Bledost v obličeji, studené ruce a nohy, výkyvy nálad, lámavé nehty nebo i touha jíst led či hlínu. Příznaky nedostatku železa bývají nenápadné – a přesto jimi trpí podle odhadů až třetina žen.
Tato choroba u mne byla zjištěna v létě 1982 při, preventivním vyšetření před nástupem do řídící funkce na generálním ředitelství v koncernu. Podotýkám, že jsem na sobě nepo-ciťoval žádné těžkosti. Z počátku mi byla doporučena dieta, pravidelná strava a během 3 let k tomu přibyla peronální léčba pomocí prášků. Stále jsem nepociťoval žádné problémy, proto jsem nadále hřešil v nepravidelném stravování, ani dietu jsem nebral vážně. Pracovní přetížení v oboru techniky a řízení výkumně vývojového utvaru s 80 lidmi, bylo mojí denní náplní. Když jsem si musel začít píchat inzulin pochopil jsem, že i když nic nebolí je člověk vážně nemocný. Začal jsem mít problémy s očima (narušovaly se mi sýtnice a to již bylío velice vážné. Bez inzulínu, který si musím již nyní píchat 4x denně to nejde, ale dietní chyba dokáže vše zkazit ani inzulín to nezachrání. Navíc to chce rozumnou tělestnou zátěž. Proto pro život diabetika je vždy na prvním místě dodržovat dietu, pravidelně jíst a nepřejídat se. Jíst se musí, ale {ne žrát a nepřejídat se.}!!! Jedině tímto způsobem se nyní držím při životě v doporučených mezích glykémie (4,5 až 5,7) i když mi to také občas uteče.
Přidat nový komentář