Magnolka čínská

Rostlina pěti chutí

Tato rostlina (Schisandra chinensis) je používána prakticky stejně dlouho jak všehoj (ženšen) a podobně jako on patří v čínské medicíně mezi 30 nejběžnějších léčivých rostlin? Její účinky jsou do jisté míry podobné všehoji, působí však také příznivě na játra a dech a tyto účinky ji významně proslavily. Rostlina má řadu názvů (klanopraška, magnolka, schizandra) a přirovnání (rostlina pěti chutí). V bývalém SSSR byly přípravky z ní dostupné v lékárnách, avšak na surovinu (plody nebo semena) existovalo donedávna vývozní embargo.

Co obsahuje

Čím je tato rostlina zajímavá? Lze říci, že šíří svých účinků. Hlavními obsahovými látkami jsou lignany a jednoduché terpeny v silici (sile voní po citronu, proto se jí lidově říká v Rusku „limonnik“).

Co se jí

V současné době jsou používány tekuté nebo suché výtažky z plodů, příp. ze semen (ze semen jsou vhodnější, neobsahují velké množství organických kyselin) a to zejména při infekčních zánětech jater (hepatitidách) (denní dávka extraktu rozdělená do tří dílčích dávek má odpovídat 1,5 g suchých plodů magnolky, resp. 20 mg směsi lignanů); tato dávka se uplatní také při dráždivém kašli.

Jak se v těle projeví

Lignany mají adaptogenní účinky - snižují negativní vlivy stresových faktorů na organizmus (působí „protistresově“), kromě toho však významně zasahují do řady biochemických procesů v lidském těle: působí výrazně antioxidačně, chrání cévní systém, mírně snižují bolest a tělesnou teplotu, uvolňují napětí kosterního svalstva, normalizují hladinu krevních tuků, cukru a cholesterolu, působí proti poškození žaludeční sliznice stresem (vývoj žaludečních vředů) a ovlivňují dýchání.

Kromě těchto účinků je však jedním z hlavních biologických efektů příznivý vliv na jaterní tkáň: je-li poškozena bakteriálními nebo chemickými jedy, dovedou ji tyto lignany (a také některé obsahové složky silice) významně obnovit. Z tohoto důvodu je v Číně magnolka velmi široce používána, protože velká část čínské populace byla (a je) infikována infekčním zánětem jater (typu B).

Tato situace šla dokonce tak daleko, že jeden z lignanů magnolky – schizandrin C – se stal základem pro chemickou obměnu a přípravu látky označované jako DDB a používané v současnosti ve velkém množství v Číně při léčbě hepatitidy.

Možná rizika

Po podání rozemletých plodů (semen) se může u některých osob objevit pálení žáhy, zhoršené trávení, zhoršená chuť k jídlu, bolesti žaludku a alergické reakce na pokožce (kopřivka). Interakce s jinými léčivými rostlinami a potravními doplňky, stejně tak jako interakce s potravou nejsou popisovány. Některá léčiva, která jsou významně metabolizovány játry mohou mít při současném podaní magnolky kratší účinek, protože lignany mohou urychlit jejich odbourávání v játrech.

Protože tyto látky snižují hladinu enzymů SGPT a ALT v séru, mohou poskytovat falešné výsledky při laboratorním vyšetření krve. Opatrnosti je třeba při podávání osobám, které trpí epilepsií; v některých případech byla pozorována vyšší pohotovost k záchvatu. Stejná opatrnost platí u pacientů se zvýšeným nitrolebním tlakem. Při podávání rozemletých plodů nebo semen může dojít u některých pacientů s gastroesofagálním refluxem anebo peptickém žaludečním vředu ke zhoršení choroby.

Podávání v průběhu těhotenství se nedoporučuje, při kojení s maximální opatrností.

Použití

Pro zvýšení mentálních schopností a fyzické aktivity (adaptogenní efekt) se používá 500 mg až 2 g extraktu denně, příp. 1,5-6 g suchých plodů ve formě prášku v nápoji nebo nálevu (čaji). Běžná „udržovací“ dávka je 2krát denně 100 mg suchého extraktu z plodů.

Pokud nenastává interakce s jinými chorobnými příznaky, nebo nežádoucí účinky, které se projevují nechutenstvím, zhoršeným trávením apod., je možné používat magnolku bez přerušení. Pokud vedlejší reakce po požití magnolkových přípravků vzniknou, potom po přerušení podání zpravidla do dvou dnů vymizí bez jakýchkoliv následků.