Historie a metoda léčby kýl

Rozlišujeme dva druhy kýl. Jednak tzv. zevní kýly, to znamená takové, které vystupují z dutiny břišní navenek, pod kůži. Existují i vnitřní kýly, které se často projeví teprve uskřinutím. Ale zevní kýly, ať tříselné, pupeční, či v jizvách po břišních operacích dokáže zjistit i laik. Jakmile o ní však víte, můžete udělat jen jednu věc: co nejdříve se dát operovat. Pokud operaci oddalujete, riskujete - v lepším případě horší celkový stav a zhoršenou kvalitu tkání, v horším případě uskřinutí. V každém případě odkladem připravíte obtíže sobě i svým lékařům.

Kýla se historicky řešila různě. Roku 1882 Bassini přišel s metodou, která byla široce přijata. Šlo o sešití okrajů defektů a štěrbin a vrstev stěny břišní, takže zanikl otvor - kýlní branka a výchlipka (vak) byl odstraněn a zašit. Tento princip se držel na výslunní 75 let, pouze v r.1945 navrhl Kanaďan Shouldice jeho vylepšení. Jeho metoda ovládla pole na desítky let.

Teprve v r. 1967 francouzští chirurgové Stoppa a Rives začali vkládat mezi vrstvy břišní stěny síťky ze syntetického materiálu.

To jednak posílí segment stěny svou vlastní pevností, jednak podnítí vazivo, aby do sítky vrůstalo. Výsledná lamela je náhrobní deskou kýly. Jen musí mít síťka celou řadu protichůdných vlastností - silná, pevná, lehká, měkká, dráždit vazivo jen tak akorát, ne víc. A nesmí se infikovat.

Dnešní aloplastické implantáty představují sofistikovanou technologii, zbývá vyřešit, jak má být síťka velká, tvarovaná a kam má být uložena. Současným favoritem je aloplastický materiál vhodné velikosti uložený těsně před pobřišnici. Lze ji tam dostat buďto otevřeně, nebo laparoskopicky. Otevřeně je to možné i v lokálním znecitnění, laparoskopicky v narkoze. Protože princip je rozdílný, umožňuje aloplastika zjednodušený přístup ke krčku kýlního vaku, kde je klíč k řešení, na rozdíl od tradičních metod, kde musí bý široce preparovány vrstvy. Proto aloplastiky podstatně méně bolí. Postup typu "rovnou na věc" dovoluje přístup menším řezem.