Parkinsonova nemoc - pokroky v neurologické péči

Parkinsonské syndromy nemusí vždy znamenat onemocnění PN

Lékaři upozorňují na to, že podobné projevy jako parkinsonova nemoc mohou mít i jiná neurologická onemocnění – jedná se zhruba o 20 procent z diagnostikovaných pacientů. U těchto syndromů, které jsou jiného původu, je ale léčba ještě mnohem obtížnější – na rozdíl od PN, kde je mechanismus vzniku znám (odumírání nervových buněk ve středních mozku, které vyrábějí dopamin – tj. neuropřenašeč, jehož nedostatek v bazálních gangliích úzce souvisí se vznikem PN).

(podrobnější informace o projevech a diagnostice PN naleznete na: portálu Ordinace.cz, Parkinsonova choroba)

Ukazuje se, že nejde jen o dopamin

Při PN dochází i ke ztrátě jiných buněk a neuropřenašečů. Právě tady zatím není známa žádná léčba. Příznaky PN totiž nepostihují jen hybnost, ale také poruchy vegetativního nervstva (např. pocení), objevují se psychické potíže a problémy se spánkem.
Budoucnost se tedy posunuje do této oblasti – tj. hledání řešení tzv. non-dopaminergních poruch.

Cílem kauzální terapie (tj. takové, která příčinu nemoci a nemoc samu může odstranit) je v první fázi zastavení nebo alespoň zpomalení progrese, dále neuroprotekce (nasazení látek ochraňujících nervový systém), neuroprevence a neurorestorace (obnovení funkcí).

Zatím je k dispozici stále jen léčba symptomatická, potlačující projevy nemoci. Ale i tady už došlo k mnoha významným posunům :

• 1867 – anticholinegika.
• 1960 – objevuje se levodopa, dodnes používaná (je nejúčinnější u pohybových projevů, ale nezabraňuje progresi, po určité době se její účinnost začíná zkracovat, dopamin se přestane skladovat a objevují se mimovolní pohyby).
• 1970 – selegilin, amantadin...