Nepříjemné pocity a občasné brnění v zápěstí jsou prvním varovným signálem syndromu karpálního tunelu. Tento stav nejčastěji vzniká jako následek dlouhodobého přetěžování zápěstí a ruky – především se jedná o stereotypní práci, např. na počítači.
Lidé trpící kily navíc podle nich denně prosedí o dvě hodiny více než rtuťovití hubeňouři. Pohyby, které neposedové vykonají jaksi "navíc" jim pomohou spálit 350 kalorií (1 450 kilojoulů) denně. Když se to propočítá na jeden rok, dojdeme k neuvěřitelným 4 až 13 kilogramům, napsal vědecký magazín Science. Vedoucí výzkumu James A. Levine vyslovil i domněnku, že "tyto drobné aktivity jsou tak podstatné, že by samy o sobě klidně mohly vysvětlovat, proč jsou někteří lidé obézní a jiní ne".
Lidé se podle něj a jeho kolegů se sklonem k neposednosti patrně rodí. Línější lidi je pak těžší přesvědčit, aby se hýbali, obzvlášť v dnešní společnosti, ve které převládá sedavý způsob života.
Levinův tým kvůli výzkumu vyvinul zvláštní měřidlo, které umí zachytit sebemenší pohyb, třeba pouze pohyb prstu. Takové "spodní prádlo" se senzory, podobající se cyklistickým kalhotám nebo sportovním podprsenkám, pak pohyby dobrovolníků zaznamenávalo průběžně vteřinu po vteřině po celý den. Deset mužů a deset žen, z nichž polovina měla nadváhu a polovina byla hubených, nosili čidla celých 24 hodin po dobu deset dní. Vědci je každé ráno zvážili a prádlo jim "vyměnili", aby analyzovali data z předchozího dne. Kontrole podrobili také jejich jídelníček.
Vědci nakonec zjistili, že hubení lidé oproti tlouštíkům stráví denně nejméně 150 minut v nějakém druhu pohybu.Výsledky potvrzují známý fakt, že zařazení jakékoliv druhu a formy pohybu, a může to být pohyb zcela přirozený, má při snižování hmotnosti velký význam.
Přidat nový komentář