Jak vzniká vředová nemoc?

Vředová nemoc postihuje přibližně 10, 0 % populace. Roční prevalence v západních zemích je udávána v rozmezí 1, 0--2, 5 % u mužů ve věku 25--60 let. U žen je prevalence přibližně stejná, dle některých pramenů mírně nižší. Výskyt vředové nemoci je geograficky rozdílný. Velice nízký výskyt vředové nemoci je uváděn u Eskymáků, naopak vysoký výskyt byl zaznamenán v Asii a Africe.

Do roku 1982 byla za hlavní příčinu vzniku vředové nemoci považována nerovnováha mezi přítomností tzv. agresívních a ochranných faktorů v žaludku. Mezi agresívní faktory patří především kyselina solná. Avšak je nutno zdůraznit, že kyselina solná je podmínkou vzniku vředové léze, není však příčinou. Kromě kyseliny solné obsahuje žaludeční sekret i další látky s agresívním vlivem na žaludeční, resp. duodenální sliznici. Mezi tyto látky patří pepsin, proteolytický enzym, který bývá zvýšen v žaludeční šťávě u osob s vře­­dovou nemocí. Agresívním působením se rovněž vyznačují např. žlučové kyseliny, přítomné v žaludečním sekretu v důsledku regurgitace duodenálního obsahu do žaludku.

Etiologie vředové nemoci je nepochybně multifakto­riální. Genetická predispozice, těžké stresové situace a psychická zátěž obecně jen doplňují škálu možných etiologických faktorů. Významnou roli v poškození žaludeční a duodenální sliznice hrají některé léky. Jednoznačně na prvém místě stojí nesteroidní antirevmatika, z nichž kyselina acetylsalicylová patří mezi léky často předepisované, ale i volně prodejné. Proti agresívním faktorům se sliznice žaludku brání produkcí řady ochranných faktorů. Jedním z nejvýznamnějších jsou žaludeční ochranný hlen, žaludeční bikarbonáty, slizniční prostaglandiny a další látky.

Helicobacter pylori

Naprostá většina uvedených faktorů byla v posledních letech systematicky probádána a zdálo se, že v etiologii vředové nemoci nemůže být v podstatě nic nového objeveno. To skutečně platilo až do roku 1982, kdy Marshall a Warren popsali neobyčejně častý výskyt baktérie, tehdy označené jako Campylobacter pylori, ve sliznici osob s vředovou nemocí. V tomto roce začal široce založený celosvětový výzkum baktérie, dnes označované jako Helicobacter pylori, nejen ve vztahu k vředové nemoci, ale i ve vztahu ke gastritidě, refluxní ezofagitidě a maligním onemocněním žaludku.

V současnosti nespočetné práce prokázaly, že přítomnost baktérie Helicobacter pylori ve sliznici žaludku a duodena je v 85--100 % spojena s vředovou nemocí bulbu duodena, v 65--80 % s vředovou nemocí žaludku a prakticky ve 100 % s antrální gastritidou. Významný je rovněž neobyčejně frekventní pozitivní vztah mezi výskytem H. pylori a karcinomem žaludku nebo tzv. maltomem žaludku, tj. nádorem z lymfatické tkáně lokalizované v žaludeční stěně.

Z epidemiologického hlediska má H. pylori v různých zemích rozdílnou prevalenci. Jistě nejčastěji je mikrob prokazován v Asii a v Africe, kde prevalence činí 80 % a více. Naopak v průmyslově vyspělé Evropě činí prevalence v průměru 30--45 %. Na rozdílné prevalenci H. pylori se zcela jistě podílí ekonomická úroveň v jednotlivých zemích, způsob života (vícečetné rodiny, hustota obyvatelstva ap.). V České republice činí prevalence, posuzovaná dle pozitivity protilátek proti H. pylori v séru vzorku obyvatelstva, téměř 60 %, s nejvyšším výskytem ve věkové skupině 50--59 let.

Další faktory

Jak bylo uvedeno, je vznik vředové nemoci multifaktoriální záležitostí. Duodenální vředy jsou mnohem častěji prokazovány u osob s krevní skupinou 0. Opakovaně je popsán familiární výskyt u jednovaječných dvojčat, u osob např. s Zollingerovým-Ellisonovým syndromem či s amyloidózou von Allenova typu. V současné době je nutno počítat mezi genetický faktor i postižení celých rodin patogenními kmeny H. pylori, které mají přímý vztah ke vzniku vředových lézí v těchto rodinách. Je tedy zřejmé, že v etiologii vředové nemoci má své mí­sto gene­tika.

Významným faktorem při vzniku vředových lézí jsou stres a dlouhodobá psychická zátěž.

Z léků se vztahem k vředové nemoci byla již zmíněna skupina nesteroidních antirevmatik. Tyto léky je třeba opatrně indikovat nemocným, kteří dlouhodobě trpí dyspeptickými potížemi, osobám s rodinnou zátěží vředové nemoci, a zejména osobám, které byly pro vředovou nemoc již léčeny. Ulcerogenní charakter ovšem mají i jiné léky, např. cytostatika.

Hojení vředových lézí ovlivňujekouření. Proces hojení v průběhu léčby je u kuřáků významně zpomalen, a doba hojení tak výrazně prodloužena. Je vhodné v době léčby akutní fáze vředové nemoci kouření omezit nebo nejlépe zcela přestat.

Vředová nemoc může být spojena s existencí řady chorob, které s trávicím ústrojím zdánlivě nijak nesouvisejí. Poměrně dlouho známým faktorem, vedoucím ke vzniku vředové léze, je chronická obstrukční nemoc bronchopulmonální. Asi 25 % osob s chronickou obstrukční nemocí bronchopulmonální trpí vředovou nemocí. Vředy žaludeční sliznice, které vznikají u nemocných s chronickým jaterním onemocněním, jsou označeny jako vředy hepatogenní. U osob se selháním ledvin je jednou z příčin úmrtí krvácení z vředových lézí nebo těžké difúzní slizniční krvácení. U více než 20 % nemocných s chronickou pankreatitidou lze prokázat slizniční lézi žaludeční sliznice, včetně nálezu vředu.

Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.
"