Skutečný příběh: Epilepsie mi vzala pocit lehkosti ze života

Mám zkušenost, že naše společnost za nervovou nemoc považuje třeba důsledky poranění páteře. Pro tyto lidi je epileptik nebezpečný šílenec, který neví, co dělá, táhne se to se mnou od školky.

15. června 2011, 05:04:28

Zdravím vás zde v této diskuzi. V životě jsem měl dva ep.záchvaty, vždy po alkoholovém dýchánku. Nyní už nepiju, ale mám nervové tiky celého těla, nejsem si jist, zda jde o epilepsii(EEG negativní, mag.resonance též, CT nic). Je to velmi nepříjemné ve společnosti, trvá to vždy 15-20 min. Nemáte někdo podobné zkušenosti. Díky za odp.

18. listopadu 2011, 03:28:25

Musím reagovat na člověka, který reaguje jako epik. Zřejmě netuší, že epelepsií je neuvěřitelné množství druhů a on nemusí mít tak silnou, nebo jen tak zákeřnou a tudíž se protlouká světem daleko snadněji. Já mám kupříkladu epilepsii od r. 1974, kdy mi bylo 15 let a můžu řídi, že i díky totalitnímu režimu mi likvidovala život. O léky, které jsem denně potřebovala jsem musela žádat velmi často ministerstvo zdravotnictví, upadala často ( i několikrát denně) do záchvatů až s tříminutovým bezvědomím, křečemi, následným silným spánkem a těžkou únavou a depresí. Neulehčoval mi situaci nikdo. Rodiče se právě rozváděli, kantoři se mnou bojovali, spolužáci si ze mne utahovali - víceméně z neznalosti nemoci a nikdo mi v tom nepomohl. Dodnes nemůžu najít pořádně práci a přesto, že jsem ji vždy nakonec našla, cítím pořád, že jsem mnohem pomalejší, častěji chybím, nebo se řítím k zemi bez předešlé aury a rozhodně mi dal zaměstnavatel najevo, že za každým rohem stojí dalších naprosto zdravých lidí, kteří na mou práci čekají. Vždy to zaobalil tak, že jsem jen velmi pomalá, abych jej nemohla napadnout za diskriminaci nemocných. Pokud má uživate epik jiné zážitky a lepší, nezbývá, než aby se z toho velmi radoval, já je tak jednoduché a příjemné rozhodně neměla, zvláště po zážitku, kdy můj kamarád, epileptik a rybář, se utopil. Smutně - ne v řece, v které lovil, ale po auře vystoupal na prašnou cestu a on dostal záchval. Upadl do pusou do louže 25x25 cm a utopil se. I takový smutný konec může mít život epileptika, ba i toho ostražitého.

15. července 2011, 02:55:53

Bohužel máte pravdu, hlavně co se týká zaměstnání. Člověk je veden jako druhá cenová a nikdo o něj nestojí. Zjišťuji, že pokud nemáte známé na těch správných místech a není, kdo by Vám kryl záda, je pravděpodobnost být zaměstnán s touto nemocí nulová. Škol můžete mít kolik chcete. Především je smutné, že tento stát neumožňuje postiženým epilepsií zaměstnanost a tím i tu trochu životního standardu. Myslím, že kriminálníci se mají lépe, mají jistoty.

27. září 2011, 09:28:13