Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Úzkost je neurčitá obava, kdy není znám podnět, čili "to čeho se bojíme". Strach je již vázán na konkrétní situaci či objekt, odborně jej nazýváme fobií. Tyto příznaky se mohou vyskytovat v podstatě u jakýchkoliv psychických poruch.(např. organické poruchy, schizofrenie či deprese), nejčastěji se však vyskytuje v rámci tzv. "neurotických poruch".
Kdy navštívit lékaře?
Návštěva lékaře je vhodná zejména tehdy, je-li intenzita příznaků tak značná, že brání jedinci v běžném sociálním fungování (např. v práci, rodinném či sexuálním životě, či v provozování různých aktivit či činností, které jsou běžně považovány za příjemné.
Konkretně se jedná zejména o:
- Generalizovaná úzkostná porucha - neurčitý dlouhodobý strach z budoucnosti.
- Panická porucha - záchvatovitá úzkost doprovázená tělesnými pocity (např. dušnost či bušení srdce), nemocní s touto poruchou se často obávají, že mají infarkt či jiné tělesné onemocnění,často se spojuje s agorafobií.
- Fobické poruchy - zejména agorafobie (strach z cestování a velkých prostranství) či sociální fobie - strach z určitých společenských situací (např. seznamování se, či vystupování před větším počtem lidí)
- Obsedantně kompulsivní porucha - nemocný se snaží nebezpečné situaci vyhnout neúčelnými rituály ( např. opakované mytí rukou, kontrolování, zda vypnul plyn apod.)
V případě jakýchkoliv pochybností se můžete obrátit buď na svého praktického lékaře, či anonymně na některou z linek důvěry. K návštěvě odborného lékaře psychiatra nepotřebujete lékařské doporučení!!!
Co je příčinou vzniku?
Na vzniku úzkostných či fobických příznaků se podílí řada faktorů. Nicméně není přijata jednoznačná odpověď, jedná se buď o konflikty v ranném dětství, o netypické chování, které se člověk postupně naučí a opět se je musí postupně odnaučovat, nebo se může jednat o poruchu mozkového metabolizmu.
Jaké jsou možnosti léčby?
Jako nejúčinnější se v současné době jeví kombinace lékových a psychoterapeutických přístupů. Co se týče léků, nejčastěji jsou používaná anxiolytika (např. Diazepam, Neurol, Oxazepam),kde však při dlouhodobém podávání hrozí riziko vzniku lékové závislosti, a samy o sobě neřeší podstatu onemocnění.Osvědčenější se jeví léčba různými druhy antidepresiv, jejichž podávání je však většinou doménou psychiatra. Tyto léky nezpůsobují závislost, dají se užívat i dlouhobě. Bez současné psychoterapeutické léčby však po vysazení léků dochází často k návratu příznaků. Z psychoterapeutických postupů se používají buď kognitivně behaviorální terapie - t.j. nácvik té situace, která činí potíže, či déledobějších analyticky orientovaných psychoterapií,jejichž princip spočívá v uvědomění si nevědomých příčin jednotlivých příznaků.
Jaká je možnost prevence?
Základní prevencí je včasná návštěva lékaře. Čím déle budete návštěvu odkládat, tím zdlouhavější a svízelnější bude i léčba. Dále se dá vzniku úzkostných poruch do jisté míry předejít dodržováním správné duševní hygieny. To znamená vhodné rozložení práce a odpočinku, dostatek zálib a koníčků a spokojenost v osobním životě.
Přidat nový komentář