Pokud váš potomek přinese špatné vysvědčení zachovejte klid. Nenadávejte, nekřičte, rozhodně ho fyzicky netrestejte a ani mu nedávejte tresty, které mu školu ještě více znechutí (např. zákaz tábora, počítače či televize na celé prázdniny apod.).
Prohlédněte si pozorně vysvědčení a nejdřív na něm něco pochvalte. I kdyby to byla jednička z chování nebo tělocviku, vypíchněte ji jako úspěch. Při hodnocení známek se snažte zohlednit předchozí výsledky, ale i to, jak moc se dítě snaží. Všechny situace se dají řešit, avšak bez řevu, hádek, urážek a nechtěných emocí. Děti, na které rodiče kladou velké nároky, se mnohdy špatnou známkou samy velmi trápí, a tak není třeba je ještě víc zneklidnit.
Děti (ale i dospělí) také špatně snáší kritiku spojenou s porovnáváním vůči někomu dalšímu. Na jednu stranu v dítěti rozdmýcháváte závist, ale i žárlivost. V některých dětech vede porovnávání k pocitu marnosti a rezignaci. Mají pocit, že rodičům se nezavděčí nikdy, tak proč se vůbec snažit.
Známky nejsou všechno
Je snadné podlehnout dojmu, že vysvědčení říká o dítěti hodně. Ve skutečnosti ale ukazuje jen úzký výsek jeho schopností. Známky sice mohou odrážet znalosti nebo pracovní návyky, ale nevypovídají o kreativitě, empatii, odolnosti ani schopnosti zvládat životní výzvy. Nezachycují celou osobnost ani potenciál dítěte. Úspěch v životě stojí na mnohem širší škále faktorů. Právě proto je důležité nevytvářet z vysvědčení obraz dítěte jako celku.
Ideální dárek za vysvědčení je zážitek
I v případě špatného vysvědčení by měla následovat malá odměna. Dárkem za vysvědčení může být návštěva cukrárny, společné večeře nebo výlet. Pokud by dítě chtělo nějakou věc, tak je to o zvážení i finančních možností rodiny nebo nechat dítě, aby si šetřilo, s tím, že rodič přispěje. Vůbec není špatné, když si samo dítě vybere svoji odměnu za vysvědčení a lepší vždy je, když je to nějaké posezení nebo zážitek, než věc.
Co místo výčitek? Ptejte se, naslouchejte, plánujte
- Zajímejte se o své dítě a jeho školní (ne)úspěchy po celý rok. Zachytíte případné problémy a můžete je řešit včas – vlastní pomocí, doučováním… a jsou-li potíže závažné, třeba i změnou školy.
- Dítě podporujte. Když mu něco nejde, nabídněte mu pomoc, případně zajistěte doučování.
- Hledejte příčinu potíží. Pokud vaše dítě bylo jedničkář a najednou se zhoršilo, může být důvod i jinde. Stalo se něco v rodině? Prožívá vaše dítě nešťastnou lásku? Je vše v pořádku s jeho přáteli? Příčin může být celá řada, v komunikaci se zaměřte na změnu a motivaci.
- Zapracujte na svém myšlení – nepřenášejte na dítě vlastní (nenaplněné) ambice, věnujte se mu (ve věcech školních i mimoškolních) – dítě ocení váš čas i vaši plnou pozornost. Každý nemusí mít vysokou školu. Je třeba vycházet z jeho možností, nikoli z vašich představ.
- Nedělejte svým dětem to, co jste kdysi sami nesnášeli a co k ničemu nebylo.
- Zacházejte s dítětem jako s milovanou osobou.
Jedna rada na závěr: Nenuťte děti, aby se učily o prázdninách, protože potřebují čas na odpočinek! Ale můžete společně vymyslet nějakou strategii na příští rok.
Pokud si nevíte rady, je možné se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo dětského psychologa. Pravděpodobně se zjistí příčina školní neúspěšnosti – může to být např. nedostatečná motivovanost, některá z poruch učení, ale třeba i to, že je dítě ve škole šikanováno.
