Nádory tlustého střeva

Jak se zhoubný nádor karcinomu tračníku a konečníku léčí?

Léčbu je nutno přizpůsobit každému pacientovi individuálně. Obecně pak závisí na velikosti a lokalizaci nádoru, stádiu onemocnění, celkovém stavu pacienta a přidružených chorobách, popřípadě na jiných faktorech.

Pacienti, kteří onemocní rakovinou se obvykle zajímají o rozsah choroby a o léčebné metody a mohou se aktivně podílet na rozhodování o dalším postupu. Nejdůležitějším pomocníkem v této situaci je samozřejmě lékař. Můžete si sepsat všechny otázky na papír a konzultovat je pak s lékařem, rozhovoru může být přítomen i člen Vaší rodiny nebo blízký přítel.

Onkologické pacienty zajímá především účinnost léčby, jestli se uzdraví nebo jak dlouho budou žít. Existuje jistě mnoho statistických údajů, ale jejich výpovědní hodnota je jen omezená, jedná se pouze o průměrná čísla získaná studiem velkého počtu nemocných. Nelze je proto použít u konkrétního člověka, abychom přesně předpověděli další vývoj onemocnění: každý pacient je individuálním případem a jeho prognóza je závislá na mnoha okolnostech. Podaří-li se nemoc vyléčit, existuje vždy nebezpečí jejího návratu.

Na všechny otázky nelze odpovědět najednou - tolik informací ani není možno vstřebat v jednom pohovoru: využijte proto příležitosti k rozhovoru s Vaším lékařem opakovaně, může Vám vysvětlit všechny nejasnosti.

Rozhodování o vhodném léčebném postupu je komplexní a každý pacient má možnost poradit se s odborníky na danou problematiku v jiném zdravotnickém zařízení a rozhodnout se, kde se chce podrobit léčbě.

Karcinom tlustého střeva léčíme chirurgicky, pomocí chemoterapie a/nebo radioterapie. U každého pacienta připadá v úvahu jedna nebo více uvedených léčebných metod.

Chirurgické řešení je nejběžnějším způsobem léčby rakoviny tračníku a konečníku. V některých případech představuje chirurgie jediný léčebný přístup. Druh operace závisí na umístění a velikosti nádoru, často se provádí částečné odnětí tračníku (kolektomie). V průběhu tohoto výkonu vyjme chirurg část tračníku nebo konečníku postiženého nádorem a také malé množství okolní zdravé tkáně. Odstraňují se i okolní lymfatické uzliny, jejich následné histologické vyšetření umožní určit stádium nemoci. V případě postižení lymfatických uzlin nádorovými buňkami je obvykle nezbytná další léčba, protože riziko dalšího šíření nádoru je vysoké.

Po odstranění části střeva s nádorem lze okraje tkáně sešít k sobě - vytvořit tzv. anastomózu. V některých případech to možné není a je nutno našít kolostomii, kterou stolice odchází z těla ven do speciálního sáčku. Kolostomie může být trvalá nebo dočasná.

Účelem dočasné kolostomie je umožnit dokonalé zhojení operovaného střeva. Později se provede druhá operace, během níž chirurg stomii uzavře a sešije zdravé konce trávicí trubice k sobě. Činnost střev se postupně upraví. Trvalá kolostomie se nejčastěji používá v případě rakoviny konečníku, je nezbytná přibližně u 15 % pacientů.

Většina pacientů si na kolostomii postupně přivykne a vedou normální život. Speciálně školená zdravotní sestra (stomická sestra) nemocnému podrobně vysvětlí péči o stomii a poradí, jak se chovat v běžných denních situacích.

Chemoterapie znamená použití speciálních léků, které ničí nádorové buňky, používají se buď jednotlivě nebo v kombinaci. Je možno ji aplikovat po operaci tumoru střeva, abychom zabránili šíření choroby do ostatních částí organismu. Tato léčba se nazývá doplňková nebo-li adjuvantní. Chemoterapii používáme také ke zmírnění příznaků nemoci, pokud nelze nádor úplně odstranit a ke kontrole jeho dalšího růstu.

Chemoterapie je podávána v cyklech: mezi jednotlivými sériemi následuje různě dlouhé období na zotavení. Protinádorové léky podáváme ve formě infuzí či tablet, lze je aplikovat i do tělesných dutin. Jedná se o systémovou léčbu, protože účinné látky vstupují do krevního oběhu a dostanou se do všech částí těla.

V rámci klinických zkoušek testujeme i nové způsoby léčby chemoterapií: její podání přímo do nádorové tkáně. V případě rakoviny tlustého střeva s metastázami do jater je možno injikovat léčivo do cévního systému jaterní tkáně a omezit tak toxické účinky léčby na zdravé orgány (přístup nazýváme intrahepatální chemoterapie). Jinou možnost představuje chemoterapie podaná do břišní dutiny pomocí tenké jehly (intraperitoneální chemoterapie).

Léčbu je možno ve většině případů absolvovat ambulantně, jindy je nezbytná krátkodobá hospitalizace: závisí to zejména na druhu léčiva, způsobu podání a celkovém stavu pacienta.

Radioterapie je dalším léčebným přístupem. Ozáření tumoru paprsky s vysokou energií poškozuje nádorové buňky a zabraňuje jejich dalšímu růstu. Jedná se o místní nebo-li lokální léčbu (stejně jako v případě chirurgie), která ovlivňuje vlastní nádorové ložisko a nikoliv celý organismus. Radioterapie se používá před chirurgickým zákrokem ke zmenšení objemu tumoru, čímž usnadňuje jeho odstranění. Častěji ji však aplikujeme po operaci ke zničení nádorových buněk, které přetrvávají v místě původního ložiska. Další možností je zmírnění bolestí nebo jiných příznaků, které jsou spojeny s neodstranitelným tumorem. Přednost dáváme ambulantnímu ozáření, vždy po dobu 5 dní v týdnu.

Biologická léčba napomáhá vlastnímu obrannému systému organismu ničit nádorovou tkáň. V některých případech se kombinuje s chemoterapií, obvykle je podávaná v rámci klinických hodnocení.