Tato nemoc se začala šířit především v 80. letech minulého století, v období, kdy se prosazoval kult štíhlého těla ve spojení se zdravým životním stylem. Přestože není veřejnosti tak známá jako již zmiňovaná anorexie, je minimálně stejně nebezpečná.
Co je ORTOREXIE?
Slovo ORTOREXIE se skládá ze dvou řeckých slov: ORTHOS = správný a OREXIS = chuť.
Jedná se o onemocnění psychického původu, které se zdravým životním stylem, s nímž je zaměňované, nemá nic společného. Ortorektik totiž cílí svou pozornost pouze na jídlo, zatímco do zdravého životního stylu patří přece také pohyb, relaxace, prostor pro sebe sama, a především duševní rovnováha. Ortorektikovi nicméně všechen čas pohltí jeho snaha jíst ortodoxně správně. A tato nutkavá, extrémně úzkostná snaha ho kromě jiného stresuje. Tím víc, čím víc se jí věnuje.
Rizikové skupiny
Mezi ty, které ortorexie ohrožuje, patří především citlivější jedinci zaměření na detail, lidé velmi precizní, spíše s vyšším vzděláním, nejčastěji ve věku 30–40 let, ve většině případů ženy. Ortorektiků mužů je ale také dost, více než například anorektiků nebo bulimiků. Patří k nim totiž například i někteří profesionální sportovci, kterým se strava vymkla z rukou, i obyčejní dospívající kluci, kteří chodí do posilovny a chtějí vypadat dobře, a tak nejen cvičí, ale také si hlídají stravu. Nicméně to, že se člověk orientuje na složení stravy, není nemoc jako taková, je to jen nejviditelnější příznak nemoci, která má u každého jiný základ, impulz, projevy. Ortorexie představuje široké pole různých diagnóz, jejichž složitost je individuální a u každého ortorektika může být výraznější jiná složka.
Nenápadné začátky
Nemoc jako taková pro své vypuknutí potřebuje tři základní věci. Citlivou osobnost, okolí, které tendence k ortorexii nevědomky podporuje a především impulz, který všechno spustí. U ortorektika bývá často součástí jeho okolí někdo obézní, těžce nemocný, který v budoucím ortorektikovi probudí obavy ze smrti, strádání, nemocí. Může tam být také někdo, kdo si sám úzkostlivě hlídá stravovací návyky. Ale obecně u poruch příjmu potravy nikdy není příčina nemoci ve stravování, vždycky se jedná o ventilační jednání, kdy se člověk trápí něčím emocionálním, citovým, co nemůže dostat pod kontrolu, a proto se snaží dostat pod kontrolu něco jiného. Tím se stane právě strava, kterou když může řídit, cítí se v bezpečí a jistotě, jež jinak pociťuje jako chybějící. V každém případě, že se něco děje, dlouhé měsíce ani roky poznat nemusíte. Že je něco špatně, ostatně nemusí vědět ani ortorektik sám, který je upřímně přesvědčen o správnosti svého konání.
Ortorexie snižuje kvalitu života
Ortorexie výrazně snižuje kvalitu života. Ortorektik se zhoršující se nemocí omezuje množství obchodů, v nichž je ochotný nakupovat. Pečlivě čte etikety a zjišťuje si nutkavým způsobem složení toho, co jí. Postupem času se orientuje jen na obchody se zdravou výživou, bioprodejny, farmářské trhy. Sedí u internetu a nastudovává informace o tom, co je zdravé a co nikoli. Se zhoršující se nemocí se zužuje spektrum „vhodných“ potravin, kalorický příjem, což má za následek mimo jiné nutriční podvýživu, chudokrevnost, řídnutí kostí, vypadávání vlasů nebo třeba stavy hypoglykemie neboli nízké hladiny cukrů v krvi. Ta pak prohlubuje ortorektikovy stavy úzkosti (obavy, aby jedl jen to správné), způsobuje dezorientaci, narušuje soustředění. Tělo, které by tedy oproti laickému předpokladu mělo na extrémně zdravé stravě prospívat, začne místo toho strádat. Po fyzické i psychické stránce, protože k úzkostem se přidává nervozita, deprese, paranoia a podobně. Při tom všem je navíc třeba mít na paměti, že u každého se ortorexie projeví jinak.
Problém nastává, pokud se tito lidé nejsou schopni najíst v případě, že nemají po ruce zrovna ty nejkvalitnější potraviny. Vybíravost v jídle často naruší vztahy s přáteli, prarodiči nebo kolegy. Než aby s nimi sdíleli společně jídlo, raději se vymluví například na nemoc a zůstanou doma.
Léčba ortorexie
Jako u každé psychické poruchy je léčba ortorexie složitá. Předpokládá hlavně ochotu nemocného nemoc přiznat, nechat se léčit a smířit se s tím, že bude doživotně ohrožený návratem nemoci. To je bohužel stejné u všech psychických poruch a bez pomoci někoho z blízkých takřka nereálné. Ale ani to, že se potíže dostanou v řádu let s pomocí odborníků pod kontrolu, neznamená, že nad nimi nemocný zvítězil. Pořád budou bublat pod povrchem, a přijde-li impulz, který ortorektika opět znejistí, může se vše vrátit. A všechno začne nanovo. Složité je léčit ortorexii také pro její komplexnost a proto, že je snadno zaměnitelná s řadou jiných psychických onemocnění. V prvé řadě je potřeba zjistit příčinu, překonat základní problém. Pokud se toto povede, ortorexie ve smyslu posedlosti zdravým jídlem automaticky vymizí. Pokud ortorektik se svými problémy nic nedělá, může také stát, že se v uvozovkách nepříliš závažná ortorexie vyvine v závažnější anorexii a nemocný se může dostat na hranici života a smrti. Přestože toto je opravdu extrémní scénář, je dobré jej brát v potaz a nenechat potíže zajít dál, než je nezbytně nutné.
Zdroj: Moje psychologie
