Panická úzkost

zdravim, to co tady ctu, se vsím můzu souhlasit...je mi 19 let..mam pritelkyni a nedavno se mi narodil syn...ja vim je to moc brzo ale zacnu od zacatku....Vse bylo v poradku do te doby nez jsme s pritelkyni slavili u kamose jeho narozky...hodne jsme pili atd...druhej den bylo strasny vedro...byl sem dehydratovanej nic sem nepil a desne se potil...jeli jsme tehdy autobusem k rodicum...v prubehu cesty se mi zacala motat hlava a ja mel strasnou zizen..vystoupili jsme na cernaku a ja si koupil NESTEA VITAO ten cervenej hnus:D napil sem se moc zhurta a hlava se mi zacala tocit jeste vic...prijelo metro..nastoupil sem a rozhlidl se..koukal sem ze je tam moc lidi a rikal sem si v tu chvili "co kdyz se pozvracim sakra nebo zacnu panikarit to bude ostuda" no a taky ze se me chtelo ...na hloubetíně jsme museli vystoupit..pritelkyne se me ptala co mi ja ji rekl ze me neni moc dobre a ona rekla ze sem bilej jak stena....a tak sem rychle zabehl za roh v metru kde nikdo nebyl a hrozne sem zacal dejchat..jak o zavod..zacali se mi zavirat oci a chtit spat..brneli mi vsechny casti tela..svirali se mi zebra jako kdyby se zcvrkali a zamackovali me...no zni to hrozive ja vim kdyz si na to vzpomenu...no a tak pritelkyne zavolala zachranku..prijela z vysocansky za 5 minut ja mezitim sem na sebe vylil celej ten ledovej caj...rekli mi at si sednu a at prestanu dejchat ze sem prekyslicenej...ja tomu nemohl verit "sem si rikal "ses blazen ne? ja skoro nemuzu dejchat a on me rika ze nemam vubec:D" no tak sem to udelal a zacalo se mi vsechno odbrnovat a byt pri smyslech...dychani se taky zlepsilo takze sem si tohle vsechno jenom vsugeroval...dali mi na kapacku nejakej oblbovak a hned se mi chtelo litat:D...vsechno me bylo jedno...po ceste sem se jeste poblil...mi snad jeste rekli co sem mel k snidani....no nic...poradili mi taky ze kdyz bude neco podobnyho tak mam tolik nedejchat a to mi strasne pomohlo k tomu co vam ted reknu...Neberu zadny leky...nikdy sem nebyl u psychologa ale byl na testech krve protoze se mi pozdeji nehojily rany a ja myslel buh vi co to neni...nenasli nic prej sem zdravej jako ten kapr...jeste mi snad volali druhej den jestli nechci darovat krev:D....ale to je vedlejsi...srdce sem mel taky v poradku tak sem se uklidnil na chvili...pomysleny zpatky sem fakt myslel ze to se mnou slehne(strach z toho ze umru)...od ty doby se mi tohle stavalo (i nekdy stava ale malo) tak ob 14 dni...skoro vsichni mi rekni nic to neni ses zdravej dojdi si k psychyatrovi a ja ze ne ze se s tim vyrovnam.pripadal sem si fakt blbe...mam syna...chodim do skolya a prerusil sem hazenou..proste tohle cely byl stres a bylo toho na me moc najednou...telo se s tim nevyrovnalo a postupne to vztrebava..dnes je to uz lepsi jak sem rek a je to diky tomu ze tyhle priznaky se deji dost casto a nic to neni..vlastne vubec nic vsechno je to jen myslenka"verite necemu co vsechno by se vam mohlo stat, vam je dobre ale v podvedomi si to neuvedomuje" zkracene verite kravinam...sem normalni kluk kterej ma rodinu , kamose, nekdy se napije ale nekouri....kdykoliv se budete cejtit spatne ze vas nic nebavi nebo ze uz nema nic cenu a neceka vas zadna radost tak se vratte o tak cca 7 radku nahoru, ctete jeste jednou a znova se zamyslete!?!? jinak vam preju hodne lasky, uspechu do zivota a omlouvam se za ty nektery chyby ve slovech..(víte, točila se mi hlava u počítače a musel sem si zavolat zachranku :-D :-D ;-)

ahojte.v poslední době mívám podobné stavy - pocit maximální úzkosti, bušení srdce, strach z odpadnutí, pocení a to všechno jen když jsem někde sama. Mám šílený strach a nevím z čeho to je. Snad z toho, že jsem letos v lednu potratila ?

Dobrá rada,nic proti nechci urazit ale co když má té rodinu kterou ví osobně máte rády moc a hodně a oni vás ne a co teprve kamarády jako mám jednoho a zbytek známí ani jeden tip tento tip člověka vás nepodrži nepomůže ještě naopak do vás kopnou jejich problémů jsou na prvním místě a vaše je nezajímají vše jde do kytek pomalu a ví ste na to sám to je smutné i těžké jste na ne hodný pro člověka bys tě se rostrhali ale pro ně jste mi například svině, falešní, prostě proč si nekopnout a bavím místo aby vám poděkovali za vše co děláte tak si vyslechne te že ten špatný ste vy hadra a dobrý lidí já takové lidi neznám a nakonec i ten hodný člověk vám ublíží samozřejmě se omlouvám ale to je můj názor

ahoj...souhlasim s tebou...jsem si jist ze je to kvuli tomu...nic si z buseni srdce nedelej pokud nemas zadnou vadu nic se ti nestane...to je normalní...lidi co se maximalne zatezuji ve sportu jim taky busi a zase se to vsechno uklidní..jsi jen trochu rozrusená a nad vsim moc premýslis co kdyby jsem si toho maliho nechala vid?...uz se stalo pokud si to udelala tak na to zapomen..zivot jde dal...nejhorsi je ze kdyz se snazis myslet na neco jinyho o to vic myslis na tuhle vec...problem vyresi jedine psychiatr jako me...predepise ti antidepresiva a cc dva mesice a ses v pohode...pozor! HLAVNE SE NESNAZ TO SAMA PREKONAVAT...CIM DYL TO NECHAS BEJT A BUDES SE TRAPIT, BUDE TO HORSI...(nejvic pomaha o tom si povidat a posechnout si nekoho kdo tomu rozumi a rekne ti ze mas tzv. Panickou poruchu...je to jako bys mela angínu ..je to normalni..nebudu ti sm psat co vsechno delat abys na to zapomela protoze to stejne moc nepomaha...az se budes zase citit nejhur a bude ti zase busit srdce pocitis chlad vsude a budes se potit tak ti ted neco reknu a zamysli se...(NENÍ DIVNY ŽE UZ SE TI TEDA NECO "NESTALO" PO TU CELOU DOBU ..CELY DNY, KDYZ SES V TOM STRESU? :-)...kdyby ti fakt neco bylo a mela bys "odpadnout" tak mi ver ze by se to stalo ve uz vterine...hodne stesti

PŘEJI VŠEM KRÁSNÝ DEN, našla jsem tuto stránku a rozhodla se napsat sem taky pár svých osobních zkušeností . Nevím zda přímo s panickou poruchou , ale daleko k ní nebylo . Všechno začalo změnou zaměstnání a stresem , který začal asi dávno před tím. Vždycky jsem v sobě všechno dusila a pro všechny v okolí byla v pohodě , pro rodinu pro přátele nikdy jsem neměla pocit , že si musím na něco stěžovat a své pocity a problémy nechávala stranou jen sama v sobě . Prostě se to nějak nakupilo a začátek tohoto roku se stal mírně řečeno zdravotním peklem .Je to stejné jak to tady popisují všichni strach , pocení , pocit, že člověk nedodýchá do rána, brnění končetin a vůbec nevíte co bude za hodinu nebo minutu.Máte strach ,že se děje něco moc špatného a neustojíte to .Po různých vyšetřeních mi nakonec zjistili problémy s krční páteří a tetanii , o které jsem až do té doby nevěděla vůbec nic .Má také vliv na nervovou soustavu a dokud si to nesrovnáte sami v sobě je zle , taky jsem to nezvládla bez antidepresiv , ale velmi slabých a děkuji za včasnou pomoc svému lékaři , na kterého musíte mít štěstí aby poznal o co jde. To se u mne naštěstí stalo a řekla bych, že po půl roce dost nespavých nocí a zdravotních komplikací se už zase začíná trošičku roztahovat obloha a svítit sluníčko i pro mě a beru jen hořčík a vitamíny .Jen mě mrzí, že to vždy nechápou ti nejbližší vedle Vás a někdy je to polovina problémů se vším co Vás v životě potká . Proto si myslím, že tyhle diskuse jsou naprosto úžasné a mnohdy pomohou a pohladí na srdíčku aniž by člověk musel polykat prášky a cítit se zle.My slím, že všichni kdo tady píšou si prošli svým a kdo to nepoznal možná ani tyhle stavy nepochopí , ale stát se to může opravdu komukoliv a kdykoliv a Vás všechny kdo sem napíšete a rozdělíte se o kousek těch pocitů fakt obdivuju , když si to tožiž přečtete kousek po kousku , pocit od pocitu pochopíte , že na to nejste sami a nezbývá než souhlasit s větou , kterou tady napsalo už spoustu lidiček kašlete na to!! a bude líp , zkuste se věnovat víc životu než přemýšlet nad blbostma a stresovat se kvůli něčemu co Vám za to vůbec nestojí . Takže zdravím všechny a hodně štěstíčka

Ahoj všichni, tak já jsem teprve na začátku tohodle všeho a mam pocit že se s tim nedá nic dělat. 8 jsem trpěla mentalní anorexii, pote mentalní bulimii. od te doby nesnasim zvraceni. Chodila jsem na psychiatrii, byla hospitalizovaná a byla tak stastna ze tohle silene obdobi pominulo. Driv se mi to ani tak casto nestavalo, jen kdyz jsem byla nekde kde bylo moc lidi a nebyla moznost uteku, tak takove divne pocity, navaly horkosti, tras, plac a prosby at uz jsem pryc, pohled na lidem kterym je zle mi navozoval tyhle stavy. Ted se to zaclo dost zhorsovat, nova stresova prace ktera me i pres ten stres moc bavi a nerada bych ji menila, ale zniceho nic nemuzu pomalu vyjit ani mezi lidi, bojit se jit i do kramu nakoupit, mam strach se najist aby mi nebylo zle,Byla jsem opet na psychiatrii dostala prasky,ale po nich prisel takovy zachvat ze jsem skoncila v sanitce a musela dostat injekci na sklidneni. uz nevim jak dal prijde mi ze nic nepomaha, kazdy den se budim s pocitem strachu, nejsem schopna vubec fungovat. Je mi 22 a misto toho abych zila normalne tak se kazdy den klepu kdy a kde me to prepadne:( co s tim...muzete mi prosim nekdo poradit?

Ahoj, můžete mi prosím poradit, nevým jakou nemocí trpím.Vždy když jdu do uzavřené místnosti, kde jsou lidi např na schůzi, školení, pohovor, do fabriky, do krámu, k holiči, tak dostanu strach, že se mi něco stane, jsem tak napjatý že si myslím, že každou chvýli omdlím a nejraději bych utekl, ale vým že nemůžu a to mi nahání jěště větší strach. Cítím se opravdu hrozně, cítím jak se vnitřně chvěju, nedokážu v tu chvýli ani minutu v klidu sedět.Když pracuju venku, nebo doma, jsem štastný, klidný a uplně normální.Beru 14 dní čtvrtku cipralexu ale příjde mi, že mi to moc nepomáhá. Spíš se po něm jěště víc klepu a jsem otupělej a ospalej.Poradíte mi jestli ho mám brát dál, nebo mám zvýšit dávku.Nechci už se takto cítit, brání mi to v práci.Dlouho nikde nevidržím, protože mám prostě strach z uzavřených místností kde jsou lidi.Děkuji všem za radu.

ahoj jsem Lenka a mam pritele krery ma schizofrenii a potrebovala bych poradit, prestal brat prasky a dostal se do stavu uskosti a strachu o sebe a o lidi kolem sebe, ze jim nekdo neco udela skoncil v lecebne a byl tam mesic po mesici se vratil domu a ze to bude dobre a bohuzel ne prestal brat prasky a zacal si myslet ze sem ho podvadela, kdyz byl v nemocni i kdyz uz byl doma neni to tak a nenechal si to vysvetlit neveril a pak se pokusil o sebevrazdu a sel po mesici doma opet do lecebny na mesic, ted je doma a lide kteryho maji radi mu chteji pomoc ale on to tak nevnima je myslenkama jinde a nema chud do zivota mam strach ze si neco udela musim chodit do prace a nemuzu snim byt 24hodin denne a uz nevim co mam delat sem zoufala pa

Ahoj, jmenuju se Lucka, je mi 24 let a ziju v Anglii. Muj zivot je celkem normalni, ziju rok s pritelem, mam celkem pohodovou praci a pekny zivot. V posledni dobe je mi ale nejak divne. Myslim psychicky. Stava se to, hlavne, kdyz jsem v praci. PRacuji, pracuji (manualne) a najednou zacinam mit pocit, ze je mi nejak divne a ze asi zkolabuju, zacne mi busit srdce, mota se mi hlava a hur se mi dycha. Vzdy se snazim to rozdychat a myslet na neco jineho a pak uz je to dobre. Stava se mi to v posledni dobe tak 2x, 3x denne a nevim co to je a desi me to. Dnes jsme sli v praci na prestavku a ja jsem se po ceste bavila a smala s kamaradkou a najednou to necekane prislo, malem jsem omdlela, aspon jsem mela ten pocit ze omdlim kazdou chvili a pak jsem se snazila myslet na neco jineho a hned bylo lepe. Tlakem to nemuze byt, mam ho naprosto v poradku, ziju celkem zdrave, nekourim, nic takoveho. Toto me ale desi a nevim, co mam delat, prosim, poradte. Diky moc

Lucka: Podle toho, jak to popisuješ, se skutečně může jednat o panickou úzkost. Samozřejmě to přesně určí psycholog nebo psychiatr. U mě byla panická úzkost zjištěna před dvěma měsíci, první atak jsem ale prožil už zhruba před půlrokem, od té doby jsem občas pociťoval zvláštní nervozitu, z ničeho nic. Nicméně nedávno to vyvrcholilo tím, že jsem se třásl, měl jsem strach, že mám infarkt, točila se mi hlava, měl jsem ztěžklé nohy, byl jsem alergický na jakýkoliv zvuk, po takových 30 minutách to odeznělo. No nakonec mě praktická odeslala na psychiatrii a ten mi říkal, že mám právě panickou úzkost. Nasadil mi Citalec (antidepresiva) a Buspiron a při akutní krizi si mám vzít Neurol. Od té doby jsem vyloženě panický atak neprožil, nicméně někdy jsem trochu nervózní. Akorát co mě trápí je to, že se mi zdá, že jsem v určitých situacích jakoby "lehce mimo" (nevím jak to popsat), prostě funguju úplně normálně, ale nevnímám realitu, jak bych chtěl, jak kdybych vypil 1 až 2 piva na lačno. Psychiatr říkal, že derealizace je také při této nemoci součástí. Nevím, neprožívá někdo něco podobného?

Muj recept Nejdriv bych chtel omluvit za svou hroznou cestinu – jsem cizinec a nemel jsem cas studovat. Jeste pred pulrokem jsem strasne trpel panickou poruchou a vsude jsem hledal rady jak bych to mohl zvladnout. V ten nejhorsi okamzik, rozhodl jsem ze kdyz “s toho dostanu” MUSIM s lidma podilet svou zkusenosti a mozna to nekomu pomuze tak jak pomohlo me. Ted jsem v pohode uz pul roku. Jeste pred zacatkem chci upozornit ze tato informace je spis pro lidi s aktivni zivotni pozici ktere rozumi ze POMOCT MUZOU JENOM SAMI SOBE. Pro ti kdo na forumu probira ruzne tablety tato sprava mozna nebude az tak ucinna. Taky musite uvedomit ze vysledky budete citit az po 2 mesicich. Po 4-6 mesicich ale budete citit uz dobre. Verim ze po pulroce uz to stane soucasti vaseho kazdodenniho zivota. Neresim tady leky – je to kompetence doktora. Takze k veci! KDYZ MATE NESPALOST - ZAKAZANO: Nepijte alkogol po celou dobu leceni Nejeste po 19 h Neni dobre mit sex tesne pred usinanim – radsi to posunte na rano Vecer po 19 hod nesledujte televise. Vecer po 19 hod nedotykejte se pocitace. Nesmite cist vecer ruzne narocni blbosti – radsi neco lehkiho KAZDY DEN (joga a relaxace) 1/ Rano joga – prevracene asany. Zacinat od 15 minut denne, pak pomalu do 30 min. JAK NA TO – koupit knihu Joga pro zacatecnici. Cvicit POMALU – bez spechu. Po 4 mesicich mozna zacit se stojem na hlave – je to moc rychle vas vyleci – ale NEPOSPICHEJTE!!! 2/ Behem dne snazte nekolikkrat dychat – vdechnuti 4 vteriny – pauza 4 vteriny – vydech 6 vterin. Pomalu vydech prodluzovat az do 12 vterin 3/ Behem dne delat mudry (gesta na ozdraveni). JAK NA TO - koupte knihu Mudry v obchode s duchovni literaturou (treba v Dlouhe ulici nebo na namesti I P Pavlova obchudek U Dlouhyho) 4/ Vecer asi o 21 h zacinejte s pranajamou (soucast jogy). Svicit Psichicke dychani jogu a nebo jakekoliv UKLIDNUJICI.. Zacinejte od 10 cviku a pomalu zvysujte na 20. POMALU ! ! ! JAK NA TO – koupte knihu joga ktera ma cast Pranajama 5/ Vecer po 21 h zapnete relaxacni hudbu a poslouchejte co nejdele. JAK NA TO - lze koupit v specialnich obchodech nebo pres internet. Treba – “Aeoliah” 6/ Bezte spat nejpozdeji 23 h. Pred tim pust’te Jogu Nidru a poslouchejte. JAK NA TO - CD s jogou nidrou lze koupit v Dlouhe ulice nebo pres internet TRIKRAT TYDNE 1/ Posilovna. Behem 1-1.5h cvicit aerobni cviky. POZOR – BEZ PRETEZOVANI 2/ Bazen. Behem 30-40 min plavat (radsi hned po posilovne) 3/ Beh. Behat pomalu 30 min. Asi 2-4 km (mozna v posilovne) DVAKRAT TYDNE Masaz – POZOR musite zvolit RELAXACNI UKLIDNUJICI nervovy system druh masazu. Radsi olejovy. Bud’te zdravi !

Ahojky všem. Před rokem jsem zažila obdobné pocity jako někteří z vás. Děkovala jsem, že nejsem doma sama. Přepadlo mě to v noci, vzbudila jsem se celá dezorientovaná, spocená, se strašným strachem, co to je, vůbec jsem se nepoznávala v zrcadle, sprcha nepomohla, třes byl neovladatelný. Tento stav se opakoval ještě jednou po cca měsíci. Pochopila jsem, že je to něco psychického, cítila jsem se strašně sama, nechtěná, nepotřebná, tak nějak navíc. Jediný, kdo byl vedle mne a se mnou, byl můj přítel. Celkem záhy jsem navštívila dva nezávislé psychiatry, zjistila, že se jedná o úzkosti a paniky a dostala jsem antidepresiva. Bohužel jsem si přečetla příbalový leták. Největší chyba. Dostala jsem obrovský strach, že všechny vedlejší účinky mne postihnou. Potom mi byl předepsán Jarsin. Ten nezabíral. Neberu žádné léky, protože nevěřím, že by mi léky pomohli. Mám jich u sebe spousty - rovitrol. neurol, persin atd. Nic však neužívám. Začala jsem chodit na psychoterapie. Už jsem u 4. psychoterapeutky. pořád však hledám, kdo mi sedne. Je to začarovaný kruh. Snažím se věřit, že se vyléčím a uskutečním své sny a touhy. Mám stále stejného přítele, který mi nesmírně pomáhá, ale únava je na něm už také vidět. Naštěstí alespoň on je v pohodě a mé stavy se snaží se mnou sdílet. Nejhorší je to vědomí, že vás to ovládá. Přesto doufám........

Tyjo, přesně tohle mám já!!!! Před půl rokem úzkosti, které pak odešly..a najednou přišlo přesně to - život ve snu, nevnímání reality, jakoby kocovina nonstop..záseky, zpomalené reakce..děs!!!..taky jsem byla u psychiatra, beru aurorix,. teprv 11. den a pořád jsem za sklem, takže jsem vážně ráda, že jsem objevila tvůj příběh. S terapií taky začínám..snad už se mi taky brzo zase rozsvítí

mam to same co ty, akorat ja mam k tomu nerealnu, ktere je silene i tres, uzkosti, nekdy buseni srdce.. chtel jsem se zeptat jesli jsi z toho venku. Kdyz je to uz 4 roky a pripadne co pomohlo.

tady pomoc nenajdeš, pomohlo by léčit složitou bakterii

Ahoj, náhodou jsem objevila tyto stránky. Všechny vaše komentáře jsou zajímavý, čtu je a vidím, že podobné problémy jako já má spousta lidí. Všichni, co tady píšete stále s panickou poruchou bojujete. Zajímalo by mě ale, jestli je tady někdo, kdo se z této nemoci už úplně!!! vyléčil. Jde to vůbec? Jestli tady někdo takový je, napište prosím, jak se vám to podařilo.

mám tuto nemoc 25 let, hrozný, po cca 6 letech léčby jsme se s lékařem dohodli na vysazení léku, cca 7 let v pohodě pak to na ráz uhodilo a intenzivněji, nyní mám ID a léky doživotně. bez léků se to zvládnout nedá

Dobrý den, trpím panickou úzkostí už 10 let. Někdy je hůř, někdy líp....chodím k psychiatričce, beru léky.Často si připadám jak v bublině....mimo všech lidí, které něco baví a pro něco hoří.Musíme doufat.

Ahoj, dnes jsem opět na noc u mamky.. už se bojím spávat doma sama. Začalo to asi před dvěma měsíci. Byla jsem u tchýně na víkend a v noci mě popadla nějaká panika, nemohla jsem usnout, horkost, potom zimnice.. tlak na hrudi, pocit, že se nemůžu nadechnout. Trošku mě uklidnil studený obklad. Potom se to trošku upravilo, i když jsem měla občas pocit chvění rukou, motání hlavy.. V tu dobu jsem začala chodit do autoškoly. Jedno odpoledne po autoškole, na kterou už jsem jela se sevřeným žaludkem, jsem navštívila svoji kamarádku, kterou jsem dlouho neviděla.. svěřila jsem se jí se vším, co se mi děje, se svým osobním životem, autoškolou.. potom jsme si něco uvařily, koukly na Tv a najedou, jako by mě někdo chytnul za záda a začal se mnou třást. Lehla jsem si na gauč, dala nohy nahoru.. bušilo mi srdce, měla jsem tlak na hrudi a nemohla se nadechnout, myslela jsem, že mám infarkt. Kamarádka mi zavolala sanitku. Na pohotovosti mi píchli magnezium a deazipam. Do lékařské zprávy mi napsali, že mi vynechala nervová soustava a že jsem se prostě nervově zhroutila. Po odběrech mi byla ještě zjištěná porucha štítné žlázy (na vyšetření stále čekám, všechny endokrinologie jsou k prasknutí + za týden jsem objednaná na neurologii) Moje obvodní lékařka mi napsala Lexaurin, ráno polovinu a večer polovinu.. ráno ho neberu vůbec, večer si vezmu polovinu a uvařím si třezalkový, nebo meduňkový čaj.. Když jdu spát, jsem v pohodě, myslím jen na hezké věci a snažím se usnout. ...ve chvíli, kdy upadám do spánku, mě popadne panika. Horkost a pálení na hrudi i v hlavě. Hážu sebou na posteli. Občas mě zklidní sprcha, někdy se sprchuji i 2x za noc, potom zase potřebuji studený obklad, který si kladu na hruď.. Je to strašné.. měsíc skoro nespím. Dnes mi doktorka vysadila Lexaurin, prý ho už nemám brát a napsala mi žádanku do psychosoc. centra... Jsem zvědavá, jaká zase tam bude čekací doba a jestli se bez nějakého léku normálně vyspím. Je to hrozné, je tu někdo, kdo se toho zbavil??? Musím si nastavit život jinak a začít jinak fungovat???

No mě se zase stalo to,e asi před 14-ti dny sem se začala cítíit smutná a pak najednou všechno jsme viděla úplně černě a úzkostně A POŘÁD VÍCE A VÍCE.Stahovaly mě pocity beznaděje v hrudi a blbě se mi dýchalo a byla jsem neštatsn´á a nevěděla jsem proč-teďka už to i vím,protože tedka nemůžu chodit ven a dělat školu ani nic z toho co jsem dělala předtím,takže je to takový mix smutku ze všeho.Z ničeho a z toho že nemůžu normálně žít.Taky jsme dostala lexaurin,2 tablety ráno a večer,ale zdá se mi že nezabírá příliš.Beru i léky na spaní,takže trochu spím.ale taky se někdy probouzím s tím třesem a divným hnusným snem.Sprcha mi pomáhá,hlavně teplá,ale nebaví mě se sprchovat 2x denně tak si ji dávám jen po ránu.nejhorší je že nevím jak přežít ten den a nevím co bude dál,tak z toho zase panikařím a tak pořád dokola.Tak bych ráda mluvila s někým kdo má podobný problém abychom si případně poradili,jak překonat den.

nech si udelat vysetreni na vylouceni feochromocytomu.

Tvé potíže dělá chlamydie pneumoniae, užívej bylinky

Ahoj, napiš mi - mám to stejně!! [email protected]

Ahoj, díky všem za jejich příběhy, které mě podržely nad vodou. U lékaře jsem zatím nebyla, ale v těchto vašich diskuzích jsem se našla. Začalo to tak, že se mi jednou z ničeho nic rozbušilo srdce, musela jsem si lehnou, bylo mi na omdlení. Tak za dvě minuty to přestalo. Od té doby mám strach, kdy to přijde znovu. Pracuju s dětmi a mám strach. že sebou před nimi seknu a ony nebudou vědět, co se děje. Mám strach sportovat, přestala jsem pít kafe, zhubla za půl roku skoro deset kilo (a jsem těd jak vyzáblina)... Snažím se vyhledávat společnost, protože o samotě je to nejhorší, když nad tím přemýšlím. Když jsem ve společnosti, je to většinou ok. Strašně jsem se upnula na přítele a úzkostlivě čekám každý den, než se vrátí z práce. Třepu se strachem, mám zvýšený tep, strach z omdlení, ze smrti. Na vyšetření EKG, sono mi nic nenašli. Prý jsem zdravá. Mám strach, že když půjdu k psychiatrovi, zakáže mi pracovat s dětmi a tahle práce je můj život, neumím si to bez ní představit. :-(

Ahoj Drobulko, věř, že je možné se z toho dostat. Píšeš, že se bojíš sportovat, doporočuji jedno takové cvičení. Opravdu se u něho uvolníš, načerpáš pozitivní energii a udržíš se v kondici.Já jej dělám asi rok a cítím se skvěle. Je to ale také o jídle a změně stravování. Já sama jsem svůj první atak měla asi před rokem, od té doby ještě několikrát a i tak se snažím být pozitivní a věřit, že to odejde, protože to jen a jen v hlavě a člověk se sebou musí dost pracovat, aby pochopil, jak na to. Kdybys měla zájem, ozvi se. Monique

ahoj všichni narazila jsem na Vaše stránky a chci se podělit a hlavně poradit zda je možné že je to psychika, začalo to asi před 6 ti lety potom když jsem přestala kojit svého syna. začala se mi motat hlava. Začala jsem být strašně unavená a hlavně ty pocity po těle prostě jako na umření, brnění kolem pusy, jazyka, tlaky v očích a v obličeji. třes prostě fakt hrůza. prošla jsem moc vyšetření 2x lumbálka, 2x MR, CT páteře krku i hlavy. nic nenašly. krev v pořádku jen mírně zvýšení borelie a chlamydie ale to se zaléčilo antibiotiky. štítná žláza v pořádku jen se mi na ní dělají cysty, ale to je prý v pořádku. tenkrát když to začalo tak se mi udělala boule na krku a to byla cysta a tu odsály a prý nic. Byla jsem i na nukleární medicíně a nic nenašli co by hormonálně bylo funkční. jinak jsem prý zcela zdravý člověk. Vždycky když ty moje stavy začnu tak mám pocit, že mi začne otýkat krk a mám šílenej knedlík v krku. Ale ty stavy to se nedá popsat, fakt hrůza, mám pocit že mi buší srdce a že ho slyšim, někdy kvůli tomu vůbec nespim. a když jsem čekala druhí dítě tak mi vůbec nic nebilo celých 12 měsíců ještě 3 měsíce po porodu. takže to opravdu přikládám k té psychice. zkoušela jsem rok i antidepresiva a nic jsem nepocítila. teď jsem začlala znova Valdoxanem tak doufám, že se t o zlepší, protože takto se žít nedá. Potřebuju fungovat, mám děti práci. Nechci něco plánovat podle toho zda mi je dobře nebo ne. Hlavně tím otravuju svoje okolí a už mě to opravdu nebaví jedu 6 rokem. Myslíte, že jdu správným směrem s tou psychikou. Děkuji moc za každou odpověď.

Pavlo, mám úúúplně to same, přesně stejné pocity. Je to psychika, na to dám krk. občas se rozhodím, že to třeba není psychika, ale nakonec sama sebe ujistím, že to opravdu je psychika :-) Bojuj, poznávej své tělo, pozoruj, co ti dělá dobře, sportuj, a hlavně: NEPŘESTÁVEJ VĚŘIT! :-))

Trápí mě to samé. Začalo to minulý rok omdlením a svalovou křečí. V nemocnici nic nezijstili. Omdlévání a strach pokračovaly. Následovala další vyšetření, braní krve, rentgeny, ekg atd... Všechno negativní. Začala jsem se čím dál tím víc bát někam chodit, abych neomdlela. Ted' mi dělá problém úplně všechno. Jízda metrem, tramvají, nakupování, Vždycky když někam jdu je mi slabo, úplně vidím, jak mi bude zase špatně. Jsem hrozně slabá. Je mi teprve 19. Bývala jsem aktivní. Ted' všude tahám dvoulirovku s vodou a chodím v zimě oblečená téměř nahá, protože pak se mi nechce omdlít. Mám dvě kamarádky se stejným problémem, jedna už se vyléčila. Snad se mi podaří to samé.

Prosím tě nešťastná a co tvé kamarádce pomohlo? mě už to taky opravdu nebaví.

prosím poradíte někdo?

Odpovídám pozdě, ale snad si to přečtete. Ta jedna kamarádka, která se z toho dostala byla i na psychiatrii. Napsali jí nějaké hodně silné prášky, na kterých si vypěstovala závislost. Respektive ona dostala záchvat paniky, omdlela a dokud neměla prášek v puse, tak se neprobrala.... Nakonec jí chtěli odvézt do Bohnic.... Maminka to tenkrát odmítla (nebyla ještě plnoletá). Přestalo jí to z ničeho nic, prostě to odeznělo. Každopádně říkala, že kdyby na to myslela, klidně by si to dokázala navodit znovu. Co se týká mě ještě jsem něměla odvahu jít k doktorovi. Žiju sice úplně normálně: večírky, nákupy, práce, řízení auta atd.... Ale u všeho se každou vteřinu bojím, že omdlím a ztrapním se u toho... To mi vadí asi nejvíc, ten pocit že na mě budou všichni ustraně zírat...

Ahoj Pavlo, může to být tou štítnou žlazou, zkus sušenou štítnou žlázu prasečí. Takhle se to prý léčí vNemecku. Protože chemické léky neobsahují všechny potřebné hormony....

Ahojte. Je mi 34. Pokusím se vám pomoct a uklidnit vás. Jsou to strašné stavy, vím, ale vězte, že to vše přejde, jen co si tělo zase vyrovná hladinu serotoninu. Trpěl jsem dlouhou dobu panickou poruchou, asi od 25. Přepadávali mě ataky (bušení srdce, třes, těžké dýchání, strašný strach o život), pak přijela sanitka, a ať už mě odvezli nebo ne, všechna vyšetření v pořádku, píchli mi něco na uklidnění, a já si připadal jak blázen, jak simulant. Kdo to nezažil, netuší ... kam se hrabe fyzická bolest. První skvělá věc je nebát se a navštívit psychologa-psychiatra a dozvědět se, co to vůbec je. Zoloft a Rivotril, to mě z toho dostalo. Během pár týdnů, které se ještě musí přetrpět. Druhá skvělá věc je uvědomit si, když to přijde, jak to dopadlo minule. To mi dost pomáhalo. Vzpomenu si, jak mi bylo ve vlaku po cestě na trénink, kdy jsem si taky říkal, že jestli přežiju tohle, tak už všechno, a trénink pak proběhl úplně v pohodě. Pokaždé. A kdyby to byl infarkt, už by to se mnou přece seklo. Třetí bomba věc je zaměstnat mozek něčím jiným. Ale to se mně osobně moc nevedlo. Třeba v metru mobilem, jakž takž. Stejně jsem metrem jezdil často na několikrát. Další super věc je nebýt sám. Na mě to přicházelo jen, když jsem sám (což jsem bohužel často). Pak člověk myšlenkově "blbne". Jakmile jsem s někým, mozek jakoby přepne. Z ataky mě častokrát dostal telefonát se známým, nebo rádce na nějaké z těch tísňových linek. Ty stavy se zlepšily natolik, že už jsem třeba několik let nepotřeboval léky a žil úplně normálně, jako dřív. Serotonin (ten hormon štěstí) se vytvářel zase sám. Problém je v tom, že jsem při tom ale zapomněl na tu nemoc, a začal žít zase tím hektickým původním stresujícím životem, kdy "zvládnu přece všechno". A tak se to po pár letech zase vrátilo. Zase ty šílené stavy, které nepřeju ani tomu největšímu nepříteli, zase strach vylézt z postele, vylézt ven. Zase Zoloft s zase čekání, až se hladina serotoninu v mozku vyrovná. A zase pak všechno v pořádku a hurá pryč od léků ... neposlouchal jsem doktory, abych vysazoval postupně a tak jsem serotonin zase ztratil. Víte, výborný na tohle je pan Dr. Hnízdil a jeho psychosomatická medicína. Vyhledejte si to na youtube. Prostě nám tělo říká, že to není pravda, že všechno zvládneme. Neměli bychom v sobě tolik držet emoce, naučit se s nimi pracovat! Pak jsou exémy a ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci, atd., prostě žijeme sobě na úkor. Sebezničujícím životem. Pohoda, strava, sluníčko, relax. Veledůležité. Stres, přežírání se 1x denně, blbý počasí, přetěžování se, žádnej oddych ... cesta do pekel. Doslova. Tělo vydrží strašně moc. Strašně. Ale proč jej tak týráme??

mam pp uz pet let , nekdy vic nekdy mam i lepsi obdobi,znam vsechno o cem tady pisete,pp s nami bude vzdycky az do konce zivota vzdycky tu bude riziko ze prijde dalsi zachvat.nejlepsi na tom je ze kdyz resime uplne totalne vypjatou situaci tak vse zvladnem celkem v klidu nebo s normalnimi emocemi,zachvat paniky prichazi teprv kdz jsme v klidu napadaji nas divny veci nebo se nudime....

Ahoj mam podobny problem zavrate,tres,strach,uzkost citim i v krku Zacalo to pred mesicem mela sem jet s pritelem pro syna ale motala se mi hlava tak ze sem bourala do zdi nic vic myslela sem ze je to tlak Prekonala sem to po dvou klidnych tydnech se mi zacala motat hlava v praci na chvilku pak to preslo pak se to ale vratilo i z pocity uzkosti Tresem celeho tela spolu se soky z nekterych zvuku vic lidi okolo me a zmocnovala Se me panika.Podle obvodaka je to psychycke dostala sem esoprex ahelex Na neurologii zase leky na redeni krve a dopiruceni pro jistotu na mag.resonanci.ale I podle nich je to nejspis psychycke vzali mi krev stejne mam strach ze mi meco Je ze neni mozne aby se mi prakticky porad tocila hlava pak prichazi ta hnusna uzkost mam marodni a budu muset zase do prace too nezvladnu.k tomu sem v noci sama s malym synem pritel je na nocni a ve dne zase spi rodinu mam daleko Mozna se vazne zblaznim nez budu mit vysledky nebo mi zaberou prasky A i kdyby bylo vsechno v pohode co kdyz se to vrati nechci aby tu muj syn zustal beze me.nevim jestli dokazu bojovat jestli mam tolik sil a hlavne proc ze by toho Najednou bylo ma me moc kdyz uz ziju roky stejne??

Zdravím všechny, koukám, že už sem nikdo dělší dobu nepřidal komentář, ale snad se ještě objeví někdo, kdo sem zavítá :-) Mě PP trápí dva roky, nahour a dolu. Všichni to znáte a ty stavy už ani nemesis popisovat. Když mě sejmula poprvé, šla jsem k psycholožce, dostala jsem léky a bylo. Léky jsem vydržela zobat týden, pak jsem si řekla, že nebudu jíst něco, co ovlivňuje mé vnímání. že pokud se necítím dobře, dává mi tím moje tělo najevo, že takhle žít nemám, že mám jít jinou cestou. Dr. mi cpal prášky několikrát a řikal, Majdo, zajímavá volba, ale bude to pot a krev. Ano, je to pot a krev. jsou období klidu a pak zase bouřky, kdy mám pocit, že se zblázním a že I po dvou letech s tím neumim žít vyrovnaně. Ale pak se podívám zpátky, jak jsem na sobě zapracovala, jak jsem změla postoje, jak jsem se vyklidnila, jak mám pochopení pro spostu věcí, které jsem dřív nechápala a odsuzovala. Jaks I užívám každý den, kdy je mi dobře. A to jsou ty chvíle, které mě nakoupnou a bujuju dál.. vím, že cesta je dlouhá a trnitá, ale já pořád věřím, že jednoho dne už se PP nikdy nevrátí. Sportujte, bavte se, učtě se mít rádi, snažte se minimalizovat stres a věci, které neděláte rádi. Neztrácejte naději! Jen si přečtěte, jak skvěle s ní každý bojujete, jak si každý z vás našel svoji cestu, jak z ataky ven :-) A teď jednu opravdu důležitou větu, kterou si pořád dokola opakuju: NA CO SE SOUSTŘEDÍTE TO ROSTE A NABÝVÁ NA SÍLE! Pojďme se soutředit zase na něco jiného, třeba na to, jak báječné je jaro :-) Držím vám všem pěsti!!! :-)

Ahoj chtela bych se s vami take podelit o tu hruzu zacalo to teprve pred 2mesici.Vysla jsem ven a uz to zacalo nemohla jsem dychat,tocila a bolela mne hlava,pripadala jsem si jako ve snu a pak to brneni rukou...Hned mne napadlo ze umru,nebo ze jsem se zblaznila.Pritel mi zavolal sanitku ale kdyz prijely uz to bylo pryc.Diagnoza stresova situace ponechali mne doma jen mi pichli injekci na uklidneni.Ja jsem se te diagnoze smala,nez se mi zacalo dit opakovane to same.Rikam si je mi 18let a jak dlouho se to bude lecit..Vite jeste jsem s tim nikde nebyla nevim kam s tim jit driv jestly k psichologovi nebo na jine vysetreni..Kazdy den je mi zle i troslu hubnu navic mi uz je zle i doma jsem neklidna,uz neumim byt v klidu porad mam strach jak moc bych si prala vratit normal zivot..Prosim poradte kam s tim zajit a jak to mam resit dekuji moc mi to pomuze a ulevi se mi....

Miško, něco podobného jsem zažila minuly rok. V říjnu jsem nastoupila na novou Vš a bála jsem se, abych to zvládla, abych uspěla. Jednou při přednášce se mi udělalo zle. Motala se mi hlava, pocit dezorientaci, bušení srdce, třes rukou. Měla jsem pocit, že ani nedám dokupte větu. Pak to přestalo. Šla jsem na různá vyšetření a vše dopadlo absolutně v pořádku. Praktická mi napsala Lexaurin, ale já si ho ani nevyzvedla. Od října do ledna jsem měla silnější ataky trvající třeba půl h. V lednu jsem už zašla k psychologovi a ten poprvé řekl, že to je panická úzkost. Popsal mi, co se v těle děje a jak je možné to zastavit. Při první atace po návštěvě dr.jsem to zkusila. Nadechla jsem se, zadržela na chvili dech a vydechla. Přečetla jsem,si taky příručku o panické poruše,která mi hodně pomohla a pomáhá. Už vím,že to není nic jineho než psychika, takže, když to přijde, tak v klidu dýchám a říkám si, že to nic není, že to brzo přejde. Od ledna se ataky zkrátily,trvají pár minut, snížily intenzitu - začne tlouct srdce a klepou se ruce,první myšlenka je se strachem,ale hned to zaplaším. Objeví se zhruba 1x za měsíc. Už mi to neovlivňuje život,nejhorší je to vyhýbání se různým věcem. Stavím se jim čelem. Jdu do výzvy a tak je to správně. Stále ještě nemám úplně vyřešenou kávu, ale i s tím pracuji. Občas se panika objeví, ale i tak nepřestávám a znovu do pití kávy jdu. Zhoršil se mi spánek,mám problém s usnutím, ale i to řeším tím, že když nemůžu hodinu usnout,tak se zvednu a jdu si číst věci do školy atd. Po půl hodině se vrátím do postele a většinou už usnu. Někdy opakuji 2x, ale už neznám prevalovani se do rána. Od začátku jsem tedy bez léků, pouze jsem brala bylinné kapky Psychoregen. Tři měsíce jsem chodila na terapii. Terapeut mi řekl,že úzkosti jen tak nezmizí, ale že až se přestanu bát a naučím je ovládat, tak odejdou. Teď chci ještě zkusit odblokování pomocí regresní terapie. Už jednou mi pomohla, tak věřím, že když zpracuji to, co mi paniku spustilo, tak to postupně zmizí. Vím, že ataky zvládám, ale vždy mi je líto, že se znovu objevily a tak dva dny se tím trapim. Někdy se mi třeba rozbuší srdce a já se pak vduchu dohaduju, zda to je,nebo není, panika. Vím, jak se projevuje, ale stejně vždy ten vnitřní hlas se snaží útočit. Nejdůležitější je,nezůstat s tím sám. Jít si pro pomoc. Jít na terapii, naučit se nebát se,nepodléhat strachu. Ver,že ti bude lépe. Jen nezustavej doma sama,neizoluj se, jdi si pro pomoc co nejdřív,tak jako já. Pak bude návrat snazší.

zdravím všechny a chci pomoci. manžel měl také velké problémy, nechal se odvést do Kroměříže na oddělení 18.b, jediné takové v republice. vřele doporučuji, je to tam skvělé! tak neváhejte, musíte si žádat dopředu, je tam nával. držím pěsti.

Ahoj, Je mi 15 let, první ataku jsem měl před 6 měsíci. Musel jsem skoncit reprezentacne sport. Odsuzovali to na páteř pak na ledviny blabla.... Porad mi bylo blbě.... Ve skole jsem se nemohl ale vubec koncentrovat.... Koukal jsem před sebe a hlava se mi motala tak strašně moc, že jsem padal ze židle odcházel na zachody, když mě to v noci vzbudilo celá noc.byla o hovne.... Dalsi den.do.skoly fakt ne.... Mám 400 vynechanych hodinbzavrok a sem.rád že sem byl klasifikovan... Občas mám stavy ze se.mi zda že umiram.... Moje nohy nejsou moje... Bohužel dá se rict že pattim mezi ty silnější psychycky a neberu vůbec nic.proti tomu... Občas si soupnj magne..... Snažím se to naučit ovládat musí to mít nějaký smysl když to existuje tak až na to.nekdobprijde.napiste....

Ahoj, ráda bych se s Vámi podělila o mé zkušenosti se zvládáním panické poruchy.Během jednoho měsíce mi zemřel blízký člen rodiny, byla jsem svědkem epileptického záchvatu své mámy a v té chvíli jsem byla přesvědčená že umírá a poslední kapka byla změna zaměstnání. Ze dne na den se mi najednou začala točit hlava a rozostřilo se mi vidění, bylo mi tak zle, že jsem musela být týden zavřená doma. Nejdřív jsem si myslela, že to má nějakou fyzickou příčinu, ale doktoři mi nic nenašli. Na pár dní se mi udělalo lépe, ale to nejhorší teprve přišlo při nástupu do nového zaměstnání. Najednou mi z ničeho nic začalo bušit srdce, svíral se mi hrudník a nemohla jsem dýchat a do toho všeho jsem se klepala jako ratlík.Bála jsem se jít na autobus, bála jsem se v práci, po cestě z práce a bylo mi zle i když jsem šla třeba jenom se psem před barák aby se vyvenčil, někdy se mi to stávalo i v noci. Už jsem nevěděla jak dál, zoufalstvím jsem brečela. Uvědomila jsem si že mám psychické potíže a že potřebuji nutně pomoct, chtěla jsem k lékaři, ale strach a úzkost mi nedovolila k němu dojít. Rodina už ze mě byla taky zoufalá. Nakonec mi sehnali doktora, který mi napíše antidepresiva, ale stačí tam jen dojít....V tu chvíli jsem si řekla, že přeci nejsem tak slabá abych se ládovala prášky, po kterých se sice uklidním, ale jsou návykové a z mozku mi udělají kaši. Panická porucha je jenom v naší hlavě a jenom na nás záleží jestli jí budeme a nebo nebudeme mít.Jde o to si,, jenom,, přeprogramovat myšlení. Není to ani trochu jednoduché, ale když člověk opravdu chce tak to zvládne. Začala jsem si vařit čaje na uklidnění a opravdu jsem se po nic cítila trochu klidnější. A začala jsem se svými strachy mluvit. Když přišla nějaká situace ve které jsem věděla, že to na mě přijde, říkala jsem si v duchu : Vím, že teď přijdeš a budeš mě chtít ochromit, ale já tě čekám, jsem na tebe připravená a už nade mnou nemáš žádnou moc, protože já nejsem tak slabá abych ti podlehla. A jestli ti podlehnu, tak jsem s tím naprosto smířená a je mi to jedno, dělej si co chceš, já to zvládnu a nakonec tě zaženu už na vždycky a ty už ti nikdy nepodlehnu....Možná je to zvláštní, ale pomáhá mi to...Také je důležité nevyhýbat se těm krizovým situacím a nezavírat se doma, jinak je to ještě horší..Chce to bojovat a nepodléhat tomu. Je to opravdu těžké, ale dá se to zvládnout, když člověk opravdu chce. Panická porucha začíná nevinně, stačí jeden hloupý strach, který přiživí druhý a pak se to stupňuje až do začarovaného kruhu z kterého je těžké vystoupit. Kdo to nezažil na vlastní kůži, nikdy nepochopí co je to za peklo. Nakonec se vám to stává i z toho, že se bojíte, že se budete bát a to si zakažte, nebojte se toho, přijměte to jakou součást sebe a nestyďte se před druhými když selžete, jsme jenom lidé ne stroje. Myslete na to, že není ostuda se zhroutit a jakmile tohle pochopíte, přestanete se zbytečně bát a uleví se vám, příznaky začnou pomaličku odcházet. Držím nám všem palce, ať se z toho dostaneme, na tomhle světě jsme jenom jednou a všichni máme právo si život užít v pohodě a ne ve stresu někde zavření před světem.

Ahoj. Je mi 22. Nejsem si jistá, úplně jistá co se se mnou děje,ale není mi dobře.Už asi10 let se vyrovnácám s depresí,kterou už umím nějakým způsobem ovládat.Ale tyhle pocity paniky jsou úplně něco jiného.Poprvé se mi to po rozchodu s milovaným člověkem.Měla jsem před ukončením školy, je to 3 měsíce zpátky.Neskutečná prázdnota,samota,vyhýbání se lidem.Stalo se mi to v metru.Stála jsem a najednou mi začalo zběsile bušit srdce,začala jsme se potit,třást se a ten šílený tlak na hrudi.Nemohla jsme to vydžet.Hhrozně s emi chtělo brečet a musela jsme utéct,být na vzduchu kvůli tomu lapání po dechu,pocitu,že omdlím a být bez všech těch lidí.Další byl hned po ránu po děsivém snu.Opět lapání po dechu a ta hrozná úzkost,chtělo se mi brečet.Kolikrát jsem jen tak ležela hodiny v posteli a nebyla schopna vylést,jakoby o bylo jediné bezpečné místo.S nikým jsme se nemohla bavit.Ta úzkost mě drtila celodenně.Možnost,že se rozpláču před lidma mě děsila,tak jsme s eraději s nikým nebavila.Pak mě ten stav-paniky přepadl klidně kdekolik.Na cestě do školy..všude.Bylo jedno,jestli tam bylo hodně lidí.Po nějaké době se to zlepšilo.Nebylo to tak často za sebou.Až zase dneska.Pocit,že se zblázním!Nešlo to zastavit,překonat.Je možné zešílet?Mám strach.Trvalo to asi hodinu.Silný pocit,že je všechno špatně,budoucnost nevidím.Jsem stále nestastná,celé týdny,nic mě netěší,nedokážu se radovat,vlastně někdy necítím dlouho vůbec nic,jen prázdno.A pak,když přijdou tyhle kritické "hodinky",kdy je mi jako byl měla umřít,zešílet,zhroutit se,nevím co to je,jestli to má příčinu a jak zabránit opakování.Se smutnou náladou se žít dá,i když to není vůbec příjemné,ovšem s těmi dalšími symptomy moc ne..

Panické ataky a úzkosti u mě vyvolalo předávkování pervitinem. Byl večer, byla sem doma sama a ten den sem měla v sobě tak 5 lajn. Udělalo se mi neskutečně špatně od srdce. Zkrátka sem byla za pět minut dvanáct. Přežila sem to, vytvořila sem si vadu na srdci (dle mého užíváním právě těch tvrdých drog), nedomykavost chlopní. Od té doby sem měla panické ataky, které pak přešly v denní úzkosti a strachu ze selhání srdce/z infarktu myokardu. Chvilkama mě přepadal strach i z krvácení do mozku, ovšem netrvalo to dlouho. U mě převládá strach ze selhání, z puknutí, zástavy srdce. Drogy sem přestala ihned užívat a za nějaký čas, kdy už se mé stavy nedaly zvládnout sem se objednala k psychiatričce, samozřejmě tomu předcházely nekonečné vyšetření na kardiologii. EKG, ECHO srdce, neustálé měření tlaku, zkoumání otoků atak dále. No psychiatrička mi řekla, že trpím velkou formou úzkosti a předepsala mi Cipralex+Neurol. Stavy nezmizely ani po x měsících, potom sem brala Sertralin+Neurol. Nic, ovšem nebrala sem je delší dobu, tak si myslim, že lék neměl čas se s mym tělem spojit. Je tomu pět nebo šest dní kdy sem vysadila Sertralin, brala nárazově Neurol až mě to dostalo s předávkovánim do nemocnice na infuze (zavodnění organismu) s nebezpečně nízkym tlakem a dehydratací. Strávila sem tam noc s tím, že když se bude předávkování opakovat, nekompromisně sem odeslána do léčebny, bez ohledu na věk (19 let). Zítra jsem objednaná opět k mé psychiatričce, které důvěřuji a mám jí ráda, jméno uvádět nebudu, ale opravdu perfektní ženská, co si sama prožila řadu nehezkých situací. Takže už se SSRI nebojím a budu je brát, jelikož už nechci dál žít v úzkostech jako doposud. V pondělí jdu zkusit metodu Ruš, sem zvědavá zda-li je to tak dobrý jak o tom každej básní, aby nebylo za tu cenu. Ale třeba to bude dobrý a nebudu potřebovat ani SSRI, ale už se chci léčit. Už to trvá moc dlouho a takhle bych si život opravdu brzo vzala, ty stavy sou příšerný a dneska ještě horší. Všem Vám držim palce a doufám, že to zvládnete!

Panické ataky a úzkosti u mě vyvolalo předávkování pervitinem. Byl večer, byla sem doma sama a ten den sem měla v sobě tak 5 lajn. Udělalo se mi neskutečně špatně od srdce. Zkrátka sem byla za pět minut dvanáct. Přežila sem to, vytvořila sem si vadu na srdci (dle mého užíváním právě těch tvrdých drog), nedomykavost chlopní. Od té doby sem měla panické ataky, které pak přešly v denní úzkosti a strachu ze selhání srdce/z infarktu myokardu. Chvilkama mě přepadal strach i z krvácení do mozku, ovšem netrvalo to dlouho. U mě převládá strach ze selhání, z puknutí, zástavy srdce. Drogy sem přestala ihned užívat a za nějaký čas, kdy už se mé stavy nedaly zvládnout sem se objednala k psychiatričce, samozřejmě tomu předcházely nekonečné vyšetření na kardiologii. EKG, ECHO srdce, neustálé měření tlaku, zkoumání otoků atak dále. No psychiatrička mi řekla, že trpím velkou formou úzkosti a předepsala mi Cipralex+Neurol. Stavy nezmizely ani po x měsících, potom sem brala Sertralin+Neurol. Nic, ovšem nebrala sem je delší dobu, tak si myslim, že lék neměl čas se s mym tělem spojit. Je tomu pět nebo šest dní kdy sem vysadila Sertralin, brala nárazově Neurol až mě to dostalo s předávkovánim do nemocnice na infuze (zavodnění organismu) s nebezpečně nízkym tlakem a dehydratací. Strávila sem tam noc s tím, že když se bude předávkování opakovat, nekompromisně sem odeslána do léčebny, bez ohledu na věk (19 let). Zítra jsem objednaná opět k mé psychiatričce, které důvěřuji a mám jí ráda, jméno uvádět nebudu, ale opravdu perfektní ženská, co si sama prožila řadu nehezkých situací. Takže už se SSRI nebojím a budu je brát, jelikož už nechci dál žít v úzkostech jako doposud. V pondělí jdu zkusit metodu Ruš, sem zvědavá zda-li je to tak dobrý jak o tom každej básní, aby nebylo za tu cenu. Ale třeba to bude dobrý a nebudu potřebovat ani SSRI, ale už se chci léčit. Už to trvá moc dlouho a takhle bych si život opravdu brzo vzala, ty stavy sou příšerný a dneska ještě horší. Všem Vám držim palce a doufám, že to zvládnete!

Ahoj je mi necelejch 23 let. Procetl jsem si par komentaru a musim rict ze z nekterych zkusenosti je muj problem asi tim nejmensim... Kzadopadne uz nevim co mam delat, sam sebe vubec neznam a nerozumim vubec svymu zivotu.... Denne lezim u PC a hraju hry na pocitaci. koukam jak mama po me uklizi popel z postele protoze mam popelnik vedle sebe a i kdyz vim ze je to spatne, nic stim nedelam. Nekdy mam pocit ze sem uplne k hovnu a je mi hrozne smutno, tak si zas zahraju a vecinou se to zklidni, ale zas vim ze je to spatne... Drive sem chodil do fitka, ale pak sme zacal delat na smeny, kratkej dlouhej tejden a ted nedelam nic jinyho nez ze jim, spim, chodim do prace a hraju na PC. Mam nasetreny penize, pratele mi zavidi ze neutracim, ale ja nemam zadnej cil za co bych penize utratil, respektive mi jich je lito. Jeko malej kluks em hodne cilevedomej, porad sem neco delal, zajimal se o vedu, elektrotechniku, zahradnictvi... Mama na me tenkrat byla hrozne pysna. Ted se na sebe podivam a chce se mi blejt, vidim hubenou uhnivajci sracku a pokazdy kdyz se stim snazim neco udelat. motivace mi vydrzi do ty doby nez se vyspim.... "zejtra zacnu, zejtra udelam tohle" jenom plnou hubu keco a ne jenom ze nic nedotahnu do konce, dostanu se sotva na zacatek. nevim kdo sem... nevimc os e svym jednoduchym zivotem....

Ahoj, i já bych se vám ráda svěřila, co se děje mě. Ještě mi nebylo ani 18 let, ale už víc jak půl roku se léčím s depresemi (jen psychoterapie, já jsem proti práškům, raději piju různé uklidňující čaje), všechno to začalo být horší asi dva týdny zpátky, měla jsem docela silné deprese, ale i tak jsem šla na oslavu, kde jsem pila alkohol a dala si trávu. Všechno bylo jako vždy, ale najednou mi tělem projel neuvěřitelně odporný pocit (popsala bych ho jako šílené zoufalství, které šlo od konečků prstů na noze až do hlavy), hrozně jsem se ho lekla, začalo mi bít srdce, šílený tep, třes po celém těle, sotva jsem mohla chodit, měla jsem hrozný strach, chtěla jsem si volat sanitku a nemohla jsem být sama, držela jsem si u sebe kamarádky, ale občas mi hrozně vadilo, když mluvily, strašně jsem se bála, že umřu. Nakonec zavolali otci a on mě odvezl domů, ve svém pokoji jsem vydržela asi tři minuty, než jsem sešla dolů a ležela tam s otcem, přišly i halucinace, nemohla jsem se zvednout, byla jsem hrozně dehydratovaná, neustálý šílený strach o svůj život... Nakonec jsem usla. Ještě další tři dny to bylo hrozné, až jsem se zhroutila ve škole, bratr mě vzal k praktické lékařce, která mi udělala hromadu vyšetření, ale všechno bylo v pořádku, až na zvýšený tlak. Postupně se vše začalo uklidňovat (původně jsme si navíc mysleli, že to vše bylo z té trávy popř. že mi někdo dal do pití drogy), ale zase to přišlo o Štědrém dni, byl u mě můj přítel a měli jsme nějaký problém ohledně sexu (tohle řešíme už dlouho a mě to hrozně trápí, jako malá jsem zažila sexuální obtěžování a s tímhle mám velký problém), hrozně mě to štvalo, on byl navíc hrozně protivný a mě zase začaly strašné deprese. Další den jsme šli na mši za kamaráda, který nedávno umřel, bylo to strašné. Včera jsme byli u bratra, kde jsem pila víno. Všechno bylo super, hrála jsem si s dětmi, fotila a pak najednou zase ten pocit. Hrozně jsem se rozbrečela ze strachu, zase třes, tep, bušení srdce, jeli jsme raději domů. Seděla jsem s našima, ale nemohla vydržet chvíli v klidu, pořád jsem se bála, že umřu, chtěla jsem si volat sanitku, chodila jsem po obýváku, měla jsem dojem, že to nejsem já, že se moc neovládám, jako bych byla opilá, poslouchala, když mi vyprávěli nějaké příběhy a bylo mi lépe, nakonec jsem si dala kousek lexaurinu, čaj na uklidnění a egilok na bušení srdce a šla spát. Nemohla jsem usnout další čtyři hodiny, potila jsem se, měla průjem, bála se usnout, že už se neprobudím. Dneska je to lepší, ale pořád se třesu, mám hrozné tlaky v hlavě. Pomohlo mi, když jsem konečně našla, co to mám tady na internetu, cítím se lépe. Já jsem se to rozhodla řešit tak, že to sice svojí psycholožce řeknu, ale k psychiatrovi už nepůjdu, nenávidím antidepresiva. Budu dále pít čaje a přestanu sedět doma a litovat se. Začnu řešit problémy s přítelem, budu více chodit ven, do přírody, zkusím jógu a přihlásím se do autoškoly, abych se nenudila. Zkusím na to zapomenout, protože už nikdy nechci zažít ten hrozný pocit v těle, bojím se ho...

Tráva znamená problém,změřit patogéni zony u lůžka,alkohol vypustit a už vůbec ne kombinace.Je to cesta delší,ale účiná.Přeji úspěch.

Nejsem si jistý jestly mám PÚ ale hodne věci tomu naznačuje, začalo to před necelými třemi roky.Seděl jsem u počítače pil kafe a nejednou bum udělalo se mi zle brnelo mi cele tělo myslel jsem ze je to mrtvice nebo infarkt.Furt si nejsem jistý jestly to PÚ je nebo ne.Zatím jsem si stim nikam nedošel bojím ze mi najdou nějakou vážnou nemoc, a nebo ze mi dají prášky a to taky moc nechci

ahoj,chci se také podelit o svuj příbeh.začalo to po porodu 3roky,velka unava,malo spanku-hodne prace,chtela jsem byt perfektní,tak jsem jela jako mašina..uklizeno,uvařeno,upečeno,to jsem musela ztihnout za dopol a celé odpol jsem jezdila s kočarem,v noci nespala,nejdříve jsem furt kontrolovala malého jestli dycha-do ted mam přehnany strach o nej a pak už mi spat nešlo,začalo to celodenními bolestmi na hrudi-třeba 20krat za den,bolestí zad a všude možne po tele-ledviny atd..bolestí hlavy,zhoršenym zrakem a pak se přidal pocit na omdlení-zkolabovaní,to jsem mívala též tahly po cely den,furt jsem jen ležela s nohama nahoře,protože jsem veřila,že jsem nemocna a že už kolabuju z tlaku,že umíram,jenže opravdu i ten tlak tak byl 90-60 a tím se mi to více prohlubovala-cítila jsem jenom strach,strach,s tlakoměrem jsem i spala měřila jsem se každych 10min,vyšetřena jsem od hlavy až k pate a všude ok.nakonec jsem se dokopala k psychiatrovi,kde nasazen escitalopram,zoloft,valdoxan,nic mi nepomohlo,bylo ješte huře-to mi i jezdila podlaha i s nohama,tak že jsem se rozhodla bojovat bez ad a nejakyho neurolu atd..všechny ty bolesti po tele odešli,zustal ten pocit jako motaního v hlave-neumim to ani popsat,zhoršeny zrak,nekdy uzkost-ale už chodí méne,no a ten pocit omdlívaní,jenže nejsem ješte furt přesvedčena na stoprocent,že je to psychikou,vetšina lidí ma pp to že přijde a zase odejde,jenže me zaraží,že to mam tahlí po cely den,drží se to jako klište,je tady nekdo,kdo to ma přes cely den....

Určitě vyzkoušet vitamíny skupiny B a další, které podporují nervy. Sama jsem zkoušela Revitanerv Strong, který mi dopoučoval lékař a ten vypadá složením skvěle a moc mi pomohl. Vyzkoušejte, třeba vám taky jen něco chybí :-)