O žloutence C mnoho nakažených dlouho neví

O žloutenkách se hovoří často. Žloutenka A je známa jako nemoc špinavých rukou, před žloutenkou typu B lékaři varují před odjezdem do zahraničí. Žloutenek ale existuje více druhů, kromě typu A a B, před kterými je možné nechat se očkovat i typy C, D, E a G. O těch je slyšet podstatně méně, přesto že jde o nemoci zákeřné a preventivní vakcíny neexistují.

V Česku se běžně vyskytují pouze virové žloutenky A, B a C. Typ B a C může přejít u nemocného do chronického stádia. Neléčená chronická žloutenka může po několika desítkách let skončit jaterní cirhózou (tvrdnutí jater) nebo dokonce rakovinou jater. Podle odhadů je na světě chronicky nemocných žloutenkou typu C více než 180 miliónů. V Česku počet nemocných rok od roku narůstá. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nově zjištěných případů, v roce 2003 již 846 případů. Skutečná čísla však budou podle odborníků výrazně vyšší, protože mnoho lidí o své nemoci vůbec neví. Žloutenka typu C totiž často probíhá skrytě.

Před rokem 1992, kdy bylo zavedeno rutinní testování dárců krve, se většina lidí nakazila transfuzemi krve či krevními deriváty. To platí především pro hemofiliky a pacienty na hemodialýzách. Ve vyspělých státech světa ztratila tato cesta přenosu infekce v současnosti na významu.

Žloutenka typu C se přenáší hlavně přímým kontaktem s nakaženou krví. Nejohroženější jsou narkomané, kteří si drogu píchají. Rizikové je i tetování a piercing, pokud nejsou prováděny v dobrých hygienických podmínkách. Nakazit se lze dokonce i společným užíváním některých předmětů, které mohou být kontaminovány krví - zubní kartáčky, holicí strojky a podobně. Méně často dojde k přenosu viru při pohlavním styku, ale i to je možné. Rizikové jsou techniky, při kterých dochází k poranění tkání a kontaktu s krví . I při nejpečlivějším zkoumání zůstává u velké části nemocných cesta nákazy touto infekcí neznámá.