Startuje letošní zahrádkářská sezóna. S pracemi na zahradě je ale spojena řada úrazů. Od drobných škrábanců přes řezné rány až po úrazy oka. Následky poranění očí jsou velmi nepříjemné a mohou mít dokonce trvalé následky. Zmírnit je může správná první pomoc.
Vítejte ve druhé kapitole desetidílného seriálu o "Éčkách", který pro Vás připravuje dr. Tereza Vrbová na základě své knihy Víme, co jíme? aneb Průvodce "Éčky" v potravinách. V první kapitole jsme se dozvěděli, co to jsou přídatné látky neboli "Éčka", a proč se přidávají do potravin. Ještě než se budeme věnovat jejich možným nežádoucím účinkům si povíme, zda se máme šanci dozvědět o jejich přítomnosti v potravinách.
Ještě v nedávné minulosti neexistovala povinnost značení konkrétních přídatných látek na obalu výrobku. Pouze při použití barviv zákon předepisoval upozornění "Přibarveno" a při použití konzervačních látek upozornění "Chemicky konzervováno". Od roku 1997, kdy vyšel nový zákon o potravinách, se situace radikálně změnila.
Pokud je potravina balená ve výrobě, musí být označena na obalu údajem o složení podle použitých surovin a přídatných látek. Přídatné látky musí být vyjmenovány v sestupném pořadí podle množství. Přídatná látka se označí buď názvem látky (např. kyselina citronová), nebo číselným kódem E (např. E 330). Tento kód se skládá z velkého písmene E, tří až čtyř číslic a v některých případech i konečného malého písmene (například E 150 b), či římské číslice v závorce (E 101 (i)).
Přesto se v některých případech o přítomnosti přídatných látek nedozvíme. Povinnost uvést tyto látky na obalu neplatí, je-li největší plocha obalu menší než 10 cm2. Je-li potravina balená mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele (samoobsluha si například předbalí kusy sýra), není ze zákona povinnost označit na obalu složení potraviny. Taktéž není prodejce povinen umístit viditelně složení nebalené potraviny (např. nebaleného chleba v pekárně). O složení jídel se samozřejmě nic nedozvíme ani v restauracích a jídelnách. Také nám nikdo nesdělí přítomnost rozpouštědel a nosičů, použitých k ředění a aplikaci přídatných látek, dále použitých enzymů a pomocných látek používaných během výroby potravin - například na vymaštění plechů apod.
Použije-li se při výrobě potraviny surovina, která obsahuje přídatné látky, dochází k tzv. přenosu přídatných látek. Použije-li například výrobce mražených krémů čokoládovou polevu obsahující emulgátor, dojde k přenosu emulgátoru do konečného výrobku, tedy zmrzliny. Na obale výrobku musí být uveden výčet všech složek potraviny - v našem případě tedy nalezneme informaci, že daná zmrzlina obsahuje čokoládovou polevu, ale o přítomnosti emulgátoru se již nedovíme.
V některých případech však musí být přídatné látky přítomné díky přenosu uvedeny i na obale konečného výrobku:
1. Je-li složka obsahující přídatnou látku v konečném výrobku okem rozeznatelná jako zvláštní součást potraviny a je-li současně přídatnou látkou barvivo (v našem případě čokoládové polevy na zmrzlině, by tedy výrobce nemusel uvést přítomnost emulgátoru, ale musel by se pochlubit použitými barvivy v polevě).
2. Je-li složka obsahující přídatnou látku vyrobena z chemicky konzervovaného polotovaru a přenosem bude koncentrace konzervantu (benzoanů, siřičitanů nebo sorbanů) v konečném výrobku vyšší než stanovené množství (pokud by se náš výrobce rozhodl rozšířit podnikání a začít vyrábět rozinky v čokoládě, musel by deklarovat přítomnost oxidu siřičitého, který se do výrobku dostal přenosem z rozinek, pokud by konečná koncentrace oxidu siřičitého v rozinkách v čokoládě byla vyšší než 50 miligramů na kilogram).
Tento text je založen na úryvcích z knihy Dr. Terezy Vrbové Víme, co jíme? aneb Průvodce "Éčky" v potravinách a je uveřejněn se souhlasem autorky. Tuto publikaci si nyní můžete koupit v knihkupectvích Kanzelsberger, Academia, Zdravotnická literatura a dalších. Více o knize: http://surf.to/Ecka
Přidat nový komentář