Není žloutenka jako žloutenka

Žloutenka typu A

Počet pacientů se žloutenkou typu A v posledních letech v ČR neustále roste. Je známá především kvůli častým regionálním výskytům, při kterých se mnohdy nemoc šíří naskrz populací, aniž by byl znám zdroj nákazy. Po virové žloutence typu C je u nás v současné době nejrozšířenějším typem žloutenky. Za rok 2015 jí onemocnělo celkem 723 lidí, přičemž toto číslo eviduje pouze případy nahlášené u Státního zdravotního úřadu (SZÚ). V roce 2014 se žloutenkou typu A nakazilo 673 osob, což byl nárůst případů tohoto onemocnění o 93 % oproti roku 2013.

Virus žloutenky A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce až několik let. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou, např. pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. V takových případech před nemocí nepomůže pečlivá hygiena, ale jedině očkování. To je velice účinné a poskytuje dlouhodobou až celoživotní ochranu. Pouze ve zvláštních případech, kdy dojde například ke kontaktu s infikovanou osobou, je možné zahájit očkování až po pravděpodobném kontaktu s virem. Toto očkování by se mělo zahájit co možná nejdříve. Některé země mají ve svých doporučeních očkovat maximálně do 14 dnů od expozice.

Čtěte také: Žloutenky prudce přibývá. O prázdninách hrozí víc než jindy.

Žloutenka typu B

Nejčastěji se tímto typem žloutenky lidé nakazí při nechráněném sexuálním styku. Přenáší se však všemi tělními tekutinami – krví, slinami, spermatem či vaginálním sekretem. Virus žloutenky typu B může přežívat například i na zubním kartáčku, ručníku či holicím strojku, proto by si lidé měli dávat pozor na sdílení osobních hygienických potřeb. Také zákroky jako manikúra, pedikúra či tetování představují riziko. K přenosu viru totiž stačí, dostane-li se mikroskopické množství infikované krve nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby, což se také může stát při úrazu či nehodě.

Proti tomuto typu žloutenky se u nás od roku 2001 očkuje povinně a také díky tomu se v posledních letech její výskyt v ČR snižuje. Loni žloutenkou typu B onemocnělo 90 lidí, ještě v letech 2005 – 2008 byl počet hlášených případů podle dat SZÚ více než trojnásobný.

Čtěte také: Žloutenka se může schovat pod prstýnkem

Žloutenka typu C

Předpokládá se však, že se u nás pohybuje až 50 tisíc „přenašečů“ žloutenky typu B, u nichž se sice onemocnění nijak neprojevilo, ale mohou ho šířit dál.Navíc se v některých případech může u chronických přenašečů žloutenka typu B vyvinout v cirhózu či rakovinu jater.

Virus žloutenky typu C vědci objevili relativně nedávno, až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se začaly množit případy žloutenek u pacientů po krevní transfuzi. Nemoc se přenáší převážně nakaženou krví. Nejvíce ohroženi jsou v současnosti uživatelé nitrožilních drog, nebezpečí může představovat také tetování či piercing.

Čtěte také: Jana (40): po žloutence mám zřejmě i rakovinu jater

Přestože se oba typy žloutenky B i C přenáší v podstatě stejnou cestou, očkování existuje jen proti „béčku“. Výskyt žloutenky typu C je tak přirozeně vyšší. 

Další typy žloutenek

Virus žloutenky typu D je tzv. neúplným virem, to znamená, že sám o sobě nemůže člověka nakazit. K jeho přenosu je totiž potřebná současná přítomnost viru žloutenky typu B. Podobně jako tento typ žloutenky se i „déčko“ přenáší krví.

Naproti tomu žloutenka E se přenáší potravinami nebo vodou. Je nebezpečná především pro těhotné ženy, u nichž může způsobit závažné jaterní onemocnění a vést dokonce až k úmrtí.

V současné době jsou známy také viry žloutenky F a G, jejichž chování a vliv na zdraví se teprve zkoumá.

Žloutenka ve světě

Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) se v současnosti s infekcí žloutenky typu B a C celosvětově potýká 400 milionů lidí. Žloutenkou typu A onemocní 1,4 milionů osob ročně. Denně podlehne nějaké z forem virové žloutenky 4 000 lidí. Co se týče dalších typů žloutenky, typem D je nakaženo více než 10 milionů lidí na celém světě a 20 milionů lidí se každoročně infikuje typem E. 

Žloutenka a cestování

Často se říká, že žloutenka typu A ohrožuje především cestovatele v exotických zemích. Její virus se však vyskytuje i v Evropě a až 70 % Čechů se nakazí přímo u nás.Riziko nákazy se zvyšuje v situacích s omezeným dodržováním hygienických standardů či kontroly kvality potravin a pitné vody.

Přenos žloutenek typu B a C je zase možný např. při adrenalinových sportech, aktivní turistice nebo horolezectví, které jsou spojeny s vyšším výskytem úrazů.

Očkování kombinovanou vakcínou proti žloutence typu A a B platí za tzv. cestovatelský základ a poskytuje dlouhodobou ochranu proti oběma typům nemoci.

Očkování je vhodnou prevencí nejen pro děti

Osoby starší 25 let u nás nejsou na základě očkovacího kalendáře proočkovány proti žádnému typu žloutenek. V rámci tzv. očkování na vlastní žádost si mohou zájemci zvolit mezi kombinovanou nebo jednosložkovou vakcínou proti žloutence typu A a B, na které přispívá většina zdravotních pojišťoven.

Očkování proti žloutenkám má ve světě dlouhou tradici. Jeho počátek sahá již do roku 1981 a v některých zemích patří do povinného očkovacího kalendáře. U nás se začalo očkovat proti žloutence typu A v 90. letech a proti typu B se očkují rizikové skupiny populace od poloviny 80. let. Očkování proti „béčku“ pak bylo v roce 2001 zařazeno mezi povinná dětská očkování a očkuje se v rámci tzv. hexavakcíny.

Pro děti ve věku 1 až 15 let, které byly očkovány již proti žloutence typu B, je na českém trhu dostupná vakcína Havrix 720 Junior Monodose, která je chrání proti žloutence typu A. Pro starší děti a dospělé je pak určena vakcína Havrix 1440. Ochrana nastupuje asi 2 až 3 týdny od první dávky. Po aplikaci druhé dávky (ideálně v rozpětí od 6 do 12 měsíců po první dávce) vakcíny Havrix se předpokládá, že ochrana proti infekci bude zajištěna po dobu 30 až 40 let.

Proti hepatitidám typu A i B se lze očkovat kombinovanou vakcínou Twinrix, která dlouhodobě chrání proti oběma typům nemoci zároveň. Očkování je třídávkové a ochrana nastupuje v průběhu 2 až 4 týdnů po aplikaci vakcíny.