Průzkum STEM/MARK pro Asociaci klinických psychologů ČR1) ukázal, že rodiče nejčastěji hledají odbornou pomoc pro své dítě u pediatra (28 %) a klinického psychologa (26 %). Současně se potvrdilo, že největší překážkou při hledání pomoci zůstává nedostatek dětských specialistů (pro 34 % rodičů) a dlouhé čekací doby (pro 27 % rodičů). Otázky týkající se psychického zdraví dětí přitom řeší stále větší počet rodin.
Jak poznat, že dítě potřebuje pomoc?
Každé dítě je jiné a vždy záleží na věku i konkrétní situaci. Zvýšenou pozornost by však rodiče měli věnovat změnám, které jsou výrazné, dlouhodobé nebo dítěti komplikují běžné fungování.
Varovným signálem může být:
- náhlá změna chování,
- stažení se z kolektivu,
- dlouhodobý smutek či úzkost,
- silné výbuchy vzteku,
- problémy se spánkem nebo jídlem,
- zhoršení školního prospěchu či potíže ve vztazích s vrstevníky.
U menších dětí to mohou být také regresivní projevy, například návrat k již překonaným vývojovým obtížím, výrazné změny v řeči, hře nebo v navazování kontaktu s okolím.
„Rodiče přitom nemusí čekat až na závažný problém. Konzultace s psychologem může být užitečná i tehdy, když si nejsou jistí, zda je vývoj dítěte v normě. Včasná konzultace často přinese uklidnění, případně pomůže zachytit obtíže v době, kdy se dají řešit nejefektivněji,“ upozorňuje Mgr. Hana Jahnová, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR.
Když dítě funguje, ještě to neznamená, že je v pořádku
Mnoho rodičů má pocit, že pokud dítě chodí do školy, má kamarády a zvládá běžné povinnosti, nemůže mít vážnější psychické obtíže. Podle klinických psychologů je to jeden z nejčastějších omylů. Některé děti totiž dlouho fungují navenek dobře, zatímco uvnitř prožívají silnou úzkost, vyčerpání nebo depresivní stavy.
Podobně problematická je představa, že dítě z potíží vyroste. U části obtíží (například u dlouhodobé úzkosti, poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování) může čekání naopak vést k jejich prohloubení. Dalším rozšířeným mýtem je přesvědčení, že dobrý rodič musí vše zvládnout sám. Ve skutečnosti je včasné vyhledání odborné pomoci známkou odpovědného přístupu, nikoliv selhání.
S jakými psychickými obtížemi děti nejčastěji přicházejí?
Nejčastěji se odborníci setkávají s úzkostnými obtížemi, poruchami nálady a depresivními stavy. U dospívajících se objevují také sebepoškozující tendence nebo myšlenky na sebevraždu. V posledních letech přibývá také poruch příjmu potravy, často spojených s úzkostí, perfekcionismem a tlakem na výkon či vzhled (tomu v době sociálních sítí málokteré dítě unikne). Významnou část obtíží tvoří také reakce na náročné životní situace, například rozvod rodičů, šikanu, školní neúspěch nebo ztrátu blízké osoby.
Kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc?
Krátkodobé výkyvy nálady nebo reakce na změny jsou běžnou součástí vývoje a často odezní během několika týdnů. Pokud však obtíže přetrvávají déle než měsíc, zhoršují se nebo začínají ovlivňovat fungování dítěte doma, ve škole či mezi vrstevníky, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Důležitější než samotná délka trvání je vždy dopad na každodenní život dítěte.
Prvním kontaktem bývá zpravidla pediatr. Ten může posoudit, zda jde o běžnou vývojovou reakci, nebo o problém vyžadující odbornou péči, vyloučit tělesné příčiny obtíží a pomoci rodině zorientovat se v dalších možnostech pomoci.
„Pokud jsou obtíže výraznější nebo dlouhodobé, je na místě klinický psycholog, který je vzděláním i odpovědností na stejné úrovni s lékařem (např. psychiatrem). Klinický psycholog je jako jediný odpovědný zdravotnický odborník oprávněný provádět psychodiagnostiku a na základě ní stanovovat diagnózy. Jeho práce je hrazena z veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje Mgr. Daniela Saifrtová, viceprezidentka a členka Asociace klinických psychologů ČR.
Potíže související především se školou může pomoci řešit školní psycholog, zatímco pedagogicko-psychologická poradna se zaměřuje zejména na diagnostiku a podporu ve vzdělávání.
Co dělat, když je termín až za několik měsíců
Dlouhé čekací doby jsou bohužel realitou. Ani během čekání však rodina nemusí zůstávat bez pomoci. Dětem obvykle prospívá pravidelný režim, dostatek spánku, předvídatelnost a omezení zbytečných tlaků. Důležitá je také klidná komunikace a podpora bez zlehčování problémů. Pomoc mohou nabídnout školní psychologové, pedagogicko-psychologické poradny, třídní učitelé nebo krizové linky. Neméně důležité je, aby rodiče pečovali také o vlastní psychickou pohodu – děti jsou na atmosféru v rodině velmi citlivé.
Kdy už není vhodné čekat?
Existují případy, kdy není vhodné čekat ani několik dní. Okamžitou pomoc je třeba vyhledat při:
- sebepoškozování,
- sebevražedných myšlenkách,
- náhlém výrazném zhoršení psychického stavu,
- odmítání jídla nebo pití,
- psychotických příznacích či jiném rizikovém chování.
Pomoc mohou poskytnout pediatři, akutní psychiatrické ambulance nebo krizové služby. Pro děti a dospívající je nepřetržitě k dispozici také Linka bezpečí na čísle 116 111.
Jak o psychických obtížích mluvit?
Děti obvykle nepotřebují diagnózy ani dlouhé vysvětlování. Mnohem důležitější je dát jim najevo zájem a snahu porozumět tomu, co prožívají. Pomáhá popisovat konkrétní situace („všimla jsem si, že tě škola poslední dobou hodně vyčerpává“) a dát dítěti najevo, že jeho pocity dávají smysl. Věty jako „to musí být těžké“ nebo „chápu, že tě to trápí“ bývají často účinnější než dobře míněné rady. U dospívajících je důležité respektovat jejich potřebu soukromí a autonomie. Méně tlaku často vede k větší otevřenosti.
„Rodiče se často snaží dítě uklidnit větami typu „to nic není“, „to je v tomhle věku normální“ nebo „to přejde“. Takové reakce však mohou vést k pocitu, že jeho problémy nejsou důležité. Stejně tak nemusí fungovat rychlé rozdávání rad, srovnávání s ostatními nebo zvyšování výkonového tlaku. Dítě nejprve potřebuje pocit, že je slyšeno a pochopeno,“ radí dětská klinická psycholožka a prezidentka AKP ČR Mgr. Hana Jahnová.
Nejlepší prevence? Bezpečný vztah
Dítě nepotřebuje rodiče s dokonalou odpovědí na každou situaci. Potřebuje bezpečný vztah a jistotu, že se má na koho obrátit, když je mu těžko.
„Pokud bych měla rodičům doporučit jedinou věc, byla by to snaha být pro dítě bezpečným přístavem. Dítě nemusí mít dokonalé podmínky ani rodiče se správnou odpovědí na každou situaci. Potřebuje ale vědět, že se může obrátit na blízkého člověka, který ho vyslechne, přijme a pomůže mu zvládnout i náročné období. Právě tato zkušenost patří k nejdůležitějším základům psychické odolnosti,“ upřesňuje psycholožka ve zdravotnictví PhDr. Aneta Kovářová.
