Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Dr.Backman z Karolinska Institute, Stokholm, Švédsko a jeho kolegové studovali po tři roky skupinu lidí ze stejného prostředí ze Stokholmu stařších 75 let bez duševního onemocnění. Na začátku a na konci 3 leté periody vědci zkoumali celkovou úroveň poznávacích a vnímacích schopností lidí s pomocí obvyklé škály hodnocení. Po tří letém
zkoumání bylo v souboru 188 duševně zdravých a 34 nemocných Alzheimerovou chorobou.
Obzvláště u skupiny pacientů , u kterých se rozvinula Alzheimerova choroba , se objevovaly příznaky jako ztráta zájmu o život, myšlenky na smrt, ztráta paměti a koncentrace a ztráta životní energie.Statisticky významné byly zejména časté myšlenky na smrt a ztráta zájmu o dění okolo sebe ve srovnání se zdravou skupinou." Pozorování, že u pacientů s Alzheimerovou chorobou se častěji vyskytují motivační potíže spojené s depresí již 3 roky před jejím projevením může vyvolat domněnku o časných změnách ve struktuře mozku důležitých pro životní energii člověka.Léčení Alzheimerovy nemoci se stává výrazně úspěšnější, jestliže se s léčbou započne co nejdříve." řekl Dr. Backman. A dodal." Proto je důležité odhalit Alzheimerovu nemoc co nejdříve. A pak tedy eventuelní příznaky deprese mohou být jednou z cest, jak tohoto cíle dosáhnout".
Neurology 1999, 53, 1998-2002
