První úsměv

Novorozenec přinesený z porodnice je krásný, avšak bez ducha. Neumí ještě ovládat mimické svaly. S nezúčastněným výrazem ve tváři spí, jí a pláče, občas vytvoří různé grimasy, které pravdivě nevyjadřují skutečné emoce. Maminka proto brzy bude chtít víc, začne se těšit na první úsměv. Toho se dočká nejdříve ve dvou měsících. Před ním předchází přípravné období, kdy miminko trénuje a my se snažíme odhadnout, jak vážně to myslelo, jak asi bude úsměv vypadat a hlavně, kdy už to bude a kdo bude oním šťastlivcem, který zvěstuje rodině, že se dítě poprvé usmálo.

U prvního dítěte měl v naší rodině štěstí na první úsměv tatínek. Já jsem usnula po té, co jsem s dítětem probděla noc a když se malý probudil dříve než já, obdařil vyspalého otce úsměvem od ucha k uchu (podobně to bylo s prvním zoubkem, prvním slovem a prvním krokem). U druhého dítěte jsem si potěšení z prvního úsměvu samozřejmě nechtěla nechat ujít. Zároveň však vzrostla konkurence, protože o poctu prvního úsměvu se ucházel i prvorozený syn. Blížil se druhý měsíc a každý člen rodiny začal tvrdit, že teď, právě teď se Vojta usmál. Samozřejmě to nebyla pravda a tak napětí mezi soutěžícími vzrůstalo den ode dne. Abych byla schopna správně vyhodnotit situaci, osvěžila jsem si paměť četbou velmi poučnou knížkou Simona Bretta Prevítem snadno a rychle. Jak se zachoval Prevít v den dvacátý pátý měsíce druhého? ,,Málem jsem ujel a dneska ráno jsem po krmení omylem vypustil malý úsměv. Jen taktak se mi na poslední chvíli povedlo přebudovat to na říhnutí." Měla jsem pocit, že náš syn se řídí stejnou strategií. Nakonec jsme první úsměv viděli všichni společně. Stalo se tak tři dny před dvouměsíčními narozeninami. Vyvoleným šťastlivcem byl poměrně nevzhledný medvěd, dárek za nákup dětského oblečení v supermarketu.

Inzerce