Pacient má právo na léčbu i na smrt

Stejně, jako má pacient právo na léčbu, má právo ji odmítnout. A to i v případě, že mu jde o život. Lékař by měl rozhodnutí pacienta respektovat, ale seznámit ho s možnými následky. "Pak by nikdo neměl lékaře ze smrti pacienta vinit. Něco jiného by ale bylo, kdyby lékař úmyslně dopomohl pacientovi zemřít. Eutanazie je u nás protizákonná, takže by mu hrozilo vězení," říká advokát.

Něco jiného je ale tzv. "pasivní eutanázie". V tom případě lékař pacienta na jeho přání odpojí od zařízení nebo přestane používat prostředky, které ho uměle drží při životě. Právo pacienta na léčbu má naprosto stejnou váhu jako jeho rozhodnutí se nadále neléčit. Ovšem pacient musí v době takového rozhodnutí být při plném vědomí, plné způsobilosti a samozřejmě po náležitém poučení o možných následcích. "Při aktivní eutanázii jde o jednání směřující k usmrcení osoby na její přání. Pasivní eutanázií se rozumí "nejednání“" tedy nezabránění smrti, která by ale stejně nastala," vysvětluje advokát.

Pacienti mají většinou tendenci odmítat zákroky, které jsou bolestivé, nákladné, nebo jim připadají neúměrně zatěžující. Léčbu častěji odmítají lidé starší a v takovém stádiu nemoci, že ztratili naději na vyléčení. Někdy je důvodem i náboženské přesvědčení.

Velmi citlivým tématem je podání většího množství léků utišujících bolest, po které pacient zemře. "Pokud by to bylo záměrné a lékař by schválně použil větší dávku, pak by měl být takový akt posuzován podle trestního zákona také jako vražda," říká advokát.

Kdo může nahlédnout do vaší zdravotní dokumentace a vědět o tom, co vám je? To se dozvíte v tomto článku.