Inzerce

Panická ataka

Na začátku jsem myslela, že všechny příznaky (divoké bušení srdce, bolest a pálení na prsou, neschopnost dýchat a strach z infarktu) jsou průvodnímy znaky tzv. magnéziových záchvatů, neboli stavů jako při infarktu, ale ne nebezpečných. Po delší době, kdy se tyto stavy vracely, jsem si vsugerovala, že mám nějakou nezjistitelnou nemoc, že musím jít na vyšetření. Samozřejmě jsem v pořádku. Zlom nastal asi před třemi dny, kdy jsem z nevímjakého důvodu začala šílet z toho, že moji rodiče už brzy umřou(jsou starší) a že to nemůžu přežít. Pak následoval strach ze smrti jako takové a ten mě pronásleduje doteď. Večer usínám s tím, že už se ráno nemusím probudit, přes den mě napadne, že třeba právě teď umřu a že s tím nemlžu nic udělat. Jsem úplně nepoužitelná, myslím jen na to, jaká je smrt a nemůžu s tím přestat. Přítel si myslí, že je to jeho vina, nedokážu mu vysvětlit, že to s ním nemá nic společné, on mě v podstatě drží nad vodou. Včera jsem měla takový záchvat úzkosti, nedokážu to popsat. bylo to strašný, beznaděj, smrt, prostě hrůza. Přítel mě dnes dovedl na krizové centrum a už teď je mi trošku líp. Dostala jsem lexaurin a paní mě objednala na příští týden na sezení. Byla moc hodná a říkala, že trpím panickou atakou. Mám hrozný strach, že se budu tímhle trápit už navždycky, že se s tím nesmířím a že budu celý život nešťastná. Vím, že to zní divně, ale bývá mi dost špatně a mám pocit, jako by mi mohlo pomoct jedině zvracení, už jsem to dvakrát udělala a úplně mě to očistilo. Jestli máte někdo podobný pocit, napište. Jsem hrozně ráda, že jsem našla tohle forum, že vím, kolik lidí má stejné problémy. Všem přeji ať je lépe, Maruska

Inzerce
Odpovědi
Lenka6 poděkování

Ahoj Maruško, zajdi na stranky abeceda zdraví.cz a tam máme s holkama rozjetou diskuzi. Když jsem četla tvůj článek, jakobych ho psala já sama. Lenka

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. ledna 2007, 21:14:34

psycho10 poděkování

Ahoj tak jsem se náhodou dostal na tyto stránky a co tu čtu mě dost vyděsilo. Mám deprese a panický ataky 8 let jedná se o fyzické deprese nemoct se nadechnout a bušení srdce.Takže jestli máš brnění rukou, bušení a píchání u srdce s bolestí na hrudi,pocení, třes a chvění se,pocity na omdlení, návaly horka a zimnice?Tak se Vám pokusím popsat co jsem zjistil a můžete to zkusit jen pro tyto typy úzkostí. Každopádně lexaurin, neurol atd. to jsou nejtěžší svinstva co do sebe cpete. Takže pokud budete brát tohle tak skončíte vážně v blázinci jako tak slečna co píše přede mnou. Tyhle preparáty jsou pouze zklidňovací, ale neléčí mají se používat !!! pouze!!! na přechonou dobu než zaberou léky. Takže at se budete cpát jakkoli dlouho stejně se z tohodle kolotoče nedostanete věřte mi vím to moc dobře. Takže moje rada zní navštivte lékaře a nechte si udělat komplexní zdravotní prohlídku a pokud projde vše OK tak Víte, že je to jen psychyckým rozpoložením.Už jen tento pocit, že jste zdraví Vás možná trochu uklidní, ale je to jen na chvíli. Základem je zajít k psychiatrovi a k psychologovi každý Vám pomůže, ale každý nějak jinak. Psychiatr je doktor naprosto k ničemu je to je zdroj dostupných oblbováků jinak Vám nepomůže nic neporadí jen dá recept a mazej .Takže Vám musí předepsat oblbovák + lék, např. neurol (oblbovák) + cypralex (antidepresivum lék). Vy se musíte léčit, protože pokud tak neuděláte budete totálně zavislý na oblbováku , ale tyhle depresivní stavy budetem mít do konce života nebo do doby než se tomu postavíte jak Vám tu píšu. Takže jestli se z toho chcete dostat přemocte ten stud jit k psychoušovi a to co nejdříve, protože u něj stejně skončíte, ale čím dřív tím lepší bude léčba. Takže na každého nefungují všechny antidepresiva pozitivně každý je jiný a pomůžemu něco jiného. Já vyzkoušel Remood (spokojenost) pak další dva léky ty jsem ale vyhodil protože jsem měl hrozny stavy. Pak jsem přešel na cypralex. takže tyhle preparáty začínají fungovat až za cca jeden měsíc braní ten měsíc byjste měli brát ty neuroly. Jestli ty léky nezaberou do měsíce a půl tak pro Vás nejsou vhodné. Ten neurol by se měl brát po tom měsíci léčby jen v akutních případech jinak na něj kašlete. Já změnil tolik léků protože jsem neskutečně nezodpovědnej člověk, tu první terapii s Remodem jsem měl 3/4 roku a když skončila to byla náááádhera jako bych se znovu narodil žadný psycho nic nikde nikdy prostě super. Jenže ja začal pařit , ale fakt hodně po nocích jsem lítal po barech a zase kouřil trávu a sešel se rok s rokem a najednou šup a byl jsem v tom znovu. POKRAČOVÁNÍ DÁLE NEVEŠLO SE TO DO 5000 ZNAKŮ

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. února 2007, 15:11:12

psycho19 poděkování

Tak jsem měl další terapii dostal jsem léky ,ale ty se nedali to by la hrůza. Na konec jsem dostal cypralex, ale zase jak se mi ulevilo tak jsem ho přestal brát. Od té doby s tím bojuju sám navštivte psychloga ten Vám vysvětlí co se s Vámi děje a poradí různá cvičení které vážně pomáhají, Dřív jsem si myslel, že mě z toho dostanou jen těžký chemikálie ,ale ted Vím že se to dá ustát i bez nich. Čím víc o tom problému budete vědět tím lépe se tomu budete umět bránit. Dokonce jsem tak silnej, že jdu někam s přáteli a bavím se jako dřív. Jen ten druhý den je to težší, ale pomůže mi půlka neurolu, ale to je jednou za měsíc. Co je základ musíte změnit životní styl pravidelný spánek , ale hlavně sportovní aktivita nebo ze začátku alespon procházky. Ted Vám řeknu příčinu co Vám vlasně je. A to je že nejste smíření se smrtí a bojíte se umřít, proto když jste už takle málo odolní proti depresím tak Vás někde píchne a hned jde o infarkt nebo rakovina nebo bůh ví vo jeste. Já osobně jsem měl rakovinu snad všeho :D samozřejmě domnělou. ALe ta sugesce byla tak silná, že jsem se proste přesvědčil že umírám a že ty nepríjemný pocity jsou jeho náledkem. Nebojte je to Vážně jen psychika v trapu. Máme rozhozenou tvorbu serotoninu v mozku je to látka co Vám diriguje náladu a pokud se nevytváří v té správné míře máme deprese. Ješzě na závěr neprobírejte ty Vaše stavy s někým kdo má něco podobného ted jste jak houby které do sebe nasajou Vše , ale hlavně to negativní. Takže se může stát, že máte pocit že nemůžete dýchat a potkáte někoho kdo má bušení srdce budete o tom debatovat a ejhle najednou máte oba obojí :D. Já už mám jen pocit nemoci se dodechnout, ale už to umím docela ovládat a nekomplikuje mi to tolik život. První moje depky byli sdrcového rázu měl jsem dennodenně nástup na infarkt vsugeroval jsem si, že mám nejakou vadu na srdci, ale prd nic to není měl jsem tyhle stavy 3 roky 24 hodin denně pak zmizeli a přešli v dejchací potíže. Od té doby když mě píchne u srdce jen mavnu rukou a nic se mi nerozjede je to naprosto pryč. Jen to dýchání kruci ještě poladit, ale tuově to zvládu Vím že si to dělám jen já sám v hlavě a když jsem na to přišel je to o hodně jednodušší. Takže Vám přeju aby jste se z toho co nejdříve dostali hlavně se distancujte od lidí kteří Vás stahují dolů ja se musel zbavit manželky. Ted mám jinou hodnou a ta to chápe hodně si o tom přečetla a chce mi pomoct. Jakmile je to Váš přítel/kyně a nemá proto pochopení tak se ho co nejdříve zbavte protože tohle je věc s kterou se budete prát roky a musíte mit okolo sebe lidi kteří Vám chtějí pomoct a ne Vás odsoudit že jste hypochondr. TAKŽE HLAVNĚ JDĚTE K LÉKAŘŮM SAMI SI NEPOMŮŽETE.jESTLI SE STYDÍTE JDĚTE DO JINÉHO MĚSTA VEZMOU VÁS VŠUDE NA TEL. OBJEDNÁVKU KONTAKTY JSOU NA NETU. Asi je tu dost hrubek tak se omlouvám :D ahoj

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. února 2007, 15:16:11

Martin11 poděkování

Dobrý den Je mi 15 let a mám hroznej pocit a dýcháním , začalo to ve skole když mi bylo 14 let , jednou v hodině se mi začalo spatne dychat a najednou sem si do hlavy sugeroval, ze nemůžu dýchat ....Den potom sem šel zase do skoly a hned první hodinu se mi začalo blbě dýchat , tento pocit sem měl kazdej den ve skole, ale už to trvalo klidně 3 vyuč. hodiny , tento pocit sem měl pul roku ve skole , potom přišly prázdniny a když sem měl jet s rodiči na výlet , tak sem měl pocit jako bych kazdou chvíli bych se nemoh nadechnout.... Po praz. zase zacala škola, ale asi tak po pul roce už ty pocity zazivam jenom jednu hodinu , ale když třeba mám oběd s rodiči tak se mi taky blbě dýchá .... Nebo když jdu po Praze po obchode tak se mi blbě dýchá , proste nevím co a tím dělat ... Ps: zadám o pomoc !!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. března 2010, 19:49:05

rene1 poděkování

se mnou se to uz tahne par let taky to zacalo..picjani na hrudniku...a nato se navazujou dalsi a dalsi stavy....clovek pak uvazuje o vsem spatne co si zneho kdo delal srandu..at uz je to ze je na jine pohlavi.....nebo se pomocuje....nebo ma pocit ze porad o nem nekdo mluvi spatne...ja tyhle stavy uz mam par let 24h denne a je to strasne uz dopredu mam strach ze strachu..okli na mne nic nepozna ale ja se bojim ze v budoucnu zesilim.....silne uvazuju jit konecne k lekari ale bojim se ze mne rekne neco co mne jeste vic rozhodi..sem momentalne pracovne mimo republiku ale zajima mne pokud bych odjel cca na tyden do Cr zda muzu normal sam od sebe pokud se rozhodnu zajit k lekari a zda mne veme..nejhorsi je ze vnitrne vim ze nic stech veci co jsem psal se nedeje..nepomociju se a nikdy sem to neudelal....nejsem na jine pohlavi..miluji svou pritelkyni...nechce mne uplne kazdy kolemdojuci ublizit ale to 2 ustrasene ja je silnejsi......a kdyz mam za den par chvilek kdy ze mne vse spadne zavidim lidem co maj i v zivote problemy ale bez stavu co ja ..zivot je pak o dost krasnejsi

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. června 2011, 02:54:20

Dědek

Příspěvek byl odstraněn administrátorem diskuse z důvodu porušení Pravidel diskuse Ordinace.cz.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. srpna 2013, 15:43:36

Dědek1 poděkování

Příspěvek byl odstraněn administrátorem diskuse z důvodu porušení Pravidel diskuse Ordinace.cz.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. srpna 2013, 15:46:34

Dušan1 poděkování

Ano, je to přesně jak íšeš.... Občas mě to přepadne, zrovna teď jsem zase na smrt nemocnej. Ale co - když budu, nějak mě budou léčet a když ne, prostě se zase splašila fantazie bez serotoninu....

Reagovatpoděkovatnahlásit

17. srpna 2010, 21:02:28

verena2 poděkování

ahoj, ja to mam taky, presne, jak popisujete, je to strasne neprijemny,opravdu neznam nic horsiho nez ataku, hlavne ty pocity, ze se clovek udusi, nemuzu dodechnout, mam za sebou take spoustu vysetreni, dlouho jsem si myslela, ze mam astma, ale pomaha neurol a spreje na astma ne, takze je to jasny, byla jsem u lekare, ale nechodim tam rada, chci to zvladnout sama, zatim to moc nedavam, je to obcas lepsi a pak se to zase vrati, nevim, co je vlastne spoustec. snad vetsi stres, ted jsem na tom zase hodne spatne, kazdy den neurol, dostala jsem ty antidepresiva, ale bojim se, ze mi bude jeste hur.

Reagovatpoděkovatnahlásit

24. února 2011, 21:18:51

Míša1 poděkování

Ahoj taky trpím panickou poruchou, občas trpím také pocity, že se to nedá zvládnout. Beru dva druhy antidepresiv už dva roky a myslím , že mi hodně pomáhají dokud jsem je nebrala měla jsem strašné obavy při úzkostech že umřu nemohla jsem nikde spat nikam moc chodit jelikož jsem vždy dostala strašné úzkosti ze smrti ale po antidepresivech se to hodně zlapšilo už dokážu i někde přespat atd. ale trvalo to chvilku než začali léky působit. s pozdravem Míša

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. dubna 2011, 12:06:44

Marek6 poděkování

Tyto stavy já znám velmi dobře pocit že se dusím nebo že umírám mám snad už od narození.panická ataka je u mě na denním pořádku,stáva se mi že spím a najednou se vzbudím a nemohu se nadechnout ani trošku jako bych měl v plících vodu.hrozný stav to trvá 10.sekund pak se všš uklidní ale já myslím deně na to kdy to mám čekat znovu.Nemohu ani do autobusu bojím se už jak se zavřou dveře.Beru neurol ale myslím že táto nemoc se léčit nedá mám to v hlavě už asi na trvalo.Kdo má stejnou skušenost napište ...Kraken39@email.cz

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. srpna 2013, 00:53:31

Tonda2 poděkování

ahoj Maruško.Taky trpím panickou poruchou už rok a 8 měsíců.Můžu ti říct že stavy co mám bych nepřál snad nikomu.Já mám jednu nevýhodu že místo toho aby mi bylo líp tak je mi den ode dne hůř.A to mě samozřejmně děsí.Já osobně mám strach z rakoviny a smrti takže při každym zhoršení mě napadaj jen tyhle dvě věci a je to opravdu katastrofa.Každej den je mi blbě bolí a pálí mě na hrudi bolí mě páteř ale občas tak ukrutně že je to k nevydržení.Jinak příznaků mám spoustu ale to všechno víš a asi už poznáváš na vlastním těle.Strašně se toho bojim už mě to tak psychicky odrovnává že nevim jak dál.Po novym roce jdu k psychiatrovi at mi nějak pomůže.Snad to nějak zvládnem nic jinýho než doufat nám nezbývá.Měj se krásně ahoj tonda

Reagovatpoděkovatnahlásit

19. prosince 2007, 21:07:59

Michal1 poděkování

Děkuji za tuto diskuzi - Bojuji s depresemi už dva roky. Vše začalo ztrátou přítelkyně a následnými nevolnostmi žaludku - nejedl jsem, hubnul jsem, měl jsem pocity na zvracení a děsně jsem se klepal. Trvalo to 3 měsíce, prošel jsem gastroskopií, CT vyšetřením, testem na okultní krvácení, ultrazvukem a hloubkovým rozborem krve - vše bylo v pořádku. Po tom co mi doktor řekl že jsem v pořádku, to ze mě všechno spadlo..na čas. Po nějakém čase se mi tento stav začal vracet, v noci jsem se přistihl jak mi cukají samovolně končetiny, jak se klepu a mám živé sny. Doktor mě nakonec odeslal kvůli panice z nemocí - zejména z rakoviny a smrti na psychyatrii. Nějaký čas to bylo lepší..i když čas od času na mě padla doma úzkost - jako kdybych se měl rozsypat, cítím tlak v oblasti břicha atd. Musím se sbalit a jít přespat k rodičům..potom to ze mě většinou spadne. Nedovno jsem vysadil všechny léky (Mirzaten, prosulpin a citalec) Pár dnů to bylo v pohodě ale pak jsem v noci měl opět živé sny, nemohl jsem se ani udržet na nohou a bylo by úzko až na omdlení. Tlak jsem měl 180 na 100 a vypadalo to že si zavolám sanitku. Mno, vzal jsem si ihned všechny léky které jsem vysadil a přešlo to. Od té doby, je to pár týdnů ale nejsem sám sebou - mám úzkosti, necítím se sám sebou, svýrá mě žaludek a často se klepu..neustále myslím na smrt a vidím už i ve snech jak všichni mi blízcí oplakávají můj hrob. Je to už strašné..nevím jestli to je tím, že po opětovném nasazení léků to bude zase měsíc trvat než zaberou a nebo opravdu umírám. Některý dny to je super..sportuji, chodím do fitness atd. ale pak to na mě padne a drží mě to i několik dnů. Ve středu jdu zase za psychiatričkou - kompletní rozbor krve jsem měl opět v pořádku a tak to zřejmě bude zase vše psychycké. S těmito pocity a stavy bojuji už třetím rokem..pokud někdo prožíváte něco podobného, prosím napiště..nemám s kým o tom mluvit..

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. listopadu 2011, 20:17:34

roman1 poděkování

ahoj je to dva roky co bojuji z depresemi,strasne se klepu a je mi hrozne uzko,bojim se vychazet ven a dotoho jsem prisel o praci,nevim co mam delat mam 5leteho klucinu a fajn zenskou ale nejak me to nenaplnuje protoze si myslim ze kazdej den je posledni,premyslim o smrti a dost vazne,jsem strasne zbrklej a nic nedokazu dodelat do konce,prosim porad

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. ledna 2012, 13:28:08

lucik1 poděkování

ahoj ja mam taky takovyhle přiznaky,je to strašnej pocit,jako kdyby se my špatně dychalo,vraci se to skoro každej večer,tlak na prsou,je to divny,poprve když se mě to stalo,začala se mě strašně motat hlava,bušit srdce,blbě se mě dejchalo,jako kdybych omdlevala,manžel mě musel zavolat sanitu,bylo to strašně,sami to znate,

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. ledna 2008, 23:55:47

hanka1 poděkování

paradni komentar.moc dekuju.skoda,zes nenechal na sebe kontakt.tady je muj :janovaja@seznam.cz ale uz je to dlouho,co jsi dal svuj pribeh online.jak je ti k dnesnimu dni??

Reagovatpoděkovatnahlásit

3. února 2012, 05:24:37

Lucinka.marikova7@seznam.cz4 poděkování

Ahojky vsem,pisi jako vsichni,take trpim panickou atakou,me to potkava v prostredcich MHD no des a hruza,kolikrat musim vystoupit a rozdychat to.Mela jsem pritele,ktery me drzel,ale vykaslal se na me,ze s blaznem nebude a ted sme se pred 2 dny rozesly a ja se moc bojim jet nekam sama,nevim co mam dela!Brala jsem XANAX,a nejake doplnujici latky,to bylo fajn,ale sama od sebe jsem prestala,byla jsem uplne mimo,nevnimala jsem okolni svet,ted jsem bez prasku,ale bojim se ze to sama nezvladnu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. září 2008, 14:37:18

Tom9 poděkování

Je mi 20 let a ataku jsem měl asi před 2 měsíci,seděl jsem prostě u počítače a najednou jak kdyby mě někdo chytl zezadu za hlavu,začal jsem se třást a začala se mi strašně motat hlava,prudce se mi zrychlil tep,měl jsem strach,že mám infarkt nebo co,tak jsem si zavolal sanitku,dojeli během 5 minut když jsem jim popsal co mi je,změřili mi tlak - měl jsem 170/120,proto mě odvezli na pohotovost,kde mi ovšem bylo dobře,prostě to doma přišlo z ničeho nic a jak to přišlo tak to i odešlo.Na pohotovosti mě udělali rozbory krve a řekli mě,že je vše v pořádku..říkal jsem si,bože snad nejsem blázen!!!Jen jsem ale dojel z pohotovosti domů,opět se to vrátilo a to v mnohem silnější formě,bylo mě hrozně na zvracení a hlava se mi motala,jakobych vypil 10 piv!!Rozhodl jsem se jit k doktorce,ta mě poslala na infekční a tam mi udělali rozbory na klíště a různy nemoci...vše v pořádku,udělali mě různý rentgeny a vše naprosto v pohodě...musím podotknout,že se mi ataka vrátili asi 5x a to vždy,když byli rodiče pryč a já byl doma sám..můj stav se zhoršil a začal jsem mít teploty - né vysoký,max. 37,5°C,proto mě hospitalizovali na infekčním,kde jsem ležel týden a přes různý neurologický vyšetření a CT mě nakonec poslali k psychologovi,kterej naznal že mám panickou ataku,a i ta může zvýšit teplotu,já si myslel,že teplota se psychikou zvýšit nedá a ono ejhle...už 2 týdny beru Remood,je to nový lék a je hodně šetrný,musí se ale brát min. půl roku a vyplavuje prý hormon štěstí,no a když ta ataka příjde tak mám Neurol,který mě zazdí tak,že jdu okamžitě spát...víte,neříkám že je deprese v pohodě,ale nejhorší u té ataky je to,že se vlastně bojíte ničeho,nebo spíš další tý ataky,snažím se na to nemyslet,chopdím s kámošema na pivo a na pařby a dá se říct,že už mě ataka nezastihla víc jak 3 týdny...je to hrozná věc,ale pokaždý když to přjde tak si vzpomněte na ty yšetření a že vám řekli,že je to všechno v pořádku a uleví se vám,já tvrdím to,že je lepší nasranost,než beznaděj,takže pokud to příjde,naštvěte se a jdete se třeba projet na kole...každopádně je fajn,pokud vám psychiatr napíše nějakej dlouhodobej lék,protože neurol a lexaurin je jen na to,když ta ataka příjde,nedá se to brát furt,je to droga!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

10. července 2007, 20:09:34

Pajan2 poděkování

Presny, jako bych to psal sam. Ted zazivam to same

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. srpna 2013, 18:34:02

Monika4 poděkování

Ahoj lidi, já mám přesně to samé co popisuje Maruška, je to fakt děsný, záchvaty se mi opakují čím dál časteji, beru lexaurin jen při těch stavech, jsem z toho zoufalá, ted jsem našla že pocity úzkosti odbrourává třezalka tečkovaná, tak to chci zkusit. Panická ataka mi většinou začne, když mně někde něco bolí nebo píchne, je to úplná blbost a já se vždycky tak vynervuji, že je mi fakt pak strašně špatně. Vůbec nevím co mám dělat dál, jestli by pomohl psycholog?? Oni zase daj jen ty oblbováky. Nevím jak dál. Díky za radu

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. srpna 2007, 12:34:46

Kristýna2 poděkování

ahoj všichni, je mi 34 a atakama trpím 9 let. Začalo to bolestma páteře, cpala jsem do sebe co se dalo a nic nepomáhalo. tak jsem najednou nemohla dejchat, švihla sebou o zem, měla děsný křeče do rukou a nohou. Ztrácela jsem vědomí a trvalo i pul hodiny než jsem se zase dala do kupy. Párkrát mi ve městě volaly sanitu a tak. Spíš se mě všichni bály a chodily kolem mě obloukem. U psychoušky jsem dostala neurol, ale nic to nezměnilo. Akorát jsme se hádaly. po pár letech kdy jsem měla ataky při každém píchnití v zádech nebo velkém stresu, což bylo i obden, mě vyhodily z práce. Dostala jsem děsný depky, měla živý sny jak okusujou vlci. Tak jsem 8 týdnu docházela každý den na skupinovou terapii a vše zvládla. Dostala jsem APO-PAROX a super. Ataky jsem měla pouze dvakrát do měsíce. Vdala jsem se, mám dvě malé holky a ted se to vrací. jsem neskutečně unavená,mám třes a křeče v rukách,nepřestává to. Skoro nespím, ataky mám jednou, dvakrát do týdne. Včera jsem byla na neurologii že mi pořád nepomáhají rehabky. záda mám poprvé v životě v pořádku. Všechny bolesti mám z ataky. musím se vrátit na psycho, dostanu nové léky, které mi mají povolit napětí v uponech v celých zádech a zase budu docházet. mám strach, už zase brečím jen cvo to tady píšu. stydím se tam vrátit, myslela jsem že to zvládnu sama, ale asi to nejde. manžel je užasnej a moc mi pomáhá a hlavně se za mě NESTYDI.... holky pujdou za chvilku spát, tak musím jít. Všichni se držte a budte hlavně v poho. snad zase jednou budu. pa

Reagovatpoděkovatnahlásit

2. června 2012, 18:52:57

Rous1 poděkování

jj ta mrcha se vzdycky vrati i po letech.. me antidepresiva pomohly ale kdyz jsem je po roce a pul prestala brat citila jsem se mnohem lip nez s nima, moc me utlumily byla jsem jak clovek bez emoci, dva roky bez antidepresiv a zachvaty se vratily , nekolikrat do mesice , jsou na tom lidi i hur treba nekolikrat za den,uz davno vim ze nejde o zivot tak vetsinou ataku zazenu ,ale nekdy prijde tak masivni ze uz nefunguje nic nez cekat jestli teda umru nebo preziju ,mam ctyrleteho chlapecka , a cekam dalsi miminko tak jsem zvedava jak to vsechno zvladnu kdyz se mi ta mrcha zase vratila...

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. ledna 2013, 18:58:54

lucik2 poděkování

ahoj jak jsem již psala tak ataky mam skoro furt,ja psichiatrovy nechodím,neuroložka mě předepsala citopralen-ratiopralen,beru ho jen večer už asi tyden,prej to začne pusobit tak za 14 dní tak uvidim,oblbovak to není spíš jsem si nevšimla,když mě to začne tak se jdu projit,nebo myslím na něco jineho,taky jsou tak silne,tak se je snažím jentak tak zvladat,musite se postavit k tomu čelem a ne od toho utíkat,a myslet si že umírate,tak si řekněte ja se znova narodím,no a co,a po chvilce to ustane,ja je mam spiš pomaly,někdy nestiham mluvit,musím se nadechovat,tyto ataky se my taky udaly sničeho nic,sedim u televize,a najednou bum,buší srdce,mota hlava,strach a než přijede sanita,tak mam dobrej tlak,jenom se mě potej ruce a třesou,a ted když mě to začina,je mi hic,potej se mě ruce a tlak mam na prsou,co mam dělat,nic,musim to zvladnoutnesmim se bat,neříkam taky někdy,ale časem se to srovna uvidite

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. ledna 2008, 01:00:57

zuzana5 poděkování

Léky jsou úplně na nic. Já osobně je stejně vždycky všechny vyzvracím. Všem bych doporučovala terapii, protože je to všechno o změně myšlení. Prostě nějakým způsobem ty všechny nutkavé myšlenky zaměřit jinam. Pro mě je to nejhorší při usínání, protože to je ta chvilka, kterou má člověk jen pro sebe, takže třeba několi kdnů v kuse nespím, protože se bojím. Přála bych nám všem, aby se to všechno už konečně vyřešilo. Mějte se

Reagovatpoděkovatnahlásit

20. ledna 2008, 17:43:38

Zuzu

ahoj, aj ja si myslím, že lieky sú zbytočné brať. Býva mi zle takmer každý deň, od liekov mi je však ešte horšie. Tak bojujem bez liekov a dúfam že to zvládnem :-)

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. března 2011, 12:25:43

Lemonka1 poděkování

Ahoj,je mi 17 o letnich prazdninach se mi stalo to samy...motani hlavy,rozostreny videni, strasna slabost, blby dejchani, buseni srdce, brneni koncetin, boleni hlavy, a hlavne obcas strasny pocit na omdleni! jako bych upadala do bezvedomi a strasne sem se dycky bala ze uplne ztratim vedomi,nastesti se to nestalo,za to to dycky rozdejchavam asi hodinu a pak sem par dni po tom mimo...pak je to zase lepsi (i kdyz je mi furt tak nevolno) a zhruba po mesici znova , nemuzu ani nikam chodit,nic delat..upe mi to este vic znicilo zivot.... uz to trva pul roku , jeden den je to horsi,pak lepsi... celej ten pul rok sem jen litala po doktorech a nic nezjistili...az ted nedavno je napadlo ze by to mohlo bejt psychycky (jenze to oni rikaj dycky kdyz nevi z ceho to je,tak nevim...) prosla sem snad vsema vysetrenima co existujou...fakt to bylo dost stresujici takze je to asi tohle...protoze to vsechno upe sedi...byla sem i u psycholozky,jenze ta mi nerekla nic a povidala si se mnou upe o necem jinym...:// hlavne se mi to stava ve skole, nebo na verejnosti,proto se i bojim chodit do skoly,nebo nekam jit... doma je to celkem vpoho...bojim se i bejt doma sama. A nejhorsi je kdyz to zas pride , ta beznadej... proste kdyz du s tim k doktorce tak nevi...akorad mi zmeri tlak a posle me domu... takze proste to musim jen rozdejchat,nic vic mi nezbejva:(( bojim se ze nekdy muzu ztratit to vedomi upln a uz se neprobudit..nebo vecer kdyz usinam...brnej mi nekdy i ruce,mam neprijemny pocity a bojim se usnout,ze bych se prave nemusela uz probudit... vlastne je mi tak nevolno porad...kazdej den,jen je to chvilkama lepsi a chvilkama horsi...beru jen naky zklidnovaci tablety ,neni to lek,je to neco slabouckyho co se koupi i bez predpisu,ale to nepomaha... bojim se ze to nikdy neskonci a nevim co s tim mam delat, protoze mi to uplne brani proste nejak zit...k ty psycholozce pudu este jednou,doufam ze mi rekne neco vic,jestli by to mohlo byt od toho...na netu sem nasla i neco o nejaky agorafobii a ma to dost podobny priznaky....treba je to blbost,ale uz fakt nevim,chytam se vseho...vy tu pisete ze to trva roky...docela me to desi...Myslite ze to je ta panicka ataka,nebo neo jinyho...?:(

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. ledna 2008, 18:12:05

Feee3 poděkování

Já jsem si to zažila tak samo a občas někdy znovu, začalo to v létě 2007 asi měsíc po klíštěti. Tehdy mě vůbec nenapadlo že to může být klíště a tak mě až po půl roce trápení napadlo zajít k neurologovi, tam mi zjistili přechozenou borelii, která má zhruba stejné príznaky jako panická porucha. Pak následovala návštěva psychiatra a tam mi dali léky a hybaj domů. Panickou poruchu jsem měla už tehdy v osmé třídě a předtím různé deprese. Otec byl alkoholik který si taky neprožil zrovna pohádkové dětství a tak to mě ani bratrovi nehodlal ulehčit. Když přišli s problémem tak spíš než řešení a pomoc jsme mohli od rodičů očekávat vztek a nadávky. Tak jsem si uvědomila že i já jsem životní packal a své zničené sebevědomí jsem si kompenzovala v těch "světlejších obdobích" flirtováním a vztahy. To léto mě přepadly nevolnosti a bolesti na táboře a tak jsem po týdnu musela jet domů. S velkou úlevou. Ale zároveň strachem z toho že až půjdu do školy se to vrátí. A taky že vrátilo. Ty stavy co popisuješ a pak následně i strach že se to vrátí. Chěla jsem umřít. Dnes už se to celkem dá, ač jsem zase včera zažila něco podobného v nacpaném autobuse. Zase ten záchvat ale ve větší míře. Uvidíme jak to bude dál, tomu busu se už příště vyhnu a doufám že se to zpraví. Po velikonocích jdu zase k psychiatrovi. Držím vám všem palce ať to všechno zvládnete. Jinak vám můžu doporučit knihu " Miiluj svůj život od Luise L.Hay " která si sama dokázala vyléčit i rakovinu a obrátit svůj život o 180°. Naučíte se s ní ovlivňovat situace ve svém životě a mít rádi sami sebe i druhé.

Reagovatpoděkovatnahlásit

20. března 2008, 15:05:46

Katka1 poděkování

ahoj je mi 17...mám samé problemi co máš ty máš panickou poruchu....mám to samé zjistil mi to psychyatr.....mám tlak v srdci a na plicich motání hlavi pocit omdlení-zvracení brnění rtu a končetin u ruky píchaní a kreče u srdce..bolení žaludku a v krku !!!kdyby ste si chtěli někdo o tom napsat písněte na icq 456014493.....jinak všem držím palce at ty problemi skoncí jak mě tak i vám.....

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. prosince 2010, 23:47:37

Rous

nemusis mit strach to co se ti deje je opravdu PP a puvod ma pouze v psychyce ,i kdyz je to opravdu hrozny rozhodne te to nemuze zabit i kdyz se tak cejtis ,

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. ledna 2013, 19:02:51

?

to jsou blbosti, kolik ti je

Reagovatpoděkovatnahlásit

17. ledna 2013, 10:41:13

Marcela

Dobry den,taky me to moc trapi.V posledni dobe je to casteji.Hledam nejakou holku,kamaradku z Brna.Ve dvou se to lip tahne :-) muj email je - Marselle@email.cz

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. srpna 2015, 23:06:38

lucy

zdravím všechny!první ataka se mi stala vloni v létě..horko,pocení,zimnice. .vubec jsem nechápala co se děje..nemoci se mi tak nějak vyhýbaly..v nemocnici jsem byla jen když jsem porodila své první dítě.Odvezla mě záchranka..vše v pořádku,jen dehydratace.odjela jsem domu..ulevilo se mi..za dva dny to bylo zpět....a hlavou se mi honily myšlenku,že jsem vážně nemocná,že umřu..........tak jsem se v tom tak měsíc plácala,než jsem navštívila psycholožku..potom psychyatra..dostala jsem léky..panická uzkost..sertralin..prvních 14dnu jsem si myslela,že opravdu zešílím,že blázním..pak si na to tělo asi zvyklo...ale stavy se vracely..pan doktor chtěl dávky zvyšovat,v tom jsem ale řešení neviděla....je to týden..co jsem to vysadila..zatím je to dobrý..a taky jsem našla alternativní medicínu..zkuste ji..zatím pa

Reagovatpoděkovatnahlásit

2. února 2008, 21:52:22

Frenchie

tak vidim, ze v tom nejsem sama... moje sestra miva panicky ataky uz tak 12 let.. (je o osm let starsi). ja jsem to nikdy nemivala.. az kdyz jsem byla v takovy blby situaci, kdy uz to my nervy nevydrzely. Jsem aupairka v Anglii a mela jsem dost problemy s rodinou ..pamatuju si jednu noc, jak jsem nevysvetlitelne nemohla usnout, klepala jsem se a bala jsem se, ze kazdou chvili umru. Ze me rodina vyhodi na ulici atd. (coz se pak stalo).. vseho jsem se tak bala a jakoby jsem si to privolavala. taky casto premyslim nad smrti a desi me to. bojim se o blizke, bojim se o sebe. nechodim k psycholozce a ani tady poradne nemam sanci (jsem porad v Anglii, tentokrat u jine rodiny-tihle jsou hodni). Asi bych se nedoplatila..ale uz je to lepsi. nekdy mivam takove ty stavy uzkosti vecer..ze nemuzu usnout a pak mam strach, ze rano nevstanu, ze budu unavena, nebudu moct pracovat, nebudu mit penize, vyhodi me rodina.. sileny.. snazim se uklidnovat, piju caje na spanek a nervy. docela pomahaji. Je mi teprve 20 let, sestra to mela od 16 let. Rikala jsem si, ze kdyz je mi uz 20, ze me to uz potkat nemuze, ale bohuzel to vyvolala ta situace v jedne te rodine. Jsem rada, ze v tom nejsem sama a ze se muzu se svymi problemy podelit i s jinymi lidmi, kteri tim take trpi.

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. března 2008, 09:45:27

Lucka

Ahoj , chtěla bych se vás zeptat jak jste na tom s poruchou a zaměstnáním, jestli se dá vůbec chodit do práce nebo jak. Sama tím trpím a zatím dělám SŠ (bude mi 17 let) ale i tak to někdy bývá dost vyčerpávající. Nedokážu si představit že s tím budu chodit do práce, a tam to se mnou uprostřed pracovní doby šlehne. Ale přece nemůžu chtít po rodině aby mě živila... Beru teď prášky (Citalopram a Miabene) ale někdy se mi zdá že ten účinek je trochu slabý, a to už jsem jednou požádala o zvýšení dávky. Chodím ješte pořád na dětskou psych. když mi dáte jakoukoliv radu, budu vám jen vděčná.

Reagovatpoděkovatnahlásit

20. března 2008, 14:39:55

Petr

To o čem se tu píše se mi taky stává, nechci už rozebírat příznaky a pocity keré prožívám, protože už bych jen opakoval tady kolegině, co to napsali několikrát za mě viz. výše. Chci jen říct, že nejste sami, vlastně ani já prostřednicvím vás, koho mohou v různých chvílích potrapit tyto potíže. Přeji hodně zdaru.

Reagovatpoděkovatnahlásit

22. března 2008, 10:02:48

Maruš1 poděkování

Ani si nedovede představit, jak se mi ulevilo, když jsem si tohle všechno přečetla.Prvně jsem si všimla jména maruška, což je i mé jméno, a když jsem četla tvůj texst, řekla jsem si: nenapsal to někdo za mě? nemohla jsem tomu uvěřit, že má někdo tak stejné příznaky. Já mám panickou ataku teprve chvíli. Asi dva měsíce.Poprvý se mi to stalo, když jsem byla s přítelem na procházce v Divoký Šárce. Měla sem poslední dobou dost nervů a vzhledem k tomu, že mám nízkej tlak a jsem anemická a do toho jsem si trochu potáhla z marijánky, tak se mi to stalo.teda takhle si to vysvětluju a tak mi to nějak vysvětlil lékař.Během pár minut jsem měla ledový mravenčení v celym těle,srdce úplně zkamenělý a bušilo mi neksutečnou rychlostí, nemohla jsem dýchat a měla sem pocit, že se pozvracim.Jak jsem se toho lekla, tak mi začalo bëjt ještě hůř.teda to jsem zjistila a ž potom.v tu chvíli sem si myslela, že za pár vteřin umřu, že se mi děje něco strašnýho.Přítel zavolal sanitku, která nás hledala v tom parku dobrou hodinu. Kdžy nás našla, udělalo se mi líp, právě proto, že jsem se uklidnila.řekli, že to mám z nervů,dali mi lexaurin a dali mi pytlík na dejchání. Ted se mi to vrací dost často.Mám před maturitou a vůbec nevim jak to zvládnu, když stačí tak málo a vrátí se mi to. Nechci právě vypadat jak náká trasořitka, kamarádi si ze mě dělaj trochu legraci, že sem hypochondr, samozřejmě mi pomáhaj, ale zas tak vážně to neberou.Nevěděj co to je. To samý mám s tou smrtí.Lwekla jsem se, že to k atace nepatří, ale jak čtu, tak taky.Na smrt myslim neustále.Vidim ji všude zhmotněnou a úplně mě to ničí, mám takový i sny.Když jedu v metru, představuju si, že všichni umřou, že tam je někdo s bombou,že se pozvracim,nebo že tam skolabuju...sem opravdu ráda, že jsem tuhle stránku našla.za dva dny jdu k psichiatrovi, vidim, že mi nic novýho neřekne, ale aspoň to zkusim...Můžu říct, že mi stačilo si vaši texty číst a už s emi to vracelo:) ...zdravim všechny a držim palce,at je to jen lepší!!Maruš

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. dubna 2008, 18:19:44

Maruš

ještě bych chtěla dodat, že jsem tajně doufala, že se mi to vrátí několikrát a stále v menší míře..Ne že se to bude se mnou táhnout roky..Toho se ottiž bojim nejvíc.. Všechno už je tak zaběhnutý, že to člověk bere jako součást sám sebe, ale to je to, co nesmí. Beru ako samozřejmost, že každý pátek mi začne bejt po škole divně..Začala jsem chodit kůli tomu plavat, abych právě sportovala a vyhnala to ze sebe. Vždycyky, když vyjdu ven, padne na mě taková únava, hend se leknu, hend mi je divně, hned mě bolí za očima, začne se mi motat hlava a mám pocit, že se rozprsknu, že mi selže srdce, když okamžitě něco neudělám. Teprve,když se mi tohle začalo dít. zjistila jsem, že je nás spousty, že jsme to akorát předtim nevnímali. Což mě upřímně potěšilo, že to neni tak nenormální, že nejsem magor!!! Můžu vám říct, co pomáhá mně, třeba vám to taky nějak pomůže.. Pmůže mi když mě někdo uzemní, to znamneá, když me někdo nejlépe v postei chytne aspon zaruku, nebo mě obejme a něco mi vypráví, uklidnuje mě a nesutále mi připomíná, že to mi nic neni, že to je jenom psychický...nesmíte bejt moc sami, kdekoliv.Ani doma ne.tak teda znova ahoj. mějte se hezky

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. dubna 2008, 18:29:36

Lenka

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 11:05:57

Lenka

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 11:06:05

Lenka

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 11:09:15

Lenka

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 11:09:19

lenka

Ahoj, tak i já se k vám přidávám. Poslední dobou se mi ataky vracejí pořád častěji a já už jsem z toho úplně hotová a unavená. Opravdu už se začínám bát. Na smrt myslím pořád, tedy bojím se moc smrti, spíš toho neznáma. Mě to začalo po smrti taťky, byl mladý 45 a umřel na infarkt. Moje 1. ataka byla po jeho pohřbu a myslela jse, že mám infarkt nebo mrtvici, jela jsem do nemocnice a tam mě poslali k psychiatrovi, beru Cipralex a Rivotril. Asi za půl roku se mi pomalu dělalo lépe, ataky byly mírnější, nebo jsem si na mě postupně začala zvykat. Jenže před 2 měsíci jsem otěhotněla, měli jsme s manželem obrovskou radost, protože nám to 5 let nešlo, ani prášky jsem nemusela brát jak mi bylo fajn, no a pak jednoho rána jsem se probudila s hroznýma bolestma, jela jsem rychle k doktorce a ta mi už jen řekla, že musím rychle na sál, že mi praskl vejcovod a krvácím do břicha, byla jsem mimoděložně a naši doktoři to tady celé 2 měsíce nezjistili. Ten vejcovod mi samozřejmě vzali, ale já jsem od té doby zase na začátku!!!!!!!!!! Ty hrozný ataky!!!!!!!! I když vím, že to zase pomine, vždycky mě to tak dostane.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 16:21:36

lenka

Myslím, že je i změna počasí a příchod menzes. Doufám, že se z toho někdy vyhrabeme a budeme se na ten svět opět usmívat:-)))))

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2008, 16:24:18

irena

Ahojky, právě jsem minulý týden zažilas dvě hrozné panické ataky, zápolím i s jinými psychyckými problémy již sedm let,ale tohle jo snad to nejhorší z tohoh co jsem zažila. Druhý záchvat přišel ze strachu z toho prvního, prosím kodoliv máte byť malikatouco Vám pomáhá, jak jste se vyléčili nebo jak vše zmírnit, prosím napište, já jsem dostala čípky Diazepamu, ale stále so bojím co bude dál.

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. dubna 2008, 11:24:35

Pavlína

Ahoj,,, třeba mě na začátku doktoři pomohli a to tak že mi pomohli s bludným nervem, který když příjde ta svině začít dráždit a přejde to... nevím jestli to jen na mě zkoušeli ale musím říct, že ze začátku to hodně pomohlo...

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. července 2015, 14:48:29

Jitka

Ahoj všem, chtěla jsem se zeptat, jestli se tu někdo neléčíte ve Středisku psychoterapeutických služeb v Praze, ulice Břehová 3. ?

Reagovatpoděkovatnahlásit

2. května 2008, 13:47:45

luk1 poděkování

Zdravím panickou ataku mám už asi čtyři rok, jednou když jsem byl sám doma tak jsem se málem udusil čokoládou.Měsíc na to jsem se viděsil po tom co jsem si vzal prášek na angínu že na něj mám alergickou reakci a že se začnu dusít. A přišla moje první ataka šílenej strach z toho že se udusím velice rychlé a krátké nádechy a výdechy.Přijela pro měsanitka a potom se to ještě několikrát opakovalo.Nikdy jsem ale nešel k doktorovi či psychiatrovi.Začal jsem procvičovat jogu ( meditace, pozdrav slunci) což velice uklidnuje i při záchvatu.A pokud je záchvat dost silný tak mám v kapse dvě silný zbraně které vždycky pomohli. Nejlepší je udělat si bezynkový čaj a vypít ho.( velice to zklidní během pár minut)a potom si můžete dát b1 což taky velice zklidnuje a přitom je to vitamín.Takhle jde přežít každej záchvat. Ale nejlepší je že pokud budete procvičovat každý den jogu stačí 15 čik půl hodina tak záchvaty odezní do roku.Ale dávejte si pozor pokud budete vystresovaní neodpočatí tak se mohou vrátit důležitá je opravdu životozprává.Jakmile jsme přestal dělat jogu a začal jsem kouřit a pít se mě záchvati po třech letech vrátili.ALe beru to z té lepší stránky opět mám důvod začít dělat něco pro moje tělo a hlavně přestat pít a kouřit a myslím že taková panická ataka je dost velká motivace ;)

Reagovatpoděkovatnahlásit

10. května 2008, 23:29:46

MÍŠA

Ahoj tak tohle mam přesně já.Je mi 26 a mam to už 8 let s přestávkama.Ted' se mi to vrátilo je mi hrozně...!!!Každý den se mi motá hlava,špatně se mi dejchá,šíleně mi buší srdce a někdy mam pocit,že mi vynechává...,podlamujou se mi nohy jako by mi neposlouchali a denně mam zvýšený teploty do37,6 a večer,když si lehnu tak mi klesne.Delala jsem modelink moje profese byla kadeřnice a musela jsem přestat,prostě to nešlo!!!!!!!Od13 let jsem po operaci štítný žlázi 2 krát po sobě mam ji celou venku.Chtěla bych mimčo,doktoři mi říkaj,že vše bude jiný,ale já mam strach,že to nezvládnu!!!!!!!!!!!je to hrozná nemoc a nevim jak dál,jak se sní poprat????!!!!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. května 2008, 19:55:02

petra1 poděkování

To jsem šťastna že jsem nahodou koukla sem.Teda všecko co píšete je na chlup stejné se mnou,já tomu nemúžu snad ani uvěřit.Je dobře si o tomto problému často a hodně dopodrobna povídat s lidmi kteří to žijou stejně,protože psicholog,psichiatr a lidé kteří to neznají tak vás vyslechnou,řeknou že vás chápou a přitom vůbec neví o čem je řeč.Prostě je zbytečné čekat podpůrné slovo od těchto lidí.Mám s tímto bohaté zkušenosti.Žiju s těmito stavy 13 let.Todle člověk má na celej život.Ale když se s tím naučí žít a naučí se nad tím mávnout rukou tak je vyhráno.A Tohle není nemoc těla ale hlavy,myšlenek a hlavně sebevědomí!!!!Chtěla bych s někým z vás si psát osobně a pomoct si navzájem a uvidíte že to půjde.Odepište mi prosím,kdo si myslíte že by vám tento způsob mohl pomoct.Zatím přeji krásný den.

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. července 2008, 19:49:03

Roman

Ahoj mám taky ataky, (zrovna ted) pomáhá mi když si sednu k netu a čtu tyto příspěvky, vždy mi pomůže vědomí že v tom nejsem sám. Myslím že by nebylo špatné popovídat si s někým kdo má stejný problém a "povznést se nad to". Kdyžtak se ozvi na mejlika e-systems@seznam.cz a pak můžem pokecat třeba na icq nebo na Skype. Jsem kousek od Nymburka, je mi 29. Roman

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. srpna 2008, 09:55:41

123
Přidat nový komentář

 Neradi počítáte? Přihlášení uživatelé nemusí.

 [ pravidla diskuse ]
Nové články emailem
Inzerce http://www.doktorvkapse.cz/astmainfo/
Anketa
Jak řešíte u svých dětí popraskané a bolavé koutky úst?
Zatím hlasovalo 61 lidí.
Inzerce http://www.mamlupenku.cz
Inzerce
Inzerce
Aktuální diskuse
  • Jana Dvořáková (Aurorix Roche 300mg (antidepesivum)) 4. prosince 2016, 12:13:38

    RIMA? Co to je? Neznám.... Diskutovat

  • Nika (ukončení léčby antidepresivy) 6. prosince 2016, 08:18:07

    Ahoj, neber v to v zlom, pre mňa je to len taký úsmevný smajlík, nič iné. Nemám moc dôveru… Diskutovat

  • kačka (lymfangiom) 29. listopadu 2016, 09:47:51

    Já s lymfangiomem bojuju od malička, když jsem byla mimi docent Kabelka ve FN Motol mi… Diskutovat

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.