Trpíte chronickou zácpou, nejste zrovna přeborníci v určování vůní, máte opravdu neklidný spánek a cigarety, káva a čaj vám nic neříkají? Podle vědeckých studií byste mohli onemocnět Parkinsonovou chorobou o něco pravděpodobněji, než ostatní. „Víme o této chorobě rozhodně víc, než před pětadvaceti lety, kdy jsem se na ni specializoval, ale to proč lidé onemocní, na to odpověď stále chybí,“ říká v rozhovoru Doc. MUDr. Jan Roth, CSc., vedoucí Centra extrapyramidových onemocnění Neurologické kliniky VFN Praha.
Již tradičně se 11. dubna, v den výročí narození britského lékaře a chirurga Jamese Parkinsona, koná Světový den Parkinsonovy nemoci. Podle odhadů jí v České republice trpí 14 až 16 tisíc osob. Každoročně navíc lékaři diagnostikují 1000 a 1500 nových pacientů. Parkinsonova choroba je dosud nevyléčitelným onemocněním, lékaři však dokáží cílenou léčbou potlačit příznaky nemoci a pomocí rehabilitačního cvičení i zpomalit její rozvoj. Parkinsonovou chorobou trpěli například papež Jan Pavel II., malíř Salvador Dalí nebo boxer Muhammad Ali.
K rizikovým faktorům vzniku nemoci patří dědičné predispozice
Principy a mechanismy neurodegenerace, která stojí také za vznikem Parkinsonovy choroby, se vědci snaží teprve pochopit. Jisté ale je, že k rizikovým faktorům patří dědičné predispozice. V současnosti je identifikováno přibližně 15 genů, jejichž mutace způsobí rozvoj Parkinsonovy choroby nebo výrazně zvyšuje riziko jejího vzniku.
Předpokládá se, že asi u 10 % nemocných je dědičná predispozice jedním z hlavních důvodů rozvoje nemoci.
„Je známo, že genetická predispozice může být přítomna u pacientů s rozvojem Parkinsonovy choroby v mladším věku,“ říká MUDr. Dušek a upřesňuje: „U více než 20 % pacientů, u nichž choroba propukne před 40. rokem věku, nacházíme mutaci v jednom z genů, o nichž se ví, že jsou asociovány s Parkinsonovou chorobou. Naopak u nemocných s rozvojem klinických příznaků po padesátce většinou tyto mutace genů nenacházíme.“ Dalším faktorem urychlujícím neurodegeneraci jsou toxické látky z prostředí, které selektivně ničí buňky produkující dopamin.
Choroba postihuje nejčastěji osoby ve věku 50 až 60 let, ale každoročně tuto diagnózu vyslechne i několik třicátníků.
„Diagnostikovat toto zákeřné onemocnění není někdy vůbec snadné, protože jeho počáteční projevy mohou být velmi nespecifické,“ dodává MUDr. Dušek.
Čtěte také: Nenápadné projevy Parkinsonovy choroby: třes, záškuby nohou, ztuhlá záda
Strategie léčby se řídí věkem pacienta, ovlivnit degeneraci mozku se ale zatím nedaří
Léčba nemoci spočívá v potlačení příznaků nemoci pomocí podávání léků nahrazujících dopamin. Strategie léčby se řídí věkem pacienta, klinickými projevy a funkčním postižením. Jiné potřeby mají mladší nemocní, odlišná strategie se volí u starších osob s nejrůznějšími pozdními komplikacemi.
„Základním lékem, který se používá už téměř 50 let a dosud je považován za nejúčinnější, je levodopa, tedy látka, z níž vzniká chemickou přeměnou dopamin v mozkových buňkách. Dále existuje celá řada novějších léků, především agonistů dopaminu, tedy látek stimulujících příslušné receptory. Žádný nový lék, který by zastavil rozvoj Parkinsonovy nemoci, dosud k dispozici není, ale na vývoji takových látek a léčebných postupů se usilovně pracuje“ říká prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., přednosta Neurologické kliniky VFN v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Čtěte také: Neurostimulace pomůže i od bolesti, na kterou nic nezabralo
Pohyb a fyzická zátěž pomáhají zpomalit rozvoj nemoci
Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze v současné době neurologové a fyzioterapeuti připravují pro pacienty s Parkinsonovou chorobou zavedení nového modelu organizace péče, který vymysleli jejich holandští kolegové.
„U pacientů s Parkinsonovou chorobou je velmi důležité, aby se hýbali. Vhodná fyzická zátěž pomáhá zmírnit příznaky nemoci a dle některých výzkumů dokáže zpomalit její průběh,“ vysvětluje Mgr. Ota Gál, fyzioterapeut z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Rehabilitační postupy se liší podle fáze onemocnění, v níž se pacient nachází.
„Ze studií vyplývá, že u lidí s počínající chorobou lze její rozvoj výrazně zpomalit cvičením. To nemusí být nijak speciální. Trénink ale musí mít dost vysokou intenzitu,“ vysvětluje metodu Mgr. Gál. Pacient se musí zapotit a zadýchat, proto se doporučuje šlapání na rotopedu, veslování, nebo posilování. Podle lékařů jakékoli cvičení může zpomalit degeneraci nervových buněk. „Pacientům říkáme: pokud chcete zpomalit rozvoj nemoci, choďte, jezděte na kole, cvičte, tančete,“ doplňuje prof. Růžička.
Rehabilitace se výrazně liší u pacientů s pokročilou fází nemoci. Zde se fyzioterapeuti soustřeďují zejména na to, aby naučili pacienty čelit nepříjemným situacím, do kterých se kvůli nemoci mohou dostat.
„Typicky stresová situace pro ně nastane ve chvíli, kdy chtějí vystoupit například z tramvaje a dostanou takzvaný freezing. Zamrznou a nemohou se rozejít,“ udává příklad Mgr. Gál. Většina pacientů pak reaguje na vnější sluchový, nebo zrakový podnět. Například jim jejich partner může nastavit nohu, kterou pak může nemocný překročit.
„Tím, že pacient uvidí překážku, mozek automaticky změní motorický program, a tím nastartuje pohyb, který se před tím zasekl,“ popisuje prof. Růžička pochody mozku.
11. dubna je Světový den Parkinsonovy choroby
„Jezděte na kole, cvičte, tančete!“ radí odborníci z VFN v Praze
