Roky budujeme životní plán, závažná diagnóza v něm udělá škrty během chvíle

(PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš Ph.D. | přečteno: 14438x )

Nemoci, u kterých existuje nebezpečí úmrtí, mají vždy dvojí aspekt. Jednak je to tělesná bolest, ať souvisí s nemocí, léčbou nebo umíráním. Ale psycholog Jeroným Klimeš poukazuje na to, že tím hlavním důvodem, proč mají lidé z vážných nemocí takové obavy, je změna životního plánu.

shutterstock.com

Jak snášíme změnu životního plánu

Životní plán je představa o našem životě, kterou si začínáme vytvářet už jako děti. Budování životního plánu je nejintenzivnější v období adolescence a mladší dospělosti. Zde se vytváří představa o naší kariéře, životním oblouku, rodině, povolání atd. Ženy jsou víc flexibilní, a tak jsou schopné změny tohoto životního plánu lépe snášet než muži. Pokud se muž v mladší adolescenci upne na nějakou životní dráhu, jen velice těžko se s ní loučí. Z tohoto důvodu muži ve středním věku hůře snášejí změnu kariéry například v důsledku emigrace, kdy ženy se na nové sociální prostředí adaptují až s obdivuhodnou dovedností. Pro ženu třeba není problém poté, co odchovala tři děti, začít vrcholnou politickou kariéru.

Zásah nemoci do životního plánu

Závažné choroby nepatří vždy mezi ty nejbolestivější ani ty nejnepříjemnější, často ani nedevastují osobnost či sociální svět, ale vždy dělají velké škrty v životním plánu dotyčného člověka – dvacetiletému třeba zkrátí život z plánovaných 80 na 22 let. Pohřbít těch 58 let různých snů a přání je nesmírně bolestné. Nicméně je třeba nezapomínat, že alkoholismus či rozchod zdevastuje život člověka mnohem víc než rakovina, a přesto je lidi neprávem bagatelizují s odkazem, že "každý svého štěstí strůjce".

Velký vliv na prožívání choroby má i to, jak ji hodnotí okolí. To je hodně primitivní. Například všechny problémy s vyměšováním se považují za trapné, podobně jako demence či jiné choroby, které postihují intelekt. Rakovina patří naštěstí mezi ty důstojné choroby, před kterými lidé stojí v pozoru: "Já tě obdivuju. Nedokážu si představit, co bych sama dělala, kdybych to dostala já." Tuto větu nikdy neuslyší pacient s Alzheimerem či schizofrenik. Ty nikdo neobdivuje, i když jsou to těžší choroby než rakovina, které devastují život člověka mnohem víc. Rakovina tedy ničí životní plán, ale pacient naštěstí není nucený přebudovat své sebehodnocení.

Změna prožívání při vážné nemoci se často podceňuje. Přitom by měla bý t součástí diagnózy.

Popisované narušení životního plánu je přítomno prakticky u všech závažných chorob, a tím spíš je s podivem, že lékaři tento aspekt nediagnostikují. Například mnoho z těch, kterým řekne doktor, že mají rakovinu, procházejí nejprve šokovými fázemi a akutním stresem. Pak léčba znamená takovou změnu životního stylu, že pozorujeme poruchy přizpůsobení, stejně tak ztráta dosavadní identity spouští vleklou reaktivní depresi. To vše jsou regulérní sekundární diagnózy, které by se měly použít, když dotyčný vykazuje potřebné znaky definované Mezinárodní klasifikací nemocí. Pochopitelně stejně jako angína nevylučuje ekzém tak ani rakovina nevylučuje reaktivní depresi či poruchy přizpůsobení. Není žádný důvod opomíjet tyto psychické aspekty. Naopak, pokud se tak děje, je to ke škodě pacienta.

Pokud se totiž tyto projevy odbudou obecným poukazem – "Deprese? No, bylo by divný, kdyby tam nebyly...," znamená to, že dotyčný lékař se vůbec nezabýval tím, jak hluboká daná deprese je a zda by náhodou danému pacientovi nepomohla podpůrná psychoterapie, pacientská sdružení, doprovázení již vyléčenými pacienty či přímo psychiatrická medikace. Při depresích pacienta musíme též vždy položit otázku, zda dotyčný nemá nějaké sociální problémy, které volají po sociální podpoře – například problém uživit rodinu, zaplatit hypotéku, leasingy, sociální vydědění ap. Takové problémy s rakovinou souvisí jen okrajově, a přesto dokážou průvodní depresi výrazně zhoršit. Navíc lidé s konstitučními sklony k depresím při diagnostikování vážných onemocnění trpívají víc, než je nezbytně nutné.


Čtěte příště: Máme na výběr, jak se postavit k vážné nemoci

Pokud jste byli nuceni se vypořádat s vážnou nemocí, podělte se o své zkušenosti s ostatními v diskusi nebo nám svůj příběh napište!
Celý seriál
Léky a doplatky

Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.

Poraďte se s lékařem

Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi

Přidat nový komentář

Inzerce https://www.ordinace.cz/clanek/odborne-poradny-na-ordinace-cz/

Chcete mít přehled
o novinkách na ordinaci.cz

Objednejte si zdarma náš pravidelný zpravodaj.

Inzerce https://www.oscillococcinum.cz/?utm_source=ordinace.cz&utm_medium=banner&utm_campaign=oscillo-2019-podzim&utm_content=300x300_kreativa_zima_ocsillo

Anketní otázka

Zatím hlasovalo 315 lidí
Inzerce
Inzerce
Inzerce

Mohlo by vás zajímat

Berenika: Na atopický ekzém už mám osvědčené finty

Atopický ekzém je kožní onemocnění, které postihuje děti i dospělé. Příčiny jeho vzniku zatím nejsou jednoznačně určeny. Ví se, že může být dědičným zatížením, alergickým projevem kůže, podivnou imunologickou reakcí organismu, ale i psychosomatickou poruchou… Bohužel, s ním mnozí bojují od raného dětství až do dospělosti. Jedním z takových je i naše čtenářka Berenika, která popsala svůj příběh v rámci diskuse k našemu článku o atopickém ekzému.

Příběh pacienta: Na tuberkulózu mě upozornil kolemjdoucí

Pan Vladimír (63) pracoval většinu života jako učitel autoškoly, nejvíce se věnoval školení profesionálních řidičů. Setkával se při tom s mnoha lidmi. Osudným se mu stal rok 2011.

Josef: O mozkové mrtvici musíme mluvit a naučit se rozeznat příznaky

Pan Josef pečuje o svou ženu, kterou postihla cévní mozková příhoda. Díky rehabilitaci a podpoře svého muže i celé rodiny se stav Josefovy manželky stále lepší. Pan Josef všem vzkazuje: Nepodceňujte tuto nemoc, informujte se o ní. A hlavně: Když už nemoc přijde, nevyřazujte nemocné ze svého života, potřebují každý váš úsměv.

Jaroslava Alexandrová: Můj život s diabetem

Jaroslavě Alexandrové je čtyřiašedesát. Má čtyři dospělé děti. Když vyrůstaly, pro všechen shon nikdy neměla čas na sebe. Dlouhodobý stres, nesprávné stravovací návyky a málo pohybu i odpočinku vyústily až v cukrovku 2. typu. Čtěte inspirativní příběh o překonání sebe sama.

Nejčtenější články

Nejnovější témata

Nejnovější diskuze

19. června 2008, 10:54:48

Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…

28. června 2008, 09:42:17

Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…

28. června 2008, 09:57:08

Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…

Naši partneři

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.