Parkinsonova nemoc postihuje i třicetileté

Parkinsonova nemoc (PN) je progresivní neurologické onemocnění k němuž dochází v důsledku zániku nervových buněk v mozku. Jedná se o druhou nejčastější degenerativní chorobu centrálního nervového systému. Průměrný věk propuknutí nemoci je přibližně 60 let. Obvykle k němu dochází u lidí starších 50 let, nicméně se může objevit i u mladších dospělých osob mezi 30. a 50. rokem (vzácněji u mladších).

První příznaky vypadají celkem nenápadně a řada lidí si jich ani nemusí všimnout. Patří sem zvýšená únava, pocit ztuhlosti v končetinách a zádech, křeče, častá zácpa a problém se spaním. Následuje zpomalení chůze a zhoršená mimika. Jedním z prvních varovných signálů může být i klidový třes rukou a zhoršení čichu a chuti. Navíc u každého jedince mohou být příznaky nemoci zcela odlišné. Mohou se měnit ze dne na den, z hodiny na hodinu, dokonce i z minuty na minutu.

„První symptomy bývají vcelku nenápadné, patří mezi ně rychlejší únava, pocity tuhosti a těžkosti končetin, třes, křeče, zpomalení chůze a zvýšená sekrece slin, slz a potu. Většina nemocných jim ale nepřisuzuje větší význam, dokud se onemocnění nezhorší natolik, že začne pacienta výrazněji omezovat v pohybu a soběstačnosti,“ uvádí MUDr. Libor Musil, primář rehabilitačního oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky.

Příčiny Parkinsonovy nemoci

Důvodem onemocnění je ztráta nervových buněk v oblasti mozkového kmene. Tyto buňky za normálních okolností produkují dopamin – tzv. neurotransmiter, nebo-li neuropřenašeč, který zajišťuje správný přenos signálů mezi nervovými buňkami. Nemoc se začne manifestovat až při úbytku 60 – 80 % těchto buněk. Z důvodu úbytku těchto buněk klesá množství dopaminu v některých částech mozku a důsledkem jsou klinické příznaky Parkinsonovy nemoci. Zatím není jasné, proč se buňky produkující dopamin ztrácejí. Příčinou mohou být genetické predispozice, které v kombinaci s vnějšími vlivy mohou negativně působit na lidský organismus. Je prokázáno, že na vznik nemoci má dopad užívání toxických látek, virové mozkové infekce a opakované zhmoždění hlavy. 

Nemoc se netýká pouze starších lidí

Zvláštní skupinu tvoří tzv. „Young Onset“, tedy mladí lidé, kteří onemocněli mezi 30–40 lety.  Z celkového počtu nemocných, se udává kolem 10 % Young Onset pacientů, 15 % je pak mladších 50. let.

Příznaky mladých lidí diagnostikovaných Parkinsonovou chorobou se mohou lišit od příznaků, které jsou patrné u starších. Projevy nemoci u této skupiny jsou častá zpomalenost a ztuhlost. Onemocnění se u lidí v této věkové skupině vyvíjí velmi pomalu, což může být částečně důsledkem toho, že mladší lidé mají méně zdravotních problémů než starší.

Správné diagnostikování u těchto věkových skupin je obtížné a stává se, že prvotní diagnostika je chybná, či léta se nevidí souvislost mezi jednotlivými příznaky, které i vzhledem k věku, nejsou spojovány s Parkinsonovou nemocí.

Na léčbu většinou reagují výborně, ale dochází u nich k předčasným výkyvům hybnosti (fluktuace) a k dyskinezím (mimovolné a nekontrolovatelné pohyby, vznikající jako nežádoucí vliv dlouhodobě užívaných léků).

Nicméně mladší lidí bojují s touto nemocí trochu jinak. Potýkají se s onemocněním v mnohem mladším věku a po delší období života. Musí se vypořádat s obtížemi nejen zdravotními, ale i se souvisejícími těžkostmi – s finančním plánováním, kariérou, rodinnými problémy a rodičovskými povinnostmi.

První příznaky Parkinsonovy choroby jsou nenápadné

Zákeřnost této nemoci je v tom, že nemocní mohou budit dojem téměř zdravých lidí. Často o své diagnóze zpočátku ani nevědí a nevěnují prvotním příznakům zvláštní pozornost. Předpokládá se, že až 40 % osob trpících Parkinsonovou chorobou nevyhledá včas lékařskou pomoc, jelikož příznaky připisují za projev stáří. Tato choroba totiž nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách ovlivňující čich. Patologické změny postupují do žaludku a následně do mozku. Od prvních příznaků do stanovení diagnózy může uplynout 3 až 5 let. U každého jedince mohou být příznaky i progrese nemoci zcela odlišné.

Prvotní příznaky se u většiny nemocných rozvíjejí pozvolně, proto jim oni sami ani jejich rodina nevěnují zvláštní pozornost. Obvykle se jedná o:

• rychle nastupující únava, ztráta výkonnosti, kondice a celkový tzv. únavový syndrom,
• zhoršení nebo ztráta čichu,
• pocit tuhosti, pocit těžkých končetin, bolesti ramen a zad,
• zácpa,
• problémy s chůzí a celkové zpomalení pohybu,
• tichost a monotónnost projevu,
• problémy se spaním,
• deprese.

Motorické příznaky

• Třes – pravidelný, rytmický a pomalý třes se dostavuje, když je končetina v klidu. Typický je pohyb jakoby počítání peněz nebo válení těsta. Zpočátku může být jen na jedné končetině, ale časem postihne i druhou stranu těla. Při pohybu třes slábne, ve spánku ustává.
• Svalová ztuhlost – především dolních končetin. Objevuje se často bolestivé napětí a křeč.
• Zpomalení pohybu – šouravá a krátká chůze, přešlapování, zamrznutí apod. I mluvení trvá déle, než je obvyklé.
• Narušená rovnováha – nemocný má problém s rovnováhou ve stoje i při chůzi, dělá mu problém otáčení se a může docházet i k častým pádům.

Nemotorické příznaky

• Psychické problémy – deprese, úzkost, podrážděnost.
• Kognitivní problémy – nelze se soustředit, objevují se problémy s myšlením, pamětí, nebo dokonce demence.
• Zácpa a častá sytost.
• Problémy se spaním – nespavost, nadměrná ospalost, mluvení nebo pohyb ve spánku.
• Poruchy čichu, zhoršený zrak.
• Sexuální disfunkce především u mužů.

Nesnadná diagnostika Parkinsonovy choroby

Převážná část nemocných ani nezaznamená první příznaky, kterými o sobě začínající choroba dává vědět. Nemocní zpočátku nepřikládají zvláštní pozornost rychleji nastupující únavě, pocitu tuhosti, zpomalenosti pohybů. Většinou je však zneklidní třes. Zároveň platí, že u každého jedince mohou být příznaky i progrese nemoci zcela odlišné. Někteří nemocní mají převážně pohybové problémy, jako jsou nestabilita, zpomalenost či ztuhlost svalů, jiné trápí hlavně třes končetin psychické problémy či kolapsové stavy.

Diagnóza Parkinsonovy nemoci je založena především na zhodnocení anamnézy, průběhu obtíží pacienta a klinickém vyšetření neurologem. Neurolog hodnotí jednak přítomnost a charakter hlavních symptomů nemoci (tremor, rigidita, hypokineze, poruchy stoje a chůze), a zároveň musí vyloučit příznaky ukazující na jiná onemocnění.

Zcela klíčová je pro diagnózu PN dobrá klinická odpovídavost na podávání dostatečné dávky léků, které v mozku nahrazují chybějící dopamin. Jedná se o tzv. Levodopa test, kdy je pacientovi podán lék obsahující levodopu. Reaguje-li pacient přiznivě na podávní levodopy, lze považovat test za určující při stanovení diagnozy.

Další pomocná vyšetření mohou zahrnovat například biochemický rozbor krve, genetickou analýzu, neuropsychologické vyšetření nebo zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance nebo metod nukleární medicíny.

„Zvláště u mladších pacientů nebývá snadné diagnózu určit. Parkinsonova choroba není zcela jasně prokazatelná žádným vyšetřením a její příznaky se vyskytují i u jiných onemocnění. Základním odlišovacím prvkem je, že Parkinsonova choroba reaguje na léčbu náhražkami dopaminu,“ vysvětluje MUDr. Libor Musil.

Fáze nemoci

Samotný průběh nemoci je u každého pacienta individuální. Choroba se zhoršuje s časem. Nemocný zpravidla prochází čtyřmi vývojovými fázemi:

• 1. fáze – Adaptační: Zahrnuje první příznaky, zjištění a oznámení diagnózy a první roky s onemocněním. Tato fáze je pro pacienta těžká hlavně po psychické stránce. Uvědomuje si, že je více unavený, klesá jeho pracovní výkon a je náchylnější k nemocem, ze kterých se dostává nepřirozeně dlouho. Pacient také může pociťovat bolest v ramenu či v ruce, zakopává, je ztuhlejší. Občas se objevují i první známky nemotornosti – pacientovi nejdou zapnout knoflíky, má potíže s psaním.
• 2. fáze – Vyrovnávání se: Díky léčbě se život vrací k normálu. Nemocný nemusí omezovat osobní ani pracovní život. Zvykl si na život s Parkinsonovou nemocí a postupně tuto skutečnost svěřuje rodině a přátelům.
• 3. fáze – Začínají motorické problémy: Léky už neúčinkují tak spolehlivě jako předchozích fázích. Toto stádium zcela závisí na léčbě a proces je individuální a nastupuje různě rychle. U nemocného se objevují výkyvy v pohybech, které komplikují běžné činnosti. Zhoršuje se celková stabilita postoje, objevuje se porucha chůze, hrozí pády, což může být život ohrožující.
• 4. fáze – Závislost na druhé osobě: Jde o poslední stádium nemoci. Onemocnění pacienta už značně omezuje v každodenních činnostech a jeho závislost na okolí roste. Plně se rozvíjí symptomy. Ztuhlost chodidel nedovoluje pacientovi stát ani chodit a objevují se i psychické problémy. Tato fáze vede až k odkázání na plnou pomoc okolí 24 hodin denně.

Jak se Parkinsonova choroba léčí

I když se léčba neustále zlepšuje, vědci dosud nebyli schopni najít způsob, jak předcházet nebo vyléčit Parkinsonovu chorobu. Ale příznaky mohou být účinně potlačovány – často použitím kombinace léků, konvenčních terapií, jako je např. fyzioterapie, ergoterapie či logopedie, dalších postupů (aromaterapie, reflexologie, jóga) a chirurgických zákroků, jako je hluboká mozková stimulace. Parkinsonova nemoc působí na každého jinak, a tak neexistuje jednotná optimální léčba. Proto jsou nezbytné pravidelné návštěvy u lékaře a úprava léčby tak, jak se mění příznaky nemoci.

Parkinsonova nemoc je bohužel nevyléčitelné onemocnění, existují ale způsoby, jak odstranit či zmírnit pacientovy příznaky. V počáteční fázi PN je metodou volby farmakoterapie, kterou je vhodné doplňovat rehabiliitací. V pokročilejší fázi lze za určitých okolností volit i operační metody léčby – hlubokou mozkovou stimulaci a léčbu pomocí pumpových systémů.

Doporučení pro parkinsoniky

• Dobré zhodnocení charakteru bydlení a překážek v bydlišti nebo zaměstnání a možnosti jejich odstranění.
• Využití senzorických pomůcek, jenž mohou pomáhat v orientaci např. světelný paprsek, jenž se promítá z hole před pacienta nebo pruhy na podlaze.
• Vhodné je umístění protiskluzových podložek na dlaždice i do vany a pořízení stabilních křesel a židlí s opěrkami pro ruce, aby se zamezilo nebezpečí pádu.
• Pro zmenšení rizika pádu se dále doporučuje dbát na úklid drobných předmětů především z podlahy, jako jsou boty či nářadí.
• Pokud nemocný trpí depresemi, neměl by váhat kontaktovat psychiatra a zapojit se do terapeutické skupiny lidí se stejnými obtížemi.
• Důležité je trénovat mozek a pravidelně procvičovat paměť, vědomosti i orientaci a věnovat se novým zájmům a plnění různorodých úkolů.

Tato choroba je poměrně rozšířená a nepostihuje zdaleka jen starší generace. Kvůli povaze jejich projevů o ní lidé často nevědí a nemohou tak zaujmout patřičná opatření, které mohou významně a dlouhodobě zlepšit kvalitu života.
 „Parkinsonovu chorobu není radno podceňovat, čím dříve se na ní přijde, tím dříve může být zahájena příslušná léčba včetně pohybové aktivity, která může často zabránit zbytečným komplikacím,“ uzavírá MUDr. Libor Musil.

11. dubna, v den výročí narození britského lékaře a chirurga Jamese Parkinsona, si připomínáme Světový den Parkinsonovy nemoci. 

Zdroj: parkinson-help.cz.