Revmatická horečka je dnes naštěstí již vzácná. Vděčíme za to objevu antibiotik, protože právě angína nezaléčená antibiotiky byla a je nejčastěji příčinou rozvoje revmatické horečky. Toto autoimunitní onemocnění postihuje řadu tkání, zejména však srdce a klouby.
Revmatická horečka se dnes již nevyskytuje tak často, jako tomu bylo dříve. Hlavní příčinou tohoto poklesu je léčení bakteriální angíny antibiotiky. Angínu vyvolávají bakterie ze skupiny streptokoků, které napadají mandle v dutině ústní. Kdysi, před érou antibiotik, nebyla tato nemoc účinně léčena. Někdy se infekce rozšířila a i prostá angína mohla končit smrtí nemocného, většinou se však člověk uzdravil. Imunitní systém musel infekci zvládnout bez pomoci antibiotik.
Byl v tom však háček. Za několik týdnů po uzdravení se u některých lidí začaly projevovat příznaky revmatické horečky. Jedna z povrchových bílkovin streptokoka je totiž podobná povrchovým strukturám některých buněk našeho těla. Imunitní systém streptokoky sice úspěšně zahubil, ale pak si spletl vlastní buňky těla s bakteriemi a začal likvidovat i je. K této nenormální reakci imunitního systému je nutný určitý genetický předpoklad a ten mají jen někteří lidé. Je nutné dodat, že revmatická horečka nemusí vzniknout jen po angíně. Vzácněji může následovat i jiné streptokokové infekce (například kožní infekce).
Podrobné informace o angíně najdete zde.
Podstatou revmatické horečky je tedy neinfekční zánět způsobený naším vlastním imunitním systémem. Z toho důvodu hovoříme o revmatické horečce jako o autoimunitní chorobě.
Imunitní systém nejčastěji napadá srdeční buňky, a to ve všech 3 vrstvách srdce – vnitřní blány vystýlající srdeční dutiny (endokard), buňky srdeční svaloviny (myokard) a buňky zevního obalu srdce (perikard). Zvláště nebezpečné je poškození buněk chlopní, které může způsobit i selhávání srdce. Mimo to jsou postiženy buňky v kloubech, buňky v podkoží a také buňky cév. Nemoc má řadu projevů, které můžeme rozdělit na celkové projevy provázející imunologickou reakci našeho těla a na projevy místní, které souvisí s poškozením konkrétních orgánů. Mezi celkové projevy patří horečka, únavnost a další nespecifické příznaky.
