Tuberkulóza dříve a nyní
Tuberkulóza provází lidstvo od pradávna, každá epocha měla svou epidemii tuberkulózy. Na kosterních pozůstatcích z mladší doby kamenné i na egyptských mumiích jsou nálezy svědčící pro kostní tuberkulózu. Tuberkulóza se vyskytovala ve starém Řecku i v Říši římské. Řecký název ftíza- phthisis (souchotiny) vystihuje úbytek tělesné hmoty jako jeden z hlavních příznaků tuberkulózy. Ve středověku patřila tuberkulóza k velmi častým příčinám smrti a tato situace se nezměnila ani v novověku.
V 18. a 19. století během průmyslové revoluce byla tuberkulóza v Evropě velmi rozšířena a toto velké rozšíření je patrné i dnes v rozvojových zemích. Tuberkulóza je celosvětově rozšířené specifické infekční onemocnění, které stojí každoročně téměř 3 milióny lidských životů. Každým rokem tuberkulóza usmrtí 250 000 dětí. Toto se odehrává v době, kdy jsou k dispozici účinné léky proti tuberkulóze a tak teoreticky by na tuto chorobu nemusel nikde zemřít. Světová zdravotnická organizace (SZO) má boj s tuberkulózou mezi svými prioritami. Celosvětově jsou dle údajů SZO tuberkulózou infikovány 2 miliardy lidí, tj. asi třetina obyvatel naší planety. Tuberkulózu jako chorobu má přibližně 20 milionů osob. 90% nemocných je v rozvojových zemích, nejhorší je situace v subsaharské Africe a v jihovýchodní Asii. Nejvíce nemocných s tuberkulózou je v Indii a Číně. Závažnost problému si uvědomují jak zdravotníci, tak nezdravotnické instituce u nás i v zahraničí. Kontrola tuberkulózy v rozvojových zemích je organizační a finanční otázkou. Nejbohatší instituce světa (Světová obchodní banka) i jedinci ve svých nadacích (Nadace Melindy a Billa Gatesových) věnují finanční prostředky na boj s tuberkulózou. V době snadného cestování si nelze představit jiné než celosvětové řešení problému tuberkulózy.
Tuberkulóza je specifické infekční onemocnění, které bylo vždy vzhledem ke své zvláštnosti a závažnosti sledováno odděleně od ostatních infekčních chorob. Tuberkulóza byla a je sociální chorobou a za špatných podmínek vždy dojde k nárůstu počtu onemocnění, což lze dokumentovat např. výrazným nárůstem počtu onemocnění během 1. a 2. světové války. Optimistické předpovědi týkající se eliminace tuberkulózy do roku 2000 se ukázaly být nereálné. SZO nyní odhaduje, že tuberkulóza přestane být závažným celosvětovým problémem v roce 2050.
K nárůstu výskytu tuberkulózy dochází vždy v důsledku oslabení pozornosti vůči tuberkulóze a omezení programu kontroly tuberkulózy, dále se na tomto zhoršení podílí epidemie AIDS, příliv imigrantů ze zemí s vysokým výskytem tuberkulózy a nedodržování zásad léčby tuberkulózy některými nemocnými.
V České republice počet nemocných s tuberkulózou od roku 1989 do roku 1999 neklesal, teprve v letech 2000 a 2001 jsme zaznamenali pokles výskytu nových onemocnění. V České republice přibývají případy tuberkulózy u cizinců, v roce 2010 podíl cizinců na celkovém výskytu byl okolo 17%. I v naší republice existují rizikové skupiny, u nichž je výskyt tuberkulózy výrazně vyšší proti celostátnímu průměru např. bezdomovci, nezaměstnaní, lidé narození mimo ČR, vězňové a další osoby. V těchto skupinách obyvatel je musíme tuberkulózu aktivně vyhledávat, nemocné izolovat a léčit.
