Objednávají se například ke klinickému psychologovi s problémy v partnerském vztahu nebo od psychoterapeuta očekávají, že jim předepíše léky. Taková nejistota může výrazně prodlužovat cestu k účinné pomoci. Lidé navíc často nevědí, kde získat spolehlivé informace, ani kam se obrátit v případě nespokojenosti, a proto by uvítali vznik komory klinických psychologů.
Rozdíly mezi odborníky
Rozlišování mezi odborníky může významně ovlivnit směr péče o psychické zdraví pacientů, proto je důležité se v nich orientovat. Hlavní odlišnost spočívá v dosaženém vzdělání, respektive kvalifikaci.
Klinický psycholog vystudoval psychologii na vysoké škole, absolvoval kurz Psycholog ve zdravotnictví a navíc i předatestační přípravu zakončenou atestační zkouškou. Znamená to, že jeho příprava pod odborným dohledem specialistů probíhá minimálně 8 a více let a je nejkomplexnější.
Psycholog ve zdravotnictví vystudoval psychologii na vysoké škole, absolvoval kurz Psycholog ve zdravotnictví, působí ve zdravotnickém zařízení a směřuje k tomu, aby se stal klinickým psychologem.
Psycholog mimo zdravotnictví je rovněž absolvent vysokoškolského oboru Psychologie na vysoké škole, nicméně působí například ve školství, v poradenství, armádě nebo v akademické sféře.
Psychoterapeut v rámci zdravotnictví je klinický psycholog nebo psychiatr, který má atestaci z oboru Psychoterapie.
Psychoterapeut mimo zdravotnictví (poradenský psychoterapeut) má vysokoškolské vzdělání a ukončený psychoterapeutický výcvik.
Kouč je člověk, který má zpravidla absolvovaný kurz zaměřený na koučování, přičemž nejvyšší dosažené vzdělání může být i jen středoškolské.
Právě kvalifikace odborníka hraje v péči o duševní zdraví důležitou roli, stejně jako u lékaře, který se stará o fyzické zdraví.
„Psychické a fyzické zdraví jsou na stejné úrovni. Když si necháváme ošetřit zlomenou nohu, nepůjdeme za sousedem, který si o tom přečetl knihu a byl na dvoudenním kurzu – proč bychom to měli dělat s naší psychikou? Zacházení s duševními poruchami a obtížemi vyžaduje stejně jako u lékaře vysokou odbornou úroveň, bez které by hrozilo poškození zdraví až fatální následky,“ upozorňuje klinická psycholožka PhDr. Markéta Celerová, PhD., členka Asociace klinických psychologů ČR.
„Základní etické východisko lze shrnout do konstatování ˏprimum non nocereˊ, tedy že je nutné především nepoškodit pacienta. Duševní potíže a poruchy bývají někdy spojeny i s rizikem sebevraždy, také proto je vysoká úroveň kvalifikace nezbytností,“ dodává Dr. Celerová.
ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ODBORNOSTÍ A ROZSAH JEJICH KVALIFIKACE
|
Odborník |
Vzdělání |
Poskytované služby |
|
Klinický psycholog |
Magisterské studium psychologie + atestace v klinické psychologii |
Diagnostika psychických poruch, poradenství, krizová intervence, psychoterapie (pokud se vzdělává) |
|
Psycholog |
Magisterské studium psychologie |
Diagnostika psychických poruch, poradenství, krizová intervence, psychoterapie (pod odborným dohledem klinického psychologa) |
|
Psycholog |
Magisterské studium psychologie |
Kariérní, školní, sportovní nebo poradenská psychologie, osobní rozvoj, HR – personalistika, aj. |
|
Psychoterapeut |
Magisterské studium Psychologie nebo Všeobecného lékařství |
Systematická psychoterapie |
|
Psychoterapeut (mimo zdravotnictví) |
Magisterské studium |
Podpůrná psychoterapie, osobní rozvoj, poradenství |
|
Psychiatr |
Lékařská fakulta |
Diagnostika psychických poruch, léčba farmakoterapií (předepisuje léky), i psychoterapie (pokud má vzdělání) |
Bezpečná péče o duševní zdraví
Lidé více důvěřují kvalifikovanějším odborníkům, nicméně atestace z klinické psychologie nemá pro 39 % populace na důvěru v odborníka vliv a 48 % nerozlišuje z hlediska důvěry mezi poradenským psychoterapeutem a psychoterapeutem ve zdravotnictví, přestože rozdíly jsou zásadní.
Klinický psycholog, resp. psycholog ve zdravotnictví, je součástí zdravotnického týmu, jeho práce je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, jeho odpovědnost a činnost je ukotvena v zákoně o zdravotních službách. Je absolventem bakalářského i magisterského studia psychologie, je, resp. bude, absolventem několikaleté specializační přípravy, praxe a supervize a je na stejné úrovni jako lékař.
Psycholog nebo poradenský psychoterapeut působí mimo zdravotnictví (jeho práce je hrazena pacientem), zaměřuje se na rozvoj a poradenství za účelem prevence duševního zdraví a nemůže poskytovat přímou léčbu duševních poruch. „Stejně jako by instalatér neměl zasahovat do elektřiny – sice má vzdělání pro opravárenskou práci v domácnosti, ale také mu část potřebného vzdělání chybí. Některé psychoterapeutické výcviky neobsahují vzdělávání v oblasti psychopatologie (nauka o duševních poruchách) a není tam povinná stáž na psychiatrii, z čehož plyne, že absolvent není připraven rozpoznat duševní poruchu, a tedy ji ani léčit,“ vysvětluje klinická psycholožka PhDr. Aneta Kovářová, členka Asociace klinických psychologů ČR.
Na koho se tedy obrátit?
1. Když hledáte diagnózu a odborné psychologické testování → klinický psycholog
2. Když potřebujete psychoterapii → psychoterapeut (ve zdravotnictví i mimo něj)
3. Když potřebujete poradenství, ale ne léčbu → psycholog mimo zdravotnictví
4. Když zvažujete léky → psychiatr
Když péče není v pořádku
Do negativní zkušenosti s odborníkem na duševní zdraví může spadat mnoho situací. Mezi možné scénáře patří nerealistické očekávání pacienta (rychlé vyřešení situace, instantní rada apod.) nebo pokud pacient cítí vůči klinickému psychologovi antipatie či nedůvěru (což také může ovlivnit negativní hodnocení vlastní péče). Někdo může vnímat určitou intervenci jako nevhodnou konfrontaci, přestože je legitimní součástí postupu. Bohužel může dojít také k překračování hranic ze strany odborníka – například porušování základních etických pravidel (romantický až sexuální zájem o pacienta, využívání pacienta pro služby v soukromém životě psychologa aj.).
„V případě klinického psychologa lze situaci řešit přímo s ním nebo s vedením daného pracoviště. Dále se pacient může obrátit na odbornou společnost, jejímž je klinický psycholog členem, na zřizovatele zdravotního zařízení, u ambulantních klinických psychologů na zdravotní odbor příslušného krajského úřadu,“ doporučuje Mgr. Hana Jahnová, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR (AKP ČR).
AKP ČR zároveň apeluje i na vznik profesní komory klinických psychologů. Ta by na rozdíl od profesních sdružení měla skutečné pravomoci – povinné členství poskytovatelů klinicko - psychologické péče, dohled nad kvalifikací, jasné místo pro podněty pacientů i možnost reálných postihů.
“Považujeme za systémový nedostatek, že pro klinické psychology není legislativně ukotvena jednotná profesní komora s obligatorní příslušností všech klinických psychologů. Zřízení profesní komory klinických psychologů by garantovalo, že péči o duševní zdraví poskytují výhradně kvalifikovaní odborníci. Na rozdíl od AKP ČR by profesní komora disponovala pravomocí k pozastavení či zákazu činnosti, čímž by účinně chránila pacienty před neodbornými zásahy,” upřesnila Mgr. Jahnová, která v čele AKP ČR velmi intenzivně usiluje o vznik profesní komory nejen ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, ale i dalšími profesními organizacemi.
Pokud máte dotazy k volbě léků, dávkování či kontraindikacím, zeptejte se lékárníků v online poradně.
