Trpím akutní rýmou a bez NASIVINU nebo OLYNTHU si už nedovedu představit život. Střídavě tyto kapky užívám několikrát denně 4 měsíce. Mohou mít tyto léky nějaké vedlejší účinky? Kamil
Pokud se rýma komplikuje, nemine vás vyšetření u odborníka
Má-li váš praktický lékař podezření, že se rýma zkomplikovala, například zánětem dutin nebo zánětem středního ucha, odešle vás ke specialistovi na ORL – tedy ušní, nosní a krční oddělení. Tady vás přebere do péče otorinolaryngolog. Jedná-li se o zánět středního ucha u malého dítěte, vyhledají pohotovostní službu těchto oddělení rodiče sami. Mnoho maminek by mohlo vyprávět o noční jízdě na píchání uší. Než odborník začne s léčbou, musí vás vyšetřit a musíme si přiznat, že vyšetření nosu a uší nepatří k nejoblíbenějším.
Vyšetření nosních dutin
K vyšetření nosních dutin lékař používá Hartmannovo rozvírací nosní zrcátko. Nosní zrcátko je jednoduchý kovový nástroj, na jehož konci jsou rozevírající se branže. Branže se zavádějí do nosního vchodu a lékař je poté oparně rozevírá. Tak se pro něj prostory nosní dutiny stávají pohledu přístupné.
Vyšetření nosních dutin je trochu nepříjemné, ale rozhodně se dá vydržet. Vyšetření trvá zhruba 5-10 minut. V první fázi vyšetření vám lékař nejdříve vyšetří pohledem nosní vchod. To udělá tak, že nadzvedne špičku vašeho nosu vzhůru. Tímto manévrem odkryje svému pohledu Váš nosní vchod, který pečlivě prohlédne. Poté už přijde na řadu Hartmannovo nosní zrcátko.
Vyšetření se provádí v sedě. Lékař Vás vyzve, aby jste se díval vpřed a zavede trychtýřovitý konec vyšetřovacího nástroje do vašeho nosního vchodu. Poté branže přístroje rozevře, tím se rozevře v nosním vchodu trychtýřovitý konec nástroje a lékař tak může prohlédnout dolní a částečně střední část nosního průchodu. Následně vás lékař požádá, aby jste hlavu zaklonil a vyšetří část horního nosního průchodu.
Vyšetření pomocí Hartmannového nosního zrcátka neumožní z anatomických poměrů vyšetřit celou horní oblast nosních dutin. K vyšetření nosních dutin je možno použít též rentgen nosních dutin, počítačovou tomografii, zadní rhinoskopii nebo magnetickou rezonanci.
Vyšetření uší
Pomocí vyšetření uší, neboli otoskopie, lékař vyšetřuje zevní část ucha a bubínek. Bubínek je vazivová blána, která odděluje zevní ucho tvořené chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem od ucha středního, ve kterém se nacházejí sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka a třmínek. Pro úplnost je třeba dodat, že existuje ještě vnitřní ucho složené z blanitého a kostěného hlemýždě.
K vyšetření zevního ucha a bubínku se používá přiměřeně širokého ušní zrcátka. Otoskop nebo-li ušní zrcátko je jednoduchý kovový nástroj, jehož jeden konec je směrem k lékaři trychtýřovitě rozšířen a druhý směrem do vašeho ucha pokračuje jako kovová trubička různého průměru. Díky otoskopu a zdroji světla si může lékař vyšetřované prostory prohlédnout.
Vyšetření se provádí v sedě. Lékař vás vyzve ke klidu a pohledu vpřed ve ztrnulé poloze. V první fázi vyšetření lékař vyšetří pohledem boltec a ústí zevního zvukovodu. Poté vyrovná esovité zakřivení zevního zvukovodu tak, že boltec odtáhne dozadu a vzhůru. Tímto manévrem se přirozeně zahnutý zvukovod částečně vyrovná a lékař do něj může zavést ušní zrcátko pomalými krouživými pohyby. Poté vyšetřovaný prostor s pomocí zdroje světla prohlíží. Zdrojem světla může být jednoduchá baterka, lampička nebo má lékař čelní lampu, světlo umístěné na pásovém popruhu na čele.
Vyšetření zevního zvukovodu je trochu nepříjemné, ale není bolestivé. Trvá jenom chvilku. Pokud lékař usoudí, že je potřeba provést ještě další vyšetření k tomu, aby mohl správně posoudit příčinu potíží, předepíše pravděpodobně některé z následujících vyšetření: rentgen nosních dutin, počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci.
Přidat nový komentář