Léčba deprese

Dobrý den, léčím se z deprese již 5 let. Vyzkoušela jsem několik druhů léků a zabral mi až APO PAROX. Je to už 3 roky co ho užívám a je mi opravdu o hodně lépe. Ale začala jsem dost přibírat na váze. Vždycky jsem byla dost štíhlá, takže se s tím nemohu vyrovnat. Hodně jsem omezila jídlo, ale dolů jde váha velmi špatně. Přibrala jsem asi 10 kg. Chci se zeptat, jestli neexistuje něco jiného, co by mi pomohlo jít s váhou zase dolů. Děkuji

Od malička jsem trpěla různými somatickými problémy a sníženou imunitou a nikdo až do mých 45 let nepoznal, že by to mohlo být od nervů. Bohužel jsem se tedy dostala k psychiatrovi až po totálním zhroucení fyzickém i psychickém. Po 3měs. léčbě v Bohnicích teprve přišli na to, že je to generační psychosomatická porucha tzv larvovaná deprese. Mám opravdu výbornou paní doktorku, která mi zároveň vyslechne a radí, prostě takový psycholog a psychiatr v jednom, beru prášky absolvovala jsem různé terapie a stacionáře a ze zkušenosti jiných i své ještě nikdo z hlubokých depek se nikdy neuzdravil. Moje mamka se léčila poctivě od 27 let a po padesátce na 3.pokus si vzala život. Táta jí bezmezně miloval a do 7 let se z toho upil k smrti oba byli inteligentní a vzdělaní lidé se spoustou zájmů a koníčků. Ale svět není jen růžový a při sebemenším zádrhelu člověk padá na totální dno. Někdo by se vysmál, že si máme pěstovat vůli, ale já jsem se snažila celý život si depky nepřipouštět a ani jsem nevěděla, jak mé stavy označit a dnes je ze mě troska v ID prášky neprášky jsem na tenkém ledě a snažím se s tím učit žít. Bohužel nevěřím na prášky ani 5.generace!

Celý život jsem dost pracovala,dvě změstnání,jeden čas i tři.Manžel byl dlouho těžce nemocný,takže peněz stále málo.Dvě malé děti a věčný strach,co den přinese.Zkolabovala jsem přímo na pokladně a od té doby jsem v péči psychyatra.I dnes,10let po smrti manžela.Přestaly mě poslouchat záda a teď jsem 3roky v inv.důchodu s larvovanou depresí.Mám pocit,že dělám zkušebního králíka,lékař již vyskoušel snad všechny léky a záda se nelepší.Může se mi někdo divit,že nehýřím optimismem,když se nic nezlepšuje?Jsem vyřazená z mnoho aktivit a dala bych nevím co,abych se mohla vrátit mezi zdravé lidi.

Celý život jsem dost pracovala,dvě změstnání,jeden čas i tři.Manžel byl dlouho těžce nemocný,takže peněz stále málo.Dvě malé děti a věčný strach,co den přinese.Zkolabovala jsem přímo na pokladně a od té doby jsem v péči psychyatra.I dnes,10let po smrti manžela.Přestaly mě poslouchat záda a teď jsem 3roky v inv.důchodu s larvovanou depresí.Mám pocit,že dělám zkušebního králíka,lékař již vyskoušel snad všechny léky a záda se nelepší.Může se mi někdo divit,že nehýřím optimismem,když se nic nezlepšuje?Jsem vyřazená z mnoho aktivit a dala bych nevím co,abych se mohla vrátit mezi zdravé lidi.

prášky neznačí nic dobrého. Po zkušenosti mé sestry, která trpěla těžkou depresí, ji depresi prášky jen zhoršily. A to nejen z psychickeho hlediska, ale i z fyzického..dodnes trpí asi třemi alergiemi, stále divně kašle a má nekonečnou rýmu. I bez prášků to šlo, zkusila čínskou medicínu..a následně psychoterapeta a je z ní zase veselý človíček jako dřív..