Vstávám, paráda vzduch po dešti, nebojte nejmíň do 9hodin ho nebudu kazit ani já.
Doktoři. Nevím, Skutečně nevím jestli se mám smát nebo být vzteklej. Naštěstí nebyly žádné jehly nebo tunel, ale jen elektrika. Závěr, nějaké poškození tam je, ale není to nic fatálního, možná , že nějaké léky to mohou i odstranit. Takže dobré, ale proč tedy mě osm měsíců brní nohy, mám pocit, že chodím v těžkých galoších, stále to urguji a připomínám a ono nic a najednou stačí jen léky ?? Trochu k zbláznění, ale na druhou stranu ?? Jsme zde, paráda a co nám chybí ?? Nic. Trochu se možná rozproudíme a roznervujem někdy v práci, někdo sem tam i to cígo dá, někdy mhouříme oči nad váhou, ale stejně si dáme, ledničky jsou skoro vždy plné, rtíky také smočíme i v něčem alkoholovém, k oddychu chaty a dovolené máme, kurňa vždyť nám až tak nechybí.
Jsme češi (jej sorry i slováci) a nesmíme být se vším spokojeni a brblat musíme již z principu. Někdy nás něco píchne možná až zabolí, ale jinak je nám vlastně hej.
A je to tu prostě paráda.
Zatí čauky. Jedu shánět ani nevím co. Měl bych sehnat léky, ale nejdříve se musím objednat a to má na neurologii trvat i až dva měsíce. A potom , pak již budu mít i léky, přestanou brnět nohy a já procházky prodloužím až na pět kiláků. Kdybych nepsal, tak jsem někam došel, nevím, kde jsem, ale určitě se již vracím.
Čoudění zmar, čau.
Přidat nový komentář