Mokrou postel řešte do pěti let

Rodiče i dítě, které se pomočuje, si mohou se svým problémem připadat zcela opuštěni. Enuréza se ale nevyhnula ani slavným osobnostem. Například Barbra Streisand vzpomíná, jak jela na tábor s hnědou gumovou podložkou a jak byl pobyt na táboře velmi ponižující, jak se cítila zahanbená. Slavná herečka a zpěvačka je důkazem, že enuréza neznamená, že je dítě méněcenné nebo neschopné. Je jen zapotřebí rychle zasáhnout. Ostatně to potvrzují i zkušenosti Renaty, maminky bývalého enuretika.

Syn je šikovný kluk, má dost kamarádů, věnuje se sportu a očividně nijak nestrádá. V mateřské školce se při popoledním spánku nepočurával, stávalo se mu to jen v noci. Učitelky o jeho problému věděly a měly pochopení. Nástup do první třídy jsme raději o rok odložili, aby se mu spolužáci např. ve škole v přírodě neposmívali. Syna jsme za mokrou postýlku nikdy netrestali, nenadávali. Zvolili jsme opačnou strategii – pochvalu a ocenění za každou „suchou“ noc. Chtěli jsme, aby věděl, že za své potíže ani v nejmenším nemůže, aby se necítil osamocený a neměl kvůli tomu pocit viny. Ačkoli jsem mnohé pocity chápala - kdybych sama nebyla lékařkou, styděla bych se o synově problému veřejně promluvit.

Synovu enurézu jsme začali řešit ve 4 letech. Noční pomočování jsem konzultovala s kolegou z nemocnice, uznávaným dětským nefrologem. Ten po základním vyšetření doporučil tzv. režimová opatření. Omezení pití ve večerních hodinách ani vymočení před ulehnutím do postele nebyl problém, horší bylo omezení sladkostí. Občas došlo k nějaké dietní chybě (dráždivá jídla, sladkosti, cola), rozložení příjmu tekutin během dne bylo také obtížné dodržet, syna jsem musela do pití vyloženě nutit.

Samotná režimová opatření nepomáhala. I když jsme každou noc syna budili, přesto se jednou týdně pomočil, bez buzení by byla postel mokrá každou noc. Toto období bylo pro celou rodinu velmi náročné.

S nasazením léků jsme čekali do synových pěti let. Díky nim se situace značně vylepšila a syn se pomočoval již jen nahodile nebo při nachlazení. Nyní se již nepomočuje vůbec.

Ze svých zkušeností mohu doporučit, aby rodiče návštěvu lékaře neodkládali a navštívili ho nejpozději při nástupu do nástupu do první třídy. Enuretik potřebuje citlivý přístup, maximální pochopení a obrovskou trpělivost rodičů. To ale enurézu nevyřeší, jen zmírní neblahé psychické následky.