20. června 2016,
Redakce Ordinace.cz
|
přečteno: 2970x
Mnoho z nás netuší, že jsou mezi námi lidé, kteří kamkoliv jdou, ať do práce, na nákup či někam jinam, tak mají cestu zmapovanou především podle veřejně dostupných toalet. Trpí totiž onemocněním, o kterém se moc nemluví, přitom patří mezi 10 nejčastějších zdravotních problémů a celosvětově toto onemocnění postihuje až 100 milionů lidí, z nich se však nejméně 40 – 70% lékaři nikdy s tímto problémem nesvěří.
foto: musimcasto.cz
Řeč je o syndromu hyperaktivního močového měchýře neboli OAB (Over Active Bladder), což je nepříjemné onemocnění močového měchýře, které se projevuje především náhlým nutkavým pocitem se vymočit a jde jen obtížně odložit. Vyzpovídali jsme proto Prof. MUDr. A. Martana, DrSc. (přednosta Gynekologicko - porodnické kliniky VFN v Praze a 1. lékařské fakulty UK), koho se tato nemoc nejvíce týká i jak se léčí.
.jpg)
Co znamená, když mi lékař sdělí diagnózu „hyperaktivní močový měchýř“? Jsou kromě častého nutkavého močení i jiné příznaky?
Pokud vám lékař sdělí tuto diagnózu, tak vám ji jistě i vysvětlí. Jedná se o komplex příznaků poruchy funkce dolních močových cest. Zahrnuje základní příznak urgenci, tzn. náhlý nutkavý pocit nutnosti se vymočit, který je obtížné odložit. Tento příznak může být dále provázen častým močením, a to jak během dne, tak i v noci. Může jej provázet i urgentní únik moči.
Souvisí nachlazení s hyperaktivním močovým měchýřem?
Nachlazení může vést u některých pacientek i k rozvoji zánětu dolních močových cest, pro který je typická i urgence, ale v tomto případě nehovoříme o „hyperaktivním močovém měchýři“ (OAB - Overactive Bladder). Pro stanovení diagnózy OAB je nutné vyloučit některé možné příčiny urgence jako např. infekci dolního močového traktu, rakovinu močového měchýře, litiázu, úraz či zánět v okolí močového měchýře aj.
Kdy už se jedná o hyperaktivní močový měchýř a je třeba zahájit klinickou léčbu jeho příznaků?
S léčbou OAB začínáme, když příznaky jako urgence, časté močení jak během dne, tak i noci začnou pacientce vadit a komplikovat život. Záleží i na tom, jak výše uvedené příznaky narušují pacientčin čas a průběh zaměstnání, trávení osobního volna, což je v začátku onemocnění často individuální. Pokud žena začíná sledovat (tzv. mapovat) toalety jak v práci, tak i mimo ni, aby při urgenci mohla včas toaletu použít, jde již o závažný stav, kdy je nutné vyhledat lékaře a léčbou tohoto syndromu se zabývat.
Které věkové skupiny se tato diagnóza nejvíce týká? Týká se problém žen i mužů?
Procento žen, které trpí tímto problémem, narůstá s věkem. Z jedné studie vyplývá, že OAB trpí přibližně jen 5 % žen mladších 25 let, s věkem však procento narůstá a u žen starších 65 let je to již 31 %. U mladších mužů je výskyt OAB výjimečný, ale postupně narůstá. Stejný výskyt OAB u mužů a žen je kolem 60 let, později je častější u mužů. Souvisí to hlavně s přítomností zvětšené prostaty u starších mužů, která způsobuje rozvoj příznaků.
S kým se mohu poradit, jakého lékaře mám navštívit?
Každý gynekolog i urolog v prvé linii je informován o syndromu OAB a o jeho základní léčbě. Proto prvotní dotaz by měl směřovat k těmto lékařům, kteří určí, zda začnou s léčbou sami či vás odešlou ke specialistovi či do specializovaného centra v nemocnici.
Jak se toto onemocnění léčí?
Základní léčba je medikamentozní, tzn. léky. S ní může začít již lékař v prvé linii, a to jak gynekolog, urolog, ale i praktický lékař. Tito lékaři mohou začít s léčbou trospiem, a pokud je léčba po dvou měsících úspěšná, tak v ní mohou pokračovat. Pokud je neúspěšná, tak odesílají pacienta do specializované ambulance či do centra v nemocnici. Tam je nutné dokončit kompletní vyšetření, hlavně pak provedení cystoskopie k vyloučení rakoviny močového měchýře, a následně nasadit optimální léčbu s vědomím možných nežádoucích účinků či kontraindikací při podání některých léků. Hlavní a nejčastější je léčba parasympatolytiky, které však mohou mít vedlejší nežádoucí účinky, jako jsou např. sucho v ústech, mlhavé vidění, zácpa a u starších pacientů i poruchy paměti. Nověji byla do léčby hyperaktivního močového měchýře zařazena léčba mirabegronem, lékem který působí na jiný receptor v močovém měchýři, a proto může být podán i pacientům, kteří léky prvé skupiny nesnáší, či u kterých jsou tyto léky kontraindikovány.
Je možné zase normálně pracovat, sportovat, zkrátka žít bez omezování neustálou potřebou močení?
Dá se říci, že přibližně 80—85 % pacientů se může dlouhodobou léčbou vyléčit či výrazně zlepšit. Minimálně léčba prodlouží čas od započetí urgence do stavu, kdy se pacient musí okamžitě vymočit, či do urgentního úniku moči. To pacientům umožní, aby opět mohli normálně pracovat a i plně společensky žít, tzn. navštěvovat kino, divadlo, koncerty aj., čímž dojde k výraznému zlepšení kvality života. Jen u malého množství pacientů je medikamentozní léčba neúspěšná a pak aplikujeme jiný typ léčby, jako např. roztažení močového měchýře, aplikace botulinum toxinu do stěny měchýře, a další.
Může být prevencí vhodná fyzická aktivita? A mají preventivní vliv některé potravinové doplňky nebo bylinné směsi?
Mezi preventivní kroky pro rozvoj OAB patří např. vyvarování se opakovaných infekcí dolního močového traktu. Pokud však k infekci dojde, pak je důležitá správná a včas nasazená léčba a dostatečný příjem tekutin. Tím předcházíme rozvoji chronických zánětů, které jsou provázeny urgencí. Důležité je i vyvarování se úrazům v okolí močového měchýře, prevence litiázy (močových kamenů) a při trvající urgenci provedení cystoskopie k vyloučení rakoviny močového měchýře.
Cvičení pánevního dna pomáhá v počátku i s léčbou stresového typu inkontinence moči, kdy moč uniká v okamžiků zvýšení nitrobřišního tlaku např. při kašli. Mimo to zesílení tonu a zlepšení kontrakční schopnosti pánevního dna může ovlivnit i urgenci. Vysvětlení mechanismu efektu cvičení svalů pánevního dna na ovlivnění stresového typu inkontinence moči a urgence je takové, že omezením poklesu a nadměrné pohyblivosti hrdla močového měchýře, jako jedné z možných příčin stresové inkontinence moči, může nastat zlepšení stavu onemocnění. Snížení stupně urgence (případně její vymizení) je vysvětlováno omezením otevření horní části močové trubice i při menším zvýšení nitrobřišního tlaku způsobené cvičením svalů pánevního dna. Cvičení může též vést ke zvednutí spodiny močového měchýře, a tím ke snížení rezidua (zůstatku) moči po domočení. To je jednou z příčin opakovaných zánětů dolních močových cest a následně rozvoje příznaku urgence.
Hlavně doporučujeme nejíst a nepít potraviny a nápoje, které mohou zvýšit dráždění močového měchýře. Tzn. omezit kávu, kořeněná jídla, lihoviny aj. Ke zklidnění pak napomáhají např. urologický čaj, nedráždivá jídla aj. Preventivní, vědecky prokázaný efekt proti rozvoji infekcí dolního močového traktu mají i různé přípravky z brusinek. U dalších je nutné vědecké ověření.
Napomůže léčbě změna životního stylu, obyčejných denních návyků?
Ano, omezení lihovin, kávy a nápojů, které způsobí podráždění močového měchýře, vede k jeho zklidnění a částečnému ústupu příznaků. Též je nutné změnit pitný režim. Pokud se pacient budí pro urgenci opakovaně v noci, doporučujeme omezení příjmu tekutin po 18. hodině či minimálně tři hodiny před usnutím. Některá duševní onemocnění jsou také provázena příznaky hyperaktivního močového měchýře, proto může být nutné i vyšetření pacienta u psychiatra. Pokud změny životního stylu či léčba ostatních onemocnění nevedou k výraznému zlepšení, pak je nutné změny v životním stylu doplnit medikamentózní léčbou. Též je důležitý dostatečně dlouhý a klidný spánek, omezení stresových a konfliktních situací.
Součástí léčby jsou někdy i léky proti depresím. Proč tomu tak je?
Změny hladin neurotransmiterů – látek zajišťujících přenos vzruchu v centrálním nervovém systému – mohou vést k rozvoji některých duševních poruch, které jsou současně provázeny příznaky hyperaktivního močového měchýře. Proto léčba duševních poruch může vést i k léčbě příznaků hyperaktivního měchýře. Příkladem může být tricyklické antidepresivum imipramin, který je indikován u pacientů při depresivních poruchách, a mimo ovlivnění deprese působí léčebně i na hyperaktivní močový měchýř.
Z hlediska medicíny jde o mezioborovou problematiku...
Nejčastěji spolupracujeme s urology, a to nejen při řešení komplikovaných pacientů, ale i při společné vědecké práci a koordinaci léčebných postupů. V současné době tzv. Inkoboard – sdružení špičkových urologů a urogynekologů – tzn. gynekologů, kteří se touto problematikou zabývají, společně řeší komplikované otázky a diskutuje o závažných případech. Dále pak připravuje a řeší společně granty, vědecké projekty a s výsledky seznamuje odbornou veřejnost. Nutná je i spolupráce s neurology, psychiatry, ortopedy, fyzioterapeuty a s dalšími specialisty.
Bývá onemocnění spojeno i s dalšími, zdánlivě nesouvisejícími nemocemi?
Může provázet onemocnění páteře, duševní onemocnění, neurologická, nejčastěji degenerativní onemocnění, zánětlivá onemocnění v okolí močového měchýře a v neposlední řadě i gynekologická onemocnění, např. zvětšenou dělohu, nádor na vaječníku aj. Někdy se problémy mohou objevit v důsledku rozsáhlé gynekologické operace, např. po operaci rakoviny rodidel.
Pokud Vás nebo někoho z vašeho okolí syndrom hyperaktivního měchýře trápí nebo máte na toto onemocnění podezření, navštivte urologa nebo gynekologa a svěřte se mu.
Zdroj: www.musimcasto.cz
