Takové příběhy prosím dávejte častěji. Jsem momentálně uprosstřed chemoterapií a takové příběhy mi moc pomáhají. Když se ale podíváte jinde na internet, tak by si člověk hned šel kupovat černé šaty. Je dobře vědět, že tahle nemoc je hodně o tom, jak se k ní postavíte, jestli to vzdáte, nebo vydržíte. To říkají i lékaři, kteří jsou jinak dost opatrní na slovo. Děkuji téhle paní, že napsala svůj příběh a doufám, že za pár měsíců či let budu moci napsat ten svůj, také se šťastným koncem!
Jsem obyčejná mladá žena ve věku 30 let a můj příběh začal roku 2007, kdy jsem měla príma zaměstnání jako policistka. Toto zaměstnání jsem velmi milovala. Mám krásnou zdravou dceru, která v té době dovršovala 4. rok svého života. Můj život se vždy neodvíjel tak, jak jsem chtěla. Začalo to rozpadem manželství a skončilo to málem mou smrtí, ale starost o dceru, přátelé, rodina a zaměstnání mě drželo při životě a nad vodou.
Asi někdy v létě 2007 jsem začala mít problémy se silným krvácením z nosu, při obyčejném zasmání se jsem asi deset minut zastavovala krvácení. A jak se říká, člověk na tyto maličkosti "kašle". Člověk je tvor lenivý a já mezi ně také patřím, takže chození po doktorech se nekonalo. Ale jak jsem již řekla, dcera, přátelé, rodina a hlavně můj přítel se nedali odradit a chca-nechca jsem přece jen u doktorů skončila.
Moje znovuzrození začalo u příjemného pana doktora ORL, který provedl tamponádu nosu a poslal mě do nejbližší nemocnice na kontrolu. Tam si mě paní doktorka nechala, jelikož nevěděla, co se mnou, jelikož tlak 180 na 100 a silné krvácení z nosu nebylo nic příjemného. Zde jsem strávila 14 dní a poté jsem absolvovala CT vyšetření, které odhalilo "něco" v levé nosní dutině.
Operace proběhla dne 9. 1. 2008 a trvala přes 5 hodin. Moje rekonvalescence trvala asi měsíc v nemocnici a poté rok na nemocenské. A za tuto dobu jsem poznala snad nejlepší lékaře, co znám. Po pobytu v nemocnici následovaly ozářky, kdy mi bylo řečeno, že mě čeká v tom nejlepším případě šedý zákal oka a v tom nejhorším slepota. Jelikož došlo k ozařování levé strany obličeje. Zde však opět byla nejlepší paní doktorka, která se do dnešní doby o mě velmi dobře stará a snaží se ze všech sil mi ulehčit život.
Po boji s rakovinou, po náročné léčbě mi zůstala jizva na krku a na tváři, ohromná unavenost, zničené oko a lehce poškozená tvář, ale to všecko stálo za to, že žiju mám krásnou a báječnou rodinu. Musím říct, že nebýt lékařů ÚVN a paní doktorky z onkologie a hlavně mého přítele, který mě doslova a do písmene dotáhnul k doktorům, tak zde již nejsem.
A proto všem, kteří toto prožívají nebo zažili, nezoufejte, držte se rodiny a přátel a uvidíte, jak toto vše pomůže k překonávání této zákeřné nemoci.
Přežili jste svou smrt nebo vděčíte lékařům za to, že jste i po vážném úrazu bez následků? Napište nám příběh do nové rubriky "Zázraky se dějí". Dejte tím naději ostatním, kteří třeba právě teď potřebují uvěřit na šťastné konce! Vaše příběhy čekáme na mailu [email protected].
Přidat nový komentář