hluchavka má velmi specifickou vůni, která nemusí
být každému zcela příjemná. Dojde-li k jejímu zhnědnutí, nelze ji již použít.
Obsahuje slizovité látky, silici, třísloviny, flavonoidní glykosidy, saponiny,
cholin a biogenní aminy. Díky přítomným saponinům ulehčuje odkašlávání. Působí
také protizánětlivě. Při zánětech dýchacích cest lze použít *nálev připravený:
přelitím 3g sušených hluchavkových květů 2dcl vroucí vody. Vhodné je vypít dva
až tři šálky denně před hlavními jídly.
