Ahoj všem, díky za tyto stránky! Já jsem k odtržené sítnici "přišla" ve Velké Británii, protože moje rodná země mě v mém věku odepsala (53 let) a protože jsem nenašla žádné zaměstnání a podpora již byla zcela vyčerpána, musela jsem tedy emigrovat. Zde jsem musela přijmout i fyzicky těžké práce, dosud jsem nikdy manuálně nepracovala a to dle mého laického posouzení způsobilo mé odchlípnutí sítnice. Začalo to přesně, jak jest zde popisováno, záblesky, černé tečky, jakoby smotky nití, což byly zřejmě krevní sraženiny. Já jsem doufala, že se věc sama upraví a vstřebá a s tímto stavem jsem setrvala asi 9 týdnů. Mezitím se situace začala zhoršovat, černý stín od středu nosu, který se pomalu rozrůstal, až jsem svým pravým okem viděla už jen jeho malým cípem dole. V Británii jsem úplně sama, nikoho tu neznám a moc jsem se bála, že ztratím práci. Chtěla jsem to pořešit někdy večer, aby se to můj zaměstnavatel pokud možno nedozvěděl, ale nikde mne nechtěli přijmout k ošetření, protože tady nejsem u žádného lékaře registrována a do státní, tedy bezplatné nemocnice se na specializované vyšetření dostanete až za několik měsíců. Já jsem však už tušila, že to bude něco závažného a tak jsem jela na pohotovost, kde mi jeden osvícený pan doktor to doporučení na specializované vyšetření bez váhání napsal. A pak to šlo už dost rychle - jeden den několik různých vyšetření, druhý den předoperační a třetí den odsunuli všechny plánované výkony a já šla jako první. Na sále jsem byla šílené 2,5 hodiny, umrtvení jen v lokálu, bolest veliká, myslela jsem, že mi doktor to oko vyndá zaživa. Na výběr mi nedali nic, ale dostala jsem velice podrobný popis toho, co lékaři se mnou budou provádět. Netušila jsem, že je to tak bolestivý výkon, tvrdili, že nic neucítím. Ha, ha... První den a noc jsem musela ležet jen na břiše s hlavou rovně dolů, takže jsem noc víceméně probděla, druhý den mi sejmuli obvaz, vše důkladně proměřili a tvářili se moc spokojeně. Já již méně - oko krvavé, oteklé, bolavé. Dostala jsem dvoje kapky, které musím aplikovat každé 4 hodiny 4x denně, v noci ne, po dobu 4 týdnů. První se jmenují PRED FORTE (prednisolone acetate 1%) a ty druhé CHLORAMPHENICOL = antibiotika, uchovávané v lednici. Další kontrolu mám 16 dní po té první pooperační. Byla u mne použita technika plynu a celý týden jsem musela spát jen na levém boku. Nyní jsem 13 dní po operaci, na oko nevidím, rozeznám jen světlo, stín a velikou plochu nějaké barvy a to vše mi plave za tlustou vrstvou jakoby špinavé vody pod tenkou vrstvou ledu, tak bych to přirovnala. Dost nepříjemné a hlavně za tmy, kdy vidím ostře rozmazaná světla kolem, přesně tak, jak zde už bylo popsáno. Oko vizuálně ale dramaticky nevypadá, je trošku menší a zarudlost by byla vidět jen při jeho velkém rozevření. Ve Všeobecné nemocnici v Burnley, kde mi zákrok provedli (= severozápadní Anglie), na mne všichni byli neuvěřitelně milí, všichni se mi postupně představili, věnovali mi hrozně moc času jak při vyšetření, tak i při důkladném vysvětlení, co všechno bude následovat, jaká jsou rizika a také to, že do roka nejpozději budu muset na novou operaci zákalu a že cca 20 % pacientů musí na reoperaci provedeného výkonu a že 1 člověk z tisíce po této operaci navždy oslepne. Všechny tyto informace jsem dostala ještě i kompletně vytištěné v brožuře a spousty další instruktážních letáčků. Nesmím nastoupit do žádného letadla po dobu 3 měsíců od operace a samozřejmě tahat nic těžkého, což pro mne znamená, že se nemohu vrátit domů. Zůstávám tady bez jakéhokoli příjmu a zkouším si vyřídit nějaké podpory na bydlení a v nezaměstnanosti. Ale hlavně já bez zraku žít nechci a neumím žít ani bez peněz, tak tedy nevím, co bude dál. Doktor mi na otázku, kdy budu moci do práce odpověděl, že za dva týdny. Ale když jsem ted handicapovaná, tak pochybuji, že se v konkurenci zde udržím. A věřte mi, že v práci vám Angičani nic nedarují, sedřou z vás kůži! Když to nyní mohu porovnat, tak v ČR proti tomu není žádná opravdová pracovní morálka. A toto poznání mne bude stát to nejcennější = vlastní zdraví!
Přidat nový komentář