Panická ataka

Ahoj Maruško, zajdi na stranky abeceda zdraví.cz a tam máme s holkama rozjetou diskuzi. Když jsem četla tvůj článek, jakobych ho psala já sama. Lenka

26. ledna 2007, 09:14:34

Je mi 20 let a ataku jsem měl asi před 2 měsíci,seděl jsem prostě u počítače a najednou jak kdyby mě někdo chytl zezadu za hlavu,začal jsem se třást a začala se mi strašně motat hlava,prudce se mi zrychlil tep,měl jsem strach,že mám infarkt nebo co,tak jsem si zavolal sanitku,dojeli během 5 minut když jsem jim popsal co mi je,změřili mi tlak - měl jsem 170/120,proto mě odvezli na pohotovost,kde mi ovšem bylo dobře,prostě to doma přišlo z ničeho nic a jak to přišlo tak to i odešlo.Na pohotovosti mě udělali rozbory krve a řekli mě,že je vše v pořádku..říkal jsem si,bože snad nejsem blázen!!!Jen jsem ale dojel z pohotovosti domů,opět se to vrátilo a to v mnohem silnější formě,bylo mě hrozně na zvracení a hlava se mi motala,jakobych vypil 10 piv!!Rozhodl jsem se jit k doktorce,ta mě poslala na infekční a tam mi udělali rozbory na klíště a různy nemoci...vše v pořádku,udělali mě různý rentgeny a vše naprosto v pohodě...musím podotknout,že se mi ataka vrátili asi 5x a to vždy,když byli rodiče pryč a já byl doma sám..můj stav se zhoršil a začal jsem mít teploty - né vysoký,max. 37,5°C,proto mě hospitalizovali na infekčním,kde jsem ležel týden a přes různý neurologický vyšetření a CT mě nakonec poslali k psychologovi,kterej naznal že mám panickou ataku,a i ta může zvýšit teplotu,já si myslel,že teplota se psychikou zvýšit nedá a ono ejhle...už 2 týdny beru Remood,je to nový lék a je hodně šetrný,musí se ale brát min. půl roku a vyplavuje prý hormon štěstí,no a když ta ataka příjde tak mám Neurol,který mě zazdí tak,že jdu okamžitě spát...víte,neříkám že je deprese v pohodě,ale nejhorší u té ataky je to,že se vlastně bojíte ničeho,nebo spíš další tý ataky,snažím se na to nemyslet,chopdím s kámošema na pivo a na pařby a dá se říct,že už mě ataka nezastihla víc jak 3 týdny...je to hrozná věc,ale pokaždý když to přjde tak si vzpomněte na ty yšetření a že vám řekli,že je to všechno v pořádku a uleví se vám,já tvrdím to,že je lepší nasranost,než beznaděj,takže pokud to příjde,naštvěte se a jdete se třeba projet na kole...každopádně je fajn,pokud vám psychiatr napíše nějakej dlouhodobej lék,protože neurol a lexaurin je jen na to,když ta ataka příjde,nedá se to brát furt,je to droga!!

10. července 2007, 08:09:34

Ahoj lidi, já mám přesně to samé co popisuje Maruška, je to fakt děsný, záchvaty se mi opakují čím dál časteji, beru lexaurin jen při těch stavech, jsem z toho zoufalá, ted jsem našla že pocity úzkosti odbrourává třezalka tečkovaná, tak to chci zkusit. Panická ataka mi většinou začne, když mně někde něco bolí nebo píchne, je to úplná blbost a já se vždycky tak vynervuji, že je mi fakt pak strašně špatně. Vůbec nevím co mám dělat dál, jestli by pomohl psycholog?? Oni zase daj jen ty oblbováky. Nevím jak dál. Díky za radu

5. srpna 2007, 12:34:46

ahoj jak jsem již psala tak ataky mam skoro furt,ja psichiatrovy nechodím,neuroložka mě předepsala citopralen-ratiopralen,beru ho jen večer už asi tyden,prej to začne pusobit tak za 14 dní tak uvidim,oblbovak to není spíš jsem si nevšimla,když mě to začne tak se jdu projit,nebo myslím na něco jineho,taky jsou tak silne,tak se je snažím jentak tak zvladat,musite se postavit k tomu čelem a ne od toho utíkat,a myslet si že umírate,tak si řekněte ja se znova narodím,no a co,a po chvilce to ustane,ja je mam spiš pomaly,někdy nestiham mluvit,musím se nadechovat,tyto ataky se my taky udaly sničeho nic,sedim u televize,a najednou bum,buší srdce,mota hlava,strach a než přijede sanita,tak mam dobrej tlak,jenom se mě potej ruce a třesou,a ted když mě to začina,je mi hic,potej se mě ruce a tlak mam na prsou,co mam dělat,nic,musim to zvladnoutnesmim se bat,neříkam taky někdy,ale časem se to srovna uvidite

16. ledna 2008, 01:00:57

Léky jsou úplně na nic. Já osobně je stejně vždycky všechny vyzvracím. Všem bych doporučovala terapii, protože je to všechno o změně myšlení. Prostě nějakým způsobem ty všechny nutkavé myšlenky zaměřit jinam. Pro mě je to nejhorší při usínání, protože to je ta chvilka, kterou má člověk jen pro sebe, takže třeba několi kdnů v kuse nespím, protože se bojím. Přála bych nám všem, aby se to všechno už konečně vyřešilo. Mějte se

20. ledna 2008, 05:43:38

Ahoj,je mi 17 o letnich prazdninach se mi stalo to samy...motani hlavy,rozostreny videni, strasna slabost, blby dejchani, buseni srdce, brneni koncetin, boleni hlavy, a hlavne obcas strasny pocit na omdleni! jako bych upadala do bezvedomi a strasne sem se dycky bala ze uplne ztratim vedomi,nastesti se to nestalo,za to to dycky rozdejchavam asi hodinu a pak sem par dni po tom mimo...pak je to zase lepsi (i kdyz je mi furt tak nevolno) a zhruba po mesici znova , nemuzu ani nikam chodit,nic delat..upe mi to este vic znicilo zivot.... uz to trva pul roku , jeden den je to horsi,pak lepsi... celej ten pul rok sem jen litala po doktorech a nic nezjistili...az ted nedavno je napadlo ze by to mohlo bejt psychycky (jenze to oni rikaj dycky kdyz nevi z ceho to je,tak nevim...) prosla sem snad vsema vysetrenima co existujou...fakt to bylo dost stresujici takze je to asi tohle...protoze to vsechno upe sedi...byla sem i u psycholozky,jenze ta mi nerekla nic a povidala si se mnou upe o necem jinym...:// hlavne se mi to stava ve skole, nebo na verejnosti,proto se i bojim chodit do skoly,nebo nekam jit... doma je to celkem vpoho...bojim se i bejt doma sama. A nejhorsi je kdyz to zas pride , ta beznadej... proste kdyz du s tim k doktorce tak nevi...akorad mi zmeri tlak a posle me domu... takze proste to musim jen rozdejchat,nic vic mi nezbejva:(( bojim se ze nekdy muzu ztratit to vedomi upln a uz se neprobudit..nebo vecer kdyz usinam...brnej mi nekdy i ruce,mam neprijemny pocity a bojim se usnout,ze bych se prave nemusela uz probudit... vlastne je mi tak nevolno porad...kazdej den,jen je to chvilkama lepsi a chvilkama horsi...beru jen naky zklidnovaci tablety ,neni to lek,je to neco slabouckyho co se koupi i bez predpisu,ale to nepomaha... bojim se ze to nikdy neskonci a nevim co s tim mam delat, protoze mi to uplne brani proste nejak zit...k ty psycholozce pudu este jednou,doufam ze mi rekne neco vic,jestli by to mohlo byt od toho...na netu sem nasla i neco o nejaky agorafobii a ma to dost podobny priznaky....treba je to blbost,ale uz fakt nevim,chytam se vseho...vy tu pisete ze to trva roky...docela me to desi...Myslite ze to je ta panicka ataka,nebo neo jinyho...?:(

28. ledna 2008, 06:12:05

zdravím všechny!první ataka se mi stala vloni v létě..horko,pocení,zimnice. .vubec jsem nechápala co se děje..nemoci se mi tak nějak vyhýbaly..v nemocnici jsem byla jen když jsem porodila své první dítě.Odvezla mě záchranka..vše v pořádku,jen dehydratace.odjela jsem domu..ulevilo se mi..za dva dny to bylo zpět....a hlavou se mi honily myšlenku,že jsem vážně nemocná,že umřu..........tak jsem se v tom tak měsíc plácala,než jsem navštívila psycholožku..potom psychyatra..dostala jsem léky..panická uzkost..sertralin..prvních 14dnu jsem si myslela,že opravdu zešílím,že blázním..pak si na to tělo asi zvyklo...ale stavy se vracely..pan doktor chtěl dávky zvyšovat,v tom jsem ale řešení neviděla....je to týden..co jsem to vysadila..zatím je to dobrý..a taky jsem našla alternativní medicínu..zkuste ji..zatím pa

2. února 2008, 09:52:22

tak vidim, ze v tom nejsem sama... moje sestra miva panicky ataky uz tak 12 let.. (je o osm let starsi). ja jsem to nikdy nemivala.. az kdyz jsem byla v takovy blby situaci, kdy uz to my nervy nevydrzely. Jsem aupairka v Anglii a mela jsem dost problemy s rodinou ..pamatuju si jednu noc, jak jsem nevysvetlitelne nemohla usnout, klepala jsem se a bala jsem se, ze kazdou chvili umru. Ze me rodina vyhodi na ulici atd. (coz se pak stalo).. vseho jsem se tak bala a jakoby jsem si to privolavala. taky casto premyslim nad smrti a desi me to. bojim se o blizke, bojim se o sebe. nechodim k psycholozce a ani tady poradne nemam sanci (jsem porad v Anglii, tentokrat u jine rodiny-tihle jsou hodni). Asi bych se nedoplatila..ale uz je to lepsi. nekdy mivam takove ty stavy uzkosti vecer..ze nemuzu usnout a pak mam strach, ze rano nevstanu, ze budu unavena, nebudu moct pracovat, nebudu mit penize, vyhodi me rodina.. sileny.. snazim se uklidnovat, piju caje na spanek a nervy. docela pomahaji. Je mi teprve 20 let, sestra to mela od 16 let. Rikala jsem si, ze kdyz je mi uz 20, ze me to uz potkat nemuze, ale bohuzel to vyvolala ta situace v jedne te rodine. Jsem rada, ze v tom nejsem sama a ze se muzu se svymi problemy podelit i s jinymi lidmi, kteri tim take trpi.

16. března 2008, 09:45:27

Ahoj , chtěla bych se vás zeptat jak jste na tom s poruchou a zaměstnáním, jestli se dá vůbec chodit do práce nebo jak. Sama tím trpím a zatím dělám SŠ (bude mi 17 let) ale i tak to někdy bývá dost vyčerpávající. Nedokážu si představit že s tím budu chodit do práce, a tam to se mnou uprostřed pracovní doby šlehne. Ale přece nemůžu chtít po rodině aby mě živila... Beru teď prášky (Citalopram a Miabene) ale někdy se mi zdá že ten účinek je trochu slabý, a to už jsem jednou požádala o zvýšení dávky. Chodím ješte pořád na dětskou psych. když mi dáte jakoukoliv radu, budu vám jen vděčná.

20. března 2008, 02:39:55

To o čem se tu píše se mi taky stává, nechci už rozebírat příznaky a pocity keré prožívám, protože už bych jen opakoval tady kolegině, co to napsali několikrát za mě viz. výše. Chci jen říct, že nejste sami, vlastně ani já prostřednicvím vás, koho mohou v různých chvílích potrapit tyto potíže. Přeji hodně zdaru.

22. března 2008, 10:02:48

Ani si nedovede představit, jak se mi ulevilo, když jsem si tohle všechno přečetla.Prvně jsem si všimla jména maruška, což je i mé jméno, a když jsem četla tvůj texst, řekla jsem si: nenapsal to někdo za mě? nemohla jsem tomu uvěřit, že má někdo tak stejné příznaky. Já mám panickou ataku teprve chvíli. Asi dva měsíce.Poprvý se mi to stalo, když jsem byla s přítelem na procházce v Divoký Šárce. Měla sem poslední dobou dost nervů a vzhledem k tomu, že mám nízkej tlak a jsem anemická a do toho jsem si trochu potáhla z marijánky, tak se mi to stalo.teda takhle si to vysvětluju a tak mi to nějak vysvětlil lékař.Během pár minut jsem měla ledový mravenčení v celym těle,srdce úplně zkamenělý a bušilo mi neksutečnou rychlostí, nemohla jsem dýchat a měla sem pocit, že se pozvracim.Jak jsem se toho lekla, tak mi začalo bëjt ještě hůř.teda to jsem zjistila a ž potom.v tu chvíli sem si myslela, že za pár vteřin umřu, že se mi děje něco strašnýho.Přítel zavolal sanitku, která nás hledala v tom parku dobrou hodinu. Kdžy nás našla, udělalo se mi líp, právě proto, že jsem se uklidnila.řekli, že to mám z nervů,dali mi lexaurin a dali mi pytlík na dejchání. Ted se mi to vrací dost často.Mám před maturitou a vůbec nevim jak to zvládnu, když stačí tak málo a vrátí se mi to. Nechci právě vypadat jak náká trasořitka, kamarádi si ze mě dělaj trochu legraci, že sem hypochondr, samozřejmě mi pomáhaj, ale zas tak vážně to neberou.Nevěděj co to je. To samý mám s tou smrtí.Lwekla jsem se, že to k atace nepatří, ale jak čtu, tak taky.Na smrt myslim neustále.Vidim ji všude zhmotněnou a úplně mě to ničí, mám takový i sny.Když jedu v metru, představuju si, že všichni umřou, že tam je někdo s bombou,že se pozvracim,nebo že tam skolabuju...sem opravdu ráda, že jsem tuhle stránku našla.za dva dny jdu k psichiatrovi, vidim, že mi nic novýho neřekne, ale aspoň to zkusim...Můžu říct, že mi stačilo si vaši texty číst a už s emi to vracelo:) ...zdravim všechny a držim palce,at je to jen lepší!!Maruš

8. dubna 2008, 06:19:44

ještě bych chtěla dodat, že jsem tajně doufala, že se mi to vrátí několikrát a stále v menší míře..Ne že se to bude se mnou táhnout roky..Toho se ottiž bojim nejvíc.. Všechno už je tak zaběhnutý, že to člověk bere jako součást sám sebe, ale to je to, co nesmí. Beru ako samozřejmost, že každý pátek mi začne bejt po škole divně..Začala jsem chodit kůli tomu plavat, abych právě sportovala a vyhnala to ze sebe. Vždycyky, když vyjdu ven, padne na mě taková únava, hend se leknu, hend mi je divně, hned mě bolí za očima, začne se mi motat hlava a mám pocit, že se rozprsknu, že mi selže srdce, když okamžitě něco neudělám. Teprve,když se mi tohle začalo dít. zjistila jsem, že je nás spousty, že jsme to akorát předtim nevnímali. Což mě upřímně potěšilo, že to neni tak nenormální, že nejsem magor!!! Můžu vám říct, co pomáhá mně, třeba vám to taky nějak pomůže.. Pmůže mi když mě někdo uzemní, to znamneá, když me někdo nejlépe v postei chytne aspon zaruku, nebo mě obejme a něco mi vypráví, uklidnuje mě a nesutále mi připomíná, že to mi nic neni, že to je jenom psychický...nesmíte bejt moc sami, kdekoliv.Ani doma ne.tak teda znova ahoj. mějte se hezky

8. dubna 2008, 06:29:36

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

15. dubna 2008, 11:05:57

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

15. dubna 2008, 11:06:05

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

15. dubna 2008, 11:09:15

Ahoj . Musim se taky pridat . Me to postihlo pred 4 dny . Byla jsem v praci .Nejdriv mi vystoupila horecka . A kdyz jsem sedela u stolu zacaly me brnet nohy a postupovalo to az do hlavy . Zatmelo se mi pred ocima a omdlela jsem . U lekare se to stalo znova . Hned prijela zachranka . Tlak vylitl na 180-110 . Jen jsem si uvedomila , ze je asi konec . Pak mi bylo receno , ze je to stresem , prepracovanim a vsim denim okolo . Dcera je tehotna a miminko ma nejake problemy , stavime barak - zase problemy a s 19letym synem taky problemy . Tak jsem zvedava jestli se z toho nekdy dostanu.

15. dubna 2008, 11:09:19

Ahoj, tak i já se k vám přidávám. Poslední dobou se mi ataky vracejí pořád častěji a já už jsem z toho úplně hotová a unavená. Opravdu už se začínám bát. Na smrt myslím pořád, tedy bojím se moc smrti, spíš toho neznáma. Mě to začalo po smrti taťky, byl mladý 45 a umřel na infarkt. Moje 1. ataka byla po jeho pohřbu a myslela jse, že mám infarkt nebo mrtvici, jela jsem do nemocnice a tam mě poslali k psychiatrovi, beru Cipralex a Rivotril. Asi za půl roku se mi pomalu dělalo lépe, ataky byly mírnější, nebo jsem si na mě postupně začala zvykat. Jenže před 2 měsíci jsem otěhotněla, měli jsme s manželem obrovskou radost, protože nám to 5 let nešlo, ani prášky jsem nemusela brát jak mi bylo fajn, no a pak jednoho rána jsem se probudila s hroznýma bolestma, jela jsem rychle k doktorce a ta mi už jen řekla, že musím rychle na sál, že mi praskl vejcovod a krvácím do břicha, byla jsem mimoděložně a naši doktoři to tady celé 2 měsíce nezjistili. Ten vejcovod mi samozřejmě vzali, ale já jsem od té doby zase na začátku!!!!!!!!!! Ty hrozný ataky!!!!!!!! I když vím, že to zase pomine, vždycky mě to tak dostane.

15. dubna 2008, 04:21:36

Myslím, že je i změna počasí a příchod menzes. Doufám, že se z toho někdy vyhrabeme a budeme se na ten svět opět usmívat:-)))))

15. dubna 2008, 04:24:18

Ahojky, právě jsem minulý týden zažilas dvě hrozné panické ataky, zápolím i s jinými psychyckými problémy již sedm let,ale tohle jo snad to nejhorší z tohoh co jsem zažila. Druhý záchvat přišel ze strachu z toho prvního, prosím kodoliv máte byť malikatouco Vám pomáhá, jak jste se vyléčili nebo jak vše zmírnit, prosím napište, já jsem dostala čípky Diazepamu, ale stále so bojím co bude dál.

21. dubna 2008, 11:24:35

Ahoj všem, chtěla jsem se zeptat, jestli se tu někdo neléčíte ve Středisku psychoterapeutických služeb v Praze, ulice Břehová 3. ?

2. května 2008, 01:47:45

Zdravím panickou ataku mám už asi čtyři rok, jednou když jsem byl sám doma tak jsem se málem udusil čokoládou.Měsíc na to jsem se viděsil po tom co jsem si vzal prášek na angínu že na něj mám alergickou reakci a že se začnu dusít. A přišla moje první ataka šílenej strach z toho že se udusím velice rychlé a krátké nádechy a výdechy.Přijela pro měsanitka a potom se to ještě několikrát opakovalo.Nikdy jsem ale nešel k doktorovi či psychiatrovi.Začal jsem procvičovat jogu ( meditace, pozdrav slunci) což velice uklidnuje i při záchvatu.A pokud je záchvat dost silný tak mám v kapse dvě silný zbraně které vždycky pomohli. Nejlepší je udělat si bezynkový čaj a vypít ho.( velice to zklidní během pár minut)a potom si můžete dát b1 což taky velice zklidnuje a přitom je to vitamín.Takhle jde přežít každej záchvat. Ale nejlepší je že pokud budete procvičovat každý den jogu stačí 15 čik půl hodina tak záchvaty odezní do roku.Ale dávejte si pozor pokud budete vystresovaní neodpočatí tak se mohou vrátit důležitá je opravdu životozprává.Jakmile jsme přestal dělat jogu a začal jsem kouřit a pít se mě záchvati po třech letech vrátili.ALe beru to z té lepší stránky opět mám důvod začít dělat něco pro moje tělo a hlavně přestat pít a kouřit a myslím že taková panická ataka je dost velká motivace ;)

10. května 2008, 11:29:46

Ahoj tak tohle mam přesně já.Je mi 26 a mam to už 8 let s přestávkama.Ted' se mi to vrátilo je mi hrozně...!!!Každý den se mi motá hlava,špatně se mi dejchá,šíleně mi buší srdce a někdy mam pocit,že mi vynechává...,podlamujou se mi nohy jako by mi neposlouchali a denně mam zvýšený teploty do37,6 a večer,když si lehnu tak mi klesne.Delala jsem modelink moje profese byla kadeřnice a musela jsem přestat,prostě to nešlo!!!!!!!Od13 let jsem po operaci štítný žlázi 2 krát po sobě mam ji celou venku.Chtěla bych mimčo,doktoři mi říkaj,že vše bude jiný,ale já mam strach,že to nezvládnu!!!!!!!!!!!je to hrozná nemoc a nevim jak dál,jak se sní poprat????!!!!!

15. května 2008, 07:55:02

Ahoj, tiež by som sa rada pripojila k nazorom a radám, ktoré ste sem napísali.Trpí panickou atakou asi 3 rok. Žila som v dlhodobom systematicko pracovnom strese, mala som vtedy 25 rokov, pracovala som u otca vo firme, čo na jednej strane malo svoje výhody no na druhej strane to bol doslova psychický teror, hlavne ked začali vo firme fin.problémy. Sto krát za den som sa pristihla pri tom ,ako mi velmi bije srdce, ale inak som nemala iné fyzické potiaže.Len to srdce... to mi bilo neustále ako bláznivé niekoľko mesiacov v kuse... všetkého som sa bála, ale to asi súviselo aj s nedostatkom sebavedomia... potom som si našla priateľa, ktorý bol veľmi vzdelaný, ma zatial dva tituly a nechyba mu ani sebavedomie, je veľmi šikovny a uznávaný a to ma aj mojim sebavedomím zakopalo do ešte hlbšej depresie. Prišlo tehotenstvo, pôrod, pri tom som sa stále stresovala v práci, šestonedelie som nevyležala, ocinovi zistili rakovinu v neliečiteľnom štádiu, davali mu 3 týždňe života, do toho starostlivosť o dieťa, o domácnosť, nestíhala som nič poriadne, aj z toho som trpela nesmiernymi výčitkami... Asi keď mal môj syn rok ma chytila prvá ataka. Mávala som všetky známe príznaky, ale ešte ma aj vždy prehnalo a vracala som. Celá som strpla, stredanie chladu a tepla, ešte som sa aj hyperventilovala a prvá vec, čo ma napadla, lebo sa mi nenormálne točila hlava bola, že mám nádor na mozgu, ako môj ocino. Brat ma vzal na pohotovosť, a ja som celú cestu v aute úplne hysterčila, stále dokola mlela, že mne niečo je, mne niečo je.. potom to ustalo, ale v nemocnici ma to draplo znova.dali mi magnezium a bolo to ok. Njaprv mali podozrenie na slepák a ja neviem ešte aj na čo, bola som na pozorovaniach ale ništ.Bola som zdravá. Ataky som mávala potom aj 2 krát do tyzdňa a prichádzali práve vo chvílach úplného pokoja, pri činnostiach, ktoré som vykonávala najradšej. to bolo zaujímavé. Nakoniec som skončila u psychiatra, tan mi predísal seroxat, 1 krát denne a milé ataky postupne odysli.Lenže ako viete, na antidepresíva sa nesmie pit alkohol, čo som rok striktne dodržovala, ale na moje narodky som si povedala, že jeden pohárik ma nazabije. Dopadlo to však tak, že som sa opila viac, ako bolo treba a v kombinácii s antidepresívami som sa dostala do tranzu, z ktorého si ja osobne pamatam len jediny hmlistý zablesk, ale to, že som sa pobila s priatelom, roztrhala som na nom vsetky veci, ze ma hodili do studenej vane, ze som blúznila a radsej ani nebudem pokracovat... to všetko viem len z rozpravania, pretoze moj priatel musel zavolat aj pomoc, lebo ma sám nevedel zvládnuť. Bola som absolútne mimo. A poveim Vam, že ma to skoro aj stálo vsťah. Tak som pochopila, že tabletky nesmiem kombinovať z alkoholom, ataky som už nemávala, tak som si po dalšom čase povedala, že seroxat vysadím. a začala som normálne žiť. Dlho sa nič nedialo, asi rok sa žiadny atak nedostavil, až potom, jeden den mi bolo celý den neako zvlástne, citila som, že ma niečo obchádza, tak som si hodila zo strach pred atakom 4 seroxaty a predávkovala som sa. V noci som dostala najhorší atak svojho života, nebol dlhý, ale naozaj nikomu neprajem ten stav zažiť. Z toho mi vyplýva, že prehnané dávky liekov môžu atak vyvolať. Potom som začala mávať ataky skoro každý den, jeden som dokonca rozdýchavala od rana az do vecera. Zistila som, že mi prichádzajú vždy po užití alkoholu a pri únave. To znamená po diskotéke, alebo tak. , postupne, ked je naozaj silný tak nie, ale vačšinu atakov už dokážem ovladnut tak, že musím mat okamžite čerstvý vzduch, musím chodiť, prechádzat sa a snažiť sa zahnať myšlienky na atak, spievať si a hovoriť si, že sa mi nemôže nič stať, pri najhoršom sa na chvíľu zveziem k zemi. A aj ked to nejde hned, doslova sa premaham a snažím sa nevnímat srdce, ktoré mi trieska az v spankoch nakoniec sa mi to vačšinou podarí rozchodiť.Je to svinský pocit, najhorší, aký poznam, a kto to nezažil, asi ťažko nás pochopí, lebo ono to zvonka asi až tak hrôzostrašne nevyzerá, ale opak je pravdou. Ten pocit je horší, ako nočná mora!!! Držím vám všetkźm palce pri jeho zdolaní a odtránení zo svojho života. Lebo je to obyčajná otravná vtierka, celá ataka!!!!! A ešte mi pomáha, keď tej atake v duchu nadávam, možno je to blbosť, ale zaberá. Vykrikujem jej, že mňa otravovať nebude a že ja nemám čas na neaké somariny... hihi, takže tak. ale dá sa z tým narábať.A najlepšie si vieme pomôcť podľa mňa sami, ale musíme si dať poradiť a počúvať, čo nám kážu hlavne psychológovia. My si musíme našu dušu vyliečiť, nie ju oblbnúť práškami. to pomôže, ale neodstráni príčinu.

21. května 2008, 05:29:03

ahojte všem.Taky znám tyto stavy.je to strašný.naposledy jsem tuto ataku měla v úterý ráno.no stašný.Nenávidím to ale asi s tím nic nenadělám.Beru cipralex už tři roky.nálady jsou o.k.ale ty ataky..........

3. července 2008, 03:17:02

Tak už jí mam zase. K tomu mam zvýšenou teplotu, bolení v krku, nízkej tlak, průjem.. je mi zle.tohle všechno jsem si přivodila psychikou během pár dnů. A ted.. nemůžu usnout. Ležim a cejtim, jak mi buší srdce..hrozně rychle.bojim se,čimž se vynervuju víc a pak mam i křeče u srdce.šílenost.. prášky na spaní někdo?

3. července 2008, 11:06:13

Sebehlo se spoustu udalosti posledni dva mesice a ja zjistila, ze diky uplnemu vycerpani a nemoznosti reseni vsech zavaznych tlaku, nemam migreny, jak jsem se puvodne domnivala, ale panick attacks. Ziju ted v USA, kde podavani leku na cokoliv byva jedine reseni, ale spousta lidi, kteri tim prosli velmi varuji. Jelikoz me to nejvic prepadava v noci, kdyz se nechtene vzbudim, tak jsem zavedla pri veceri Niaciamide, je to kyselina niacinova, ale pozor, neni to niacin! Take jsem si udelala ritual v tom, kdy chodim spat a oplachnu si oblicej pomerancovym cleaner. Dale mi pomaha, kdyz neni v mistnosti teplo a kdyz si treba dam polstar na bricho, nebo ho nejak zmacku. Rano si davam vitamin B12 jeste. Zatim je to mnohem lepsi, otazkou zustava, ze moje stresove faktory nejsou fiktivni a je jich vazne moc, takze nevim, kdo zvitezi....Pevne doufam, ze ja. Drzim vsem palce!

31. července 2008, 06:00:15

Taky zdravim. U mě to všechno začalo více než před 3 lety. Taky sem nevěděl,co se mnou je. Myslel sem, že se mnou bude konec. Nejspíš to vše způsobilo psychiské vytížení. Mozek se asi zbláznil.... Po opakovaných atakách sem navštívil obvodního lékaře. Když sem mu všechno řekl, ani se nepokusil poslat mě na nějaké vyšetření a rovnou mi předepsal antidepresiva - Citalec 10. Musim říct, že do měsíce zabraly natolik, že bylo po záchvatech. poté sem udělal chybu. Po dvou měsících sem léky vysadil. Pro udržovací léčbu se léky musí brát alespon třičtvrtě roku, aby se nemoc nevrátila. Mě se však do roka vrátila. Vše opět vyvolalo psychické vypětí. Opět sem začal brát citalec 10, a pro jistotu ho beru už rok a půl. Ataky vymyzely a dá se říct, že mohu žít život jako všichni ostatní. Ale stále se necítím být úplně fit. často ještě přemýšlím o smrti, které se asi nikdy nepřestanu bát, přemýšlím o věcech, o kterých by jiní nepřemýšlely. Chci říct, pokud zvítězíte nad samotnými záchvaty, budete muset ujít ještě nějaký kus cesty k uzdravení. Ve mě všechny ty vzpomínky z nejhoršího období v životě přetrvávají dodnes, ale pokud najdeme sílu a budeme bojovat, dá se s tím bez větších problémů žít. Mysleme na ty hezčí věci a ty horší si nepřipouštějme. Snažím se prožít den,jako by byl poslední. ted si víc vážim života,ale to asi každý, kdo si projde něčím tak špatným. Je těžké na vše zapomenout, ale jde na to nemyslet,vím to.

20. srpna 2008, 05:15:35

Zdravim vsechny! Je mi 26 a prvni ataka se u me objevila asi pred 3 roky. Zacalo to pichnutim u srdce a myslel jsem,ze prestanu dejchat.Prijela zachranka a 14 dni jsem lezel v nemocnici.Meli podezreni i na astma a plicni embolii vse negativni,nakonec me pustili domu.Z nemocnice jsem usel 200metru a chytlo me to znovu sed jsem na lavicku a nevedel jestli se mam vratit nebo ne,rozdychal jsem to. Od ty doby jsem mel pokoj. V cervnu jsem se mel zenit,mesic pred tim nahle onemocnela tchyne a zemrela za 10 dni nador mozku.Svatba se zrusila a stresove obdobi mi vratilo ataky. Jel jsem v aute a najednou paleni hlavy jako blazen prirovnal bych to ke kontrastni latce pri CT. Kdo byl asi vi. Volal sem zachranku myslel jsem ze umru buseni srdce no masakr.Kdyz prijela zachranka bylo po vsem jen jsem byl desne unaveny. Dostal jsem diazepam a doporucili mi navstevu psychologa.Citil jsem se trapne kvuli me atace jsem volal zachranku,kterou potreboval treba zrovna nekdo vic nez ja.Mel jsem asi tyden vycitky svedomi.Zasel jsem k psychologovi doporucil mi persen forte prirodni lek (kozlik,medunka,mata) na zklidneni a relaxacni terapie.Chodil jsem a bylo to lepsi,zadnej zazrak ,ale citil jsem se lip. Prasky me trosku zklidnili.Terapie jsem ukoncil a byl jsem tak mesic v klidu.Obcas naky naznak ataky, ale to jsem se naucil zvladat dechovym cvicenim. Posledni tyden nastala zmena. Ataky se vraci v noci se budim s pocitem ,ze nemuzu dychat a beham po baraku treba o pul noci a snazim se nadechnout. Boli me oci a mam pocit horsiho videni.Vnitrne jsem dost rozrusenej.Dnes jsem sel pomalu s brekem k lekari at me posle na vysetreni vim ze jsou to ataky ,ale co kdyby treba nador mozku? Zni to smesne,ale ja uz fakt nevim. Doktor me ani neprohlid a dal mi leky na spani a poslal me domu ani nemocenska. Uplne me to dostalo nedokazu si predstavit jit v tomdle stavu do prace:Jsem v prdeli,pripadam si jako troska.K doktorovi jsem byl uprimnej a nebylo to jednoducchy,on mi rek ze kazdy mame obcas stresovy obdobi(prasky na spani a domu) ,ale ja umiram (sice jen ve svy hlave),ale kdyby vedel jak se citim. Je to sileny a soucitim se vsemi co ataky trpi.Taky mam strach ,ze s tim budu zit cely zivot,ale ja nechci chci se zase radovat.Jediny pozitivum ataky bylo,ze jsem prestal kourit a vim ,ze ma pritelkyne stoji pri me a je mi velkou oporou tak jako ja ji pri ztrate jeji maminky.Muj mail je MMaLP@seznam.cz Kdo trpi stejnymi problemy at se klidne ozve rad bych si pokecal s nekym kdo me chape a kdo si prosel stejnymi problemy!

3. září 2008, 05:52:07

Ahojky s panickou atakou se potýkám už 13 let.Začátky byly šílený dneska už se o tom mluví můžete se o tom podělit s jinými ale tenkrát jsem vážně myslela že je to můj konec.Do toho jsem otěhotněla ale bála jsem se o miminko takže jsem si tyhle stavy zakazovala určitě tomu pomohly i hormony.No ale hned jak jsem porodila bylo to tu zas s porodnice jsem pelášila jak o život už abych byla doma.Za nějakou dobu to začalo být vážně nesnesitelný nedokázala jsem jít nakoupit jak byla u pokladny fronta nechala jsem tam zboží a utekla.Poradana pro mimča to bylo pro mě utrpení.Zjistila jsem že když si dám skleničku na kuráž všechno jde líp.To byla poslední kapka uvědomovala jsem si že tudy cesta nevede a navštívila psychiatra.Nevěděla jse co jí mám vlastně říct jak to mám popsat,ale paní doktorka věděla o co kráčí a napsala mi seroxat a neurol do začátku.Dál už je to stejný jako u většiny z vás.Ale co chci napsat,zjistila jsem že když jse toho strachu začnu bát,tak si začnu říkat nějak to přišlo nějak to odejde a potom záchvatu ti bude vlastně fajn(budeš tak příjemně oblblá) a elhle ono se to ani nerozjede.Určitě v tom hrajou roli léky bez nich bych asi taková frajerka nebyla,ale nebát se toho strachu mě vážně moc pomáhá.Jsem smířená s tím že ty léky budu mít asi dokonce života ale je tolik nemocí u kterých to tak je že to neřeším.Žiju normální život občas se napiju ,nebojím se cestovat dělám vedoucí obchodu ,a každej si myslí jaká jsem pohodářka .Takže moje rada zní neboj se toho,zžij se s tím a ono se ti to samo začne vyhýbat.Samozdřejmě za pomoci lékařu sama bys to asi nezvládla ono je to vážně hodně o chemických pochodech v mozku,a ty léky produkují serotin který nám vlastně chybí.Hodně štěstí.Ahoj Hanka

28. listopadu 2008, 08:29:40

Ahojky s panickou atakou se potýkám už 13 let.Začátky byly šílený dneska už se o tom mluví můžete se o tom podělit s jinými ale tenkrát jsem vážně myslela že je to můj konec.Do toho jsem otěhotněla ale bála jsem se o miminko takže jsem si tyhle stavy zakazovala určitě tomu pomohly i hormony.No ale hned jak jsem porodila bylo to tu zas s porodnice jsem pelášila jak o život už abych byla doma.Za nějakou dobu to začalo být vážně nesnesitelný nedokázala jsem jít nakoupit jak byla u pokladny fronta nechala jsem tam zboží a utekla.Poradana pro mimča to bylo pro mě utrpení.Zjistila jsem že když si dám skleničku na kuráž všechno jde líp.To byla poslední kapka uvědomovala jsem si že tudy cesta nevede a navštívila psychiatra.Nevěděla jse co jí mám vlastně říct jak to mám popsat,ale paní doktorka věděla o co kráčí a napsala mi seroxat a neurol do začátku.Dál už je to stejný jako u většiny z vás.Ale co chci napsat,zjistila jsem že když jse toho strachu začnu bát,tak si začnu říkat nějak to přišlo nějak to odejde a potom záchvatu ti bude vlastně fajn(budeš tak příjemně oblblá) a elhle ono se to ani nerozjede.Určitě v tom hrajou roli léky bez nich bych asi taková frajerka nebyla,ale nebát se toho strachu mě vážně moc pomáhá.Jsem smířená s tím že ty léky budu mít asi dokonce života ale je tolik nemocí u kterých to tak je že to neřeším.Žiju normální život občas se napiju ,nebojím se cestovat dělám vedoucí obchodu ,a každej si myslí jaká jsem pohodářka .Takže moje rada zní neboj se toho,zžij se s tím a ono se ti to samo začne vyhýbat.Samozdřejmě za pomoci lékařu sama bys to asi nezvládla ono je to vážně hodně o chemických pochodech v mozku,a ty léky produkují serotin který nám vlastně chybí.Hodně štěstí.Ahoj Hanka

28. listopadu 2008, 08:29:47